18+
Takovou odpověď Kai neočekával ani v nejmenším. Odhodil květinu
bokem a vrhl se černovlasému po rtech. Dlouze je líbal, ale dravost si zatím
schovával. Nechal ho, aby polibky prohluboval, chvilku mu dovolil být
dominantnější. Jednou rukou už ale sjížděl mezi jejich těla a knoflíček po
knoflíčku mu rozepínal košili a odhaloval tělo, které tolik toužil i vidět. Pousmál
se, kam se hrabaly jeho představy. Šibalsky na něj pohlédl, položil ho a usadil
se na něm. „Jsi si vážně jistý, že mě necháš dělat si s tebou cokoli?“
„Ne,“ přiznal černovlasý, „ale když
ty si to tak krásně užíváš…“, skousl si ret a nepřestal se lehce usmívat, ani když
mu mladík pouty připevnil ruce k pelesti. Trochu za ně zatahal a k jeho
překvapení to nebyla jen pouhá atrapa, která se uvolňuje skoro sama. Kov mu na
zápěstích skutečně držel.
Kai si ho prohlédl, dlaněmi sjel po
jeho hrudi a bříšku. Nejen na dotek, ale i radost pohledět to byla, zvlášť když
se svaly zatahovaly pod šimráním prstů. Na rtech měl pořád ten úsměv, jako by
nad něčím přemýšlel. Pomalu vstal a došel si pro šátek. Pohodil ho na kraj
postele a zatím ještě Aoiovi dopřál hezký výhled. Nechal ze sebe sjet látku a
plíživě se sunul po posteli až k němu.
Jen se mu ale takto ukázal a nabudil
touhu i fantazii a šátek si vzal do rukou. „Takhle to bude ještě lepší…“ Zavázal
mu oči a znovu si ho prohlédl. Tentokrát bude mít navrch on. Sklonil se k němu,
jen tu a tam mu na kůži vtiskl lehký polibek a cítil, jak se zachvívá,
pozoroval ho, jak je napjatý očekáváním, kdy přijdou další doteky. Špičkou
jazyka obkroužil pupík, po vyrýsovaných svalech se pomalu sunul výš. Na moment
ho nechal čekat, ale pak si uzmul plné rty.
„Jaké to je, soustředit se jen sám
na sebe?“ Jen tak tiše, jakoby mimochodem to špitnul a znělo to neuvěřitelně
svůdně. Sladký hlas Aoiovi pohladil ouška a zamrazilo v něm, jako by mu je
zlaskal. Netušil, jak odpovědět, ani jestli je vůbec potřeba. Bylo to zvláštní.
Byl naštvaný, protože se chtěl mladíka sám dotýkat, byl rozhozený, protože
neměl přehled o tom, co se děje, co se stane, obával se, s čím Kai přijde.
Zároveň to bylo vzrušující, být v něčí moci, očekávat, co dalšího přijde,
všechno vnímat o tolik intenzivněji. Nic, co by potřeboval praktikovat pořád,
ale přeci jenom to kouzlo mělo…
Prohnul se, kovová pouta tiše
zachrastila, když se na něj mladík natiskl a v jistých partiích o něco víc.
Mladík se pousmál, vecpal mu mezi stehna koleno a provokoval, ústy si zatím
poddával kůži na šíji a vytvořil mu jemný, načervenalý flíček. Letmými i
kousavými polibky šel níž, nenechal ho nic předpokládat, jako by mu chtěl
vrátit každé jejich setkání. Olíznul bradavku, jemně ji ofoukl, a když už si
Aoi myslel, že půjde dál, možná se začne věnovat druhé, prohnul se znovu pod hbitým
jazýčkem i zlobivými prstíky. Pak už ho ale mladík netrápil a skutečně sjel
opět k bříšku, teď docela napjatému vzrušením, pošimral ho nehty, dokud
jeho kůže nebyla samá pralinka. Prstem vjel za okraj boxerek, jen tak putoval
sem a tam, jako by se rozmýšlel, zdali už je sundat, nebo ještě ne.
Nakonec zahodil i ten poslední
kousek látky a vzal jeho mužství do úst. Po celé délce ho olíznul, pohrál si se
špičkou a opět ho vsál. Jen si s ním hrál, těšil se jeho napětím a
roztouženým hlasem. Snažil se v něm vzbudit co nejvíce vzrušení, aby
černovlasý nebyl samou touhou po orgasmu schopný nic odmítnout.
„Chci tě…“ špitl nadrženě. Sám
nevěděl, jestli tím vzrušuje víc Aoie nebo sebe. Jeho ruce mu chyběly, taky by
rád vroucné doteky i třeba pohlazení. Možná mu je později odepne, ale zatím na
to byl čas.
„Kai…“
„Neříkej, že už to nemůžeš vydržet,“
usmál se nad roztouženým hlasem, v tom jediném slově bylo obsaženo vše. Schválně
jeho mužství sevřel v dlani a jazykem obkroužil bradavku. „Neměl bys to
chtít uspěchat, ať jsi hezky uvolněný.“
I to nejjemnější pousmání z Aoiovy
tváře zmizelo, napětí částečně také. Černovlasý pootevřel ústa, jako by chtěl
něco říct, ale mladík ho předběhl.
„Nikdy jsi nebyl dole, hm?“
Aoi na to neodpovídal. Nikdy nebyl a
ani nechtěl být. Vždycky mu to připadalo více „teplé“, než být ten nahoře, ani
nikomu nevěřil dost na to, aby mu dovolil vstoupit do jeho těla. A ani se mu
dosud nezdálo, že by byl tento způsob hrátek až tak super, aby stál za
vyzkoušení.
„Ani trochu tě neláká zjistit, o co
přicházíš?“
Lákalo. Když viděl Kaie
v naprosté extázi, věděl, že to jednou musí okusit. Ale neodpovídal. Nechával
si tuto možnost procházet hlavou, opájel se představou, že je z toho také
v naprostém rauši, ale pak si uvědomil, že než dospěje k orgasmu a
než si k němu Kai bude moct dovolit náruživější chování, musí se smířit s myšlenkou,
že se Kaiovi s naprostou důvěrou poddá.
„Slíbil jsi, že si můžu udělat
cokoli, ale pokud tohle fakt nechceš, vymyslím si něco jiného,“ navrhl mladík,
zdálo se mu, že Aoi váhá příliš dlouho a nemá chuť pokračovat tímto způsobem.
„Ne, pokračuj.“
Jasná odpověď Kaie překvapila a
trochu i vyvedla z míry. Nepřeslechl se? Opravdu Aoi souhlasil? Raději mu
sundal šátek z očí a tázavě na něj pohlédl. „Vážně?“
„Vezmi si mě a dej mi ze sebe to
nejlepší,“ skousl si Aoi ret a vychutnal si překvapení a radost v mladíkových
očích. Trochu se obával, aby ho třeba nezklamal, pokud by to nakonec z jakéhokoli
důvodu nešlo, ale jestli to měl někdy zkusit, tak teď a s Kaiem. Nejradši
by ho popadl a zulíbal, avšak okovy na zápěstích ho stále omezovaly.
„Hm, to ti tedy dám…“ začal se
mladík opět usmívat a vpil se mu do úst. Pomalu, přesto vášnivě, touha a
nezbedné jiskřičky v očích mu zůstaly, i když se trošku zklidnil a odložil
srandu stranou. Natáhl se pro lubrikant, černovlasý se lépe uložil a utvořil mu
místo mezi stehny. Přivřel oči, když pocítil chladivý dotek a dráždění, které
ho opět vzrušovalo. Zatím to bylo slibné. Nevěděl, co čekat, ale chtěl to
poznat. Celý hořel touhou i zvědavostí, obzvlášť když se k tomu přidaly i
lehké polibky, nebo když mladík na chvilku sjel k mužství.
Tiše zasténal, konečně se jeden
z prstíků odhodlal vklouznout dovnitř, pomalu v něm kroužil a
uvolňoval ho. Kaiovi cukaly koutky do úsměvu, rád si takhle hrál a pohled na
Aoie stál za to. Každičké přivření víček, pokrčení obočí, zatnutí čelisti, když
se napnul nebo když pootevřenými ústy zavzdychal… Mladík přidal druhý prst,
nemohla mu ujít ani ta sebemenší reakce. Opatrně jimi v něm pohyboval a
brzy zaútočil na to kouzelné místečko.
Černovlasý zatajil dech a propnul
se. Jestli by teď chtěl něco víc, než aby ho tam Kai dráždil, dokud by
nevyvrcholil, bylo by to mít na sobě jeho tělo a uvnitř cítit ne prsty, ale jeho
mužství. Musel si však počkat. To první mu mladík nedopřál a dal si načas, než
se dostal k tomu druhému. Kai se nejdřív ujistil, že je skutečně uvolněný,
to poslední, co by chtěl vidět v jeho tváři, by byla bolest. Na to měl
jiné praktiky, a i tak se za rouškou bolesti muselo skrývat vzrušení, jinak by
to nebylo ono.
Natáhl si prezervativ, raději si vymáčkl
pořádnější dávku gelu. Trochu si ho k sobě přizvedl, nalehl na něj a jen
pomalu do něj pronikl. Uniklo mu rozechvělé zasténání, propletlo se
s Aoiovým hlasem a zachrastěním pout. Černovlasý se napjal, sevřel ho v bocích.
Byl vzápětí umlčen jeho náruživými rtíky a rozpálen jeho pohyby. Kai začal
s menšími přírazy, avšak dlouho to nevydržel, potřeboval víc. Poddával si
svého milence, stejně jako on předtím jeho, užíval si pohledu na něj a pocitů,
které se v něm kupily. Hladil jeho bříško, boky, mnul mu stehna, tu a tam
zabloudil i k tříslům. S přibývající rozkoší ubývalo téhle rozvernosti a
soustředil se víc na pohyby boků. Jemný vzrušený úsměv zdobil jeho orosenou
tvář, obzvlášť když ho v sobě začal Aoi stiskat a vycházet mu vstříc.
Nevydržel to, natáhl se k pelesti
a uvolnil mu zápěstí. Chtěl cítit jeho doteky, široce se zazubil a spojil
s ním své rty, když pocítil jeho dlaně přímo na zadečku. Každou chvílí se
víc a víc rozjížděl, ale pořád neměl dost.
Aoi se pod ním prohýbal, plný
slasti, kdesi mimo realitu. Myslel si, že nemůže chtít víc, ale přesto si to
jeho tělo žádalo. Myslel, že mu Kai už víc dát nemůže, a on přesto přitvrdil.
Svíral ho v sobě, boky mu vycházel vstříc a dosáhl si tak ještě silnější
rozkoše. Jejich vzdychání bylo přerušované hektickými polibky, které nakonec
vzdali. Jen se k sobě tiskli, celí horcí a napjatí, v očekávání
sladké tečky.
Mladík byl na pokraji, ale chtěl ještě
vydržet. Na chvilku zpomalil, dočkal se však jen nespokojeného zamručení. Brzy
byl opět v tom samém opojení vášně, ba ještě silnějším. Jen kousek mu
chyběl, ale to i černovlasému. Víc se otíral o jeho mužství, pousmál se, Aoi se
pod ním znovu vzepjal. Jeho ruce byly pevně obtočené kolem jeho těla, tiskly ho
k sobě, až náhle povolily. Černovlasý zatajil dech, prsty vjel mladíkovi
do vlasů, zaplaven uvolněním.
Kai byl jen pár přírazů od
vyvrcholení. Ještě prudčeji si ho uzmul, utišil se v jeho rameni. Zůstal na něm ležet a odpočívat, nechtělo se
mu hnout a ani opouštět jeho náruč. Užíval si, jak se pod ním hrudník líně
nadzvedává a zase klesá, i uklidněný tlukot srdce. Aoi se usmíval, jemně ho
hladil po zádech, vychutnával si ještě ten zbytek společného času. Nevadilo jim
ticho, slova byla zbytečná. Stačila ta, která na ně křičela kdesi v koutku
mysli, že jestli se hned nezvednou, za chvíli budou v říši spánku.
„Ještě chvilku…“ zamumlal mladík, sotva se
pod ním Aoi trochu nadzvedl, aby měl pohodlnější poležení. Ani on se nechtěl
zvedat. I kdyby takhle měli ležet hodinu, nebo doopravdy usnout. Bylo mu moc
příjemně, ale také věděl, co se stane, když ho pustí z náruče.
„Tak jo,“ zívnul Kai, „nejvyšší čas
se sebrat, nebo to nedopadne dobře.“ Posbíral se a usadil na kraj postele.
Ladně se protáhl a podal ubrousky, oba se dali do kupy a začali se pomalu
oblékat. „Chtěl bys ještě jedno kolo?“ pousmál se, když si všiml Aoiových
pohledů.
„Kai, já bych chtěl víc, než jen
jedno kolo…“
Zarazil se a vzpomněl si na jeho
poznámku. Nechci s tebou spát za
peníze. Uhnul očima a dál pokračoval v oblékání. „Promiň, Aoi, ale
dneškem to končí. Víc se nesetkáme.“
„Nemusíme pokračovat takhle, a už vůbec
ne za peníze-“
„I tak jsme překročili hranice. Neměl
bych vůbec vědět, kdo jsi. Vlastně bych tady ani neměl být, všechno je to jen
následek jedné hlouposti.“
Tahle slova Aoie mrzela. Nechtěl
s ním jen tak zpřetrhat kontakt a doufal, že mladík bude pro. Ale i kdyby
nebyl, absolutně nečekal, že bude znít tak klidně a jednoduše mu dá košem. Neměl
v tuto chvíli chuť ho přemlouvat. Sebral se a vydal se ke dveřím,
naposledy se nadějně ohlédl.
„Bylo mi s tebou moc dobře,“
usmál se Kai a došel si pro poslední polibek.
„Vážně už se neuvidíme?“
„Ne. Teda, neměli bychom, ale pokud
se objevíš v restauraci, nevyhodím tě.“ Opět ten jeho rozjívený úsměv.
Jako by se to snažil usnadnit, ale dělal to ještě těžší.
„Měj se, Kai.“
„Ty taky. A přestaň se za sebe
stydět.“
Bez jakýchkoli dalších slov se
černovlasý vytočil ve dveřích a dal na odchod. Mladík se za ním chvilku díval,
než se vrátil do pokoje posbírat si zbytek svých věcí a trochu se zklidnit.
Taky nebyl rád, že je najednou konec, až teď mu došlo, jak se na jejich schůzky
těšil. Ale zároveň se mu neskutečně ulevilo. Pořád měl z celé věci špatný
pocit, nechtěl být nějaká věc na použití, když někdo zrovna potřebuje. Sex si s
ním užíval, ale to bylo málo. A aby s ním Aoi chodil? Té představě se
musel uchechtnout. Jediné jejich chození by bylo po bytě do postele. Navíc mezi
nimi shledával jisté rozdíly, některé sice trochu staromódní, ale přesto by mu
nedaly spát.
Naposled se rozhlédl, s lehkým
úsměvem si přivoněl k šátku, který tam Aoi zapomněl. Alespoň trocha jeho
přítomnosti mu zůstala, úplně o ni přijít nakonec nechtěl. Uvázal si šátek
kolem krku, hodil si batoh přes rameno a vydal se Muurimu vrátit klíče.
Cítil se zvláštně, na jednu stranu by si prozpěvoval, na druhou mu bylo
trochu smutno. Zatoulaný v myšlenkách šel už po paměti, klepnul na dveře a
po vyzvání vešel dovnitř.
„Tak ti defi-nitivně…“ zůstat
zaraženě stát na místě a měl pocit, že ho trefí. Z židle u stolu na něj
hleděl Airu a byl jako opařený. Skoro vyděšený pohled, který mu upíral do očí,
přenesl na klíče a poté i na růži, kterou mladík svíral v rukou. Samozřejmě
si okamžitě domyslel.
„Asi bych vás měl nechat o samotě.“
„Ne, to není třeba,“ polkl černovlásek
naprázdno. „Ta kopie?“ Mluvil k Muurimu, ale neustále hleděl na Kaie,
taktak se držel, aby se mu oči nezalily slzami.
„Airu-“ pokoušel se na něj mladík
promluvit, ale zbytečně. Airu papír skoro vytrhl Muurimu z rukou a
s tichým „sayonara“ se mladíkovi vyhnul obloukem. Kai netušil, co dělat,
ale měl ho nechat jen tak rozrušeného, bez jakéhokoli vysvětlení? Rychle
vyřídil, co potřeboval a s Muurim se rozloučil. Pak už běžel ven, a jak
předpokládal, našel kamaráda kráčet rychlým krokem a s uslzenou tváří
skrytou v kabátě.
„Airu, nech mě ti něco-“
„Co bys mi chtěl říkat?! Až tak
hloupý nejsem! Myslel jsem, že mi chceš pomoct, vždycky jsem ti ve všem věřil!“
„Taky že jsem ti chtěl pomoct-“
„Takhle?!“ Airovi v slzách přeskočil
hlas. „Prostě jsi měl říct, že to nejde! Nevím, o co se to pokoušíš, máš snad
pocit, že sám umřu? Nebo že jsem nějaký chudák, jen protože jsem
z děcáku?!“
V Kaiově povaze byl oheň, který
se automaticky ohrazoval proti jakémukoli nařčení. A nejvíc nesnášel, když
někdo mluvil hlouposti, ještě k tomu někdo, na kom mu záleželo. Za roky
známosti s Airem a s praxí v restauraci se tento oheň naštěstí
naučil ovládat, jinak by mu od plic natvrdo řekl, jak by bez něj dopadl. A ne
jednou. „Tak to není. Potřeboval jsi prostě pomoct.“
„Potřeboval… Potřeboval jsem jen
rodiče, a ty mi nemůžeš nijak vrátit ani nahradit!“
Nesnášel, když se ve vzteku a jakési sebeobraně
začal ohánět těmito citlivými věcmi. Přesto na něj nikdy takhle nekřičel a
takto doslova na něj neplival výčitku za výčitkou. Zarazil na místě, ani
necítil, že mu stékají slzy po tvářích. Takto ho nikdy neviděl ani v soukromí,
natož na veřejnosti, kde byl černovlásek vždy slušný a radši tichý, někdy snad
i trochu nervózní, jen aby neupoutal pozornost. Teď se tam ale rozkřikoval
z plných plic, házel rukama, v jedné stále muchlal potvrzení o
převzetí platby.
Sotva se zdálo, že se vykřičel,
otočil se k němu zády a s pohledem zapíchnutým do země se snažil co
nejrychleji zmizet. Mladík netušil, co teď dělat. Jít za ním by nemělo žádnou
cenu. Měl o něj strach a sám netušil, co by mu vlastně řekl. Dle svého se
obhajovat nemusel. Z Airova pohledu udělal šílenou věc hodnou zlynčování.
Vždycky mu chtěl pomoct, jak jen
bylo v jeho silách, protože i přes všechna příkoří tady pro něj Airu
vždycky byl. I když se ho snažili třídní premianti šikanovat, byl tím, kdo se s ním
neskrývaně přátelil. Vždy dobře naladěný, nebo se snažil úsměvy předstírat. Co
se poznali, ještě na nižší střední, nikdy od sebe nebyli úplně odloučení na
více než pár dní. I přes rozčilování jeho partnerky, která na mladíka žárlila,
mu věnoval část svého času. Poté, co Airu zůstal sám, se na mladíka upnul ještě
víc, ale vždy to zůstalo na přátelské úrovni. Kai se ho nesnažil vychovávat, a
jak by mohl, byl jen o tři roky starší. Nejvíc, co pro něj mohl udělat, bylo navštěvovat
ho v ústavu, nebo když vychovatelky dovolily, vzít ho k sobě na prázdniny.
Airu byl vždycky tolik vděčný, ale nikdy tyto situace nebrali jako milost nebo dokonce
náhradu jeho rodiny, kterou už neměl.
Bylo snad tohle už příliš přes čáru?
Existovala nějaká hranice, kdy byla pomoc na škodu?
Neměl nejmenší tušení, že si Aoi vše
vyslechl. Sice mířil opačným směrem, ale i on se zdržel u Muuriho a šel pomalým
krokem. Zůstal stát a váhal, jestli má ke Kaiovi jít, rád by ho objal, podpořil
ho v pocitu, že se to mezi nimi jistě urovná. Brzy ale usoudil, že by to
nebyl dobrý nápad. Dnes se zdálo, že dobré úmysly vše jen kazí, a zároveň na
sobě cítil část viny, ač to nebyla jeho věc.
Původní datum vydání: 1. 9. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat