Good vibrations (3. část)

Věnováno Tenshi :)

18+

     Aoi ještě chvíli tápal očima ve tmě, obával se, že jen tak neusne. Ale pak ho najednou z hlubokého spánku vytrhlo zuřivé ječení budíku. Vyletěl a rázem zjistil, že venku už je světlo. Budík na nočním stolku stále řval, až to trhalo uši. Málem už vstal, aby postel obešel a tu strašnou věc umlčel, když se konečně hromada přikrývek vedle něj s mručením pohnula a ven se vyplazila ruka, která po chvilce šátrání našla to správné tlačítko.      
     Na tváři se mu usadil široký úsměv, už to bylo hodně dlouho, co naposled viděl takto rozespalého Uruhu. S tím se mu ale vybavil i uplynulý večer a v žaludku pocítil nervozitu. „Dobré ráno,“ pozdravil a odvážil se k němu sklonit, aby ho políbil.            
     „Hm… dobré ráno,“ odpověděl Uru o něco méně pozitivně, ale polibek přijal. Trochu od sebe černovláska odstrčil, aby si ho mohl prohlédnout po ránu rozcuchaného, zblízka na něj rozespalýma očima nedokázal zaostřit. S rozmrzelým úsměvem zjistil, že jeho vlasy drží a vždycky budou držet o dost lépe, a tak mu do nich rukou vjel a sám je trochu pocuchal.   
     „Mám udělat snídani?“ nabídl se Aoi.    
     „Ne, už vstávám,“ protestoval mladší kytarista, ačkoli se zdálo, že spíš znovu usne, než vstane. „Běž si udělat, co potřebuješ, já to zatím nachystám.“ A znovu zavřel oči.
     Z postele se velmi neochotně vyhrabal až po dalších deseti minutách. Sice se vždy těšil, až znovu vezme do ruky kytaru, ale vylézt z peřin pro něj byl velmi těžký úkol, a pokud tak neudělal okamžitě po probuzení, s každou minutou se stával těžší. Automaticky zamířil do koupelny, než si uvědomil, že je tam Aoi, a raději tedy sešel rovnou dolů nachystat něco k jídlu. Však upravený být u snídaně nemusí.
     Černovlasý došel jen chviličku po něm, a i přes protesty mu se snídaní pomohl. Hlavně se potřeboval nadlábnout pořádně, aby celé ráno a dopoledne vydržel. Že je snídaně základ, na tom se oba shodli, ale jejich názory se docela rozcházely ohledně obsahu a množství. A především Aoiovi nesměla chybět káva.    
     Uru byl přesvědčený, že Aoi bude snídat ještě půl hodiny poté, co se vrátí. Zašel tedy ustlat, konečně se dát do kupy, a když už byl v koupelně, pustil se i do údržby jejich hraček.
     Když slezl zpátky dolů, všiml si, že černovlásek nejen dosnídal, ale má už skoro hotové i nádobí a je v podstatě připravený vyrazit. Nejdřív se nadechl, aby ho od té práce odehnal, pak ale jen s úsměvem zakroutil hlavou v němé výčitce a zároveň poděkování. Krabičku s jeho vibrátorem mu nechal na stole, zaběhl do studia, popadl batoh a během deseti minut už oba seděli v autě a vyjížděli vstříc novému pracovnímu dni.

     „Co řeknem klukům, když se budou vyptávat?“ zamyslel se Aoi nahlas. „Jako jestli přiznáme, že jsme v tom jeli společně…“ Cítil se trochu nervózní. Možná víc než ze samotného mluvení o nových pocitech, mu dělalo starosti, s kým je prožíval. Nešlo jen o samotné popichování od ostatních, ale i o nepořádek, který v sobě měl. Celá záležitost v něm tvořila nový pohled na jejich mladšího kytaristu, a víc než konkrétní zážitek z vibrátoru měl myšlenky na to, co se dělo předtím. Když zavřel oči, viděl Uruhův toužebný pohled, cítil na sobě jeho ruce, a kdyby to šlo, nejradši by mu řekl, ať někde zaparkuje, a užil by si ho klidně i na sedačkách v autě. Ale Uruha vypadal nepřístupně. Ten se včera nemazlil, nemiloval, možná ze svého pohledu ani neměl sex. On prostě jen prakticky zkoušel výrobek. Orgasmem pro něj vše skončilo.       
     „Proč ne? Vždyť o nic nešlo. A neříkej, prosím, že se za to stydíš.“     
     Tiše si povzdechl. Přesně jak si myslel - pro Uruhu to nic nebylo. To jen on se v tom zase musel citově babrat a nechat se unášet na vlnách představ a každý moment si znovu a znovu vybavovat. „Nestydím se za to, natož že to bylo s tebou. Jen se trochu obávám, aby to moc nerozebírali…“
     „Co bys na tom chtěl rozebírat? Stejně je bude zajímat akorát to jedno. A práce máme nad hlavu, festival je za rohem, na takové věci nebude čas ani myslet.“        
     Lehce pokrčil rameny a přikývl. Raději už nic neříkal, měl pocit, že s každým slovem naráží na jakousi neviditelnou barieru, kterou kolem sebe Uru měl. Jako by se po tom včerejšku uzavřel. Nebo se mu to jen zdálo, protože si tak moc přál, aby se k tomu Uruha stavěl jinak?

     „Dobré ráno!“ zavolal Uru do éteru a Aoi se k němu v závěsu přidal. Odpověď přišla jen od dobře naladěného Reity, vokalista si vařil čaj v kuchyňce. Černovlasý tam také zamířil, i když by si do čaje raději přidal něco ostřejšího, aby trochu utlumil vnitřní neklid.
     Ruki byl samý úsměv od ucha k uchu, spokojenost z něj zářila na míle daleko, i přes viditelnou únavu v očích. Tiše si pod nosem broukal nějakou melodii a lehce se do ní pohupoval v bocích.  
     „Ah, dobré ránko!“ zapěl, když si Aoie všimnul. „Ještě zbyla voda, tak si to nachystej,“ pobídnul ho s konvicí v ruce, sotva zalil dva hrnky. Celou dobu ho při tom bedlivě pozoroval a pomalu nakláněl hlavu, div si ji na to rameno nepoložil. „Nespal jsi moc dobře?“   
     Mlčky přikývnul a neřešil, proč konvici prostě nepoloží a i s hrnky neodejde za ostatními. Hlavou mu běžela jen otázka, jak s Reitou dokážou svůj vztah-nevztah už takovou dobu udržovat. Bavili se jako nejlepší přátelé, pošťuchovali se jako partneři, sem tam spolu spali a ničím z toho se netajili. Přesto jeden na druhém nevisel, nežárlili na lidi kolem nich, dokonce se i podporovali v rande. Vlastně ve všech ostatních ohledech jako by byli jen kolegové. Kolegové s výhodami. A asi sakra dobrými výhodami, že pořád tak zářili.
     Byl tolik zabraný do svých myšlenek, že Rukiho otázku přeslechl. Uvědomil si to až při pohledu na něj. „Eh, ptal ses na něco?“
     „No, vidím, že ses fakt nevyspal.“          
     „Ale ne, spal jsem jak dřevo. Jen ráno bylo trochu slabší,“ pokrčil rameny a uhnul pohledem na znamení, že se o tom nechce dál bavit. Ale to by to nesměl být Ruki.
     „V hlavě? Moc pití?“ odhadoval. „Nebo slabší v kolenou…?“ žduchnul ho špičkou boty do podkoleních jamek, až se černovlasému nohy opravdu podlomily. Řekl to jen tak ve vtipu, ale při pohledu na zdvižený koutek jeho plných úst si uvědomil, že se trefil. „Nepovídej, že jsi doopravdy zkoušel…“      
     Aoi si odkašlal a schoval si pramen černých vlasů za ucho. „Jo…“ přiznal.      
    „No ale nevypadáš moc nadšeně… Nebylo to dobrý? Možná malá příprava, nebo nervy… nechceš pomoct? Dej tomu čas, chce to praxi-“      
     „Bylo to skvělý. Sakra skvělý,“ vyhrkl Aoi popravdě dřív, než se zarazil. Vzpomínka na pocity, které večer zažíval, mu vlila novou energii do žil, mnohem účinnější než všechen kofein z ranní kávy, a vehnala mu růžovou do tváří. „Vlastně dost čumím, co jsem to nechal vyrobit. Ehm... Když to shrnu - noc veselá, jen ráno trochu… divné. Toť vše.“ Popadl svůj hrnek a skoro utekl z kuchyňky dřív, než by se Ruki začal vyptávat víc.  
     Prcek se ale nemusel snažit. Stačilo, že šel Aoiovi v patách.
     „Ruki, chceš slyšet novinku? Aoi s Uruhou to včera spáchali spolu,“ křenil se Reita a volal to přes půl zkušebny jako hlásná trouba. „Představ si, že i mistr soukromý majetek, na který se nesahá, ani se o něm nemluví, se nám zaučil.“ Bylo to pro něj příliš silné sousto, aby si to nechal pro sebe. Pokud by to Uruhovi vadilo, asi by to zvládl, ale Uru se jen pohodlněji opřel, založil ruce a vzhlédl ke staršímu kytaristovi, jako by byl nějaký král.
     „Ah, paráda,“ prohodil černovlasý kousavým hlasem. „Slepičí prdel a její megafon. Tak abychom to měli hezky s detaily; s Uruhou jsme si zahráli, pokecali, popili, dali dost fajn sprchu a pak se udělali vibrátory. A nic víc, protože i nafukovací panna by měla víc empatie.“ Vypadal spokojeně, když ze sebe dostal, co ho hryzalo už před usnutím a pak i hned po probuzení.
     „Tak vidím, že jdu akorát včas,“ vpadl bubeník do dveří a zaručeně z nich vypadal nejzničeněji, ale zároveň i nejvíc nabitý. 
     „Jdeš pozdě,“ poznamenal Aoi, když už byl v ráži.       
     „Pardon, velmi náročný program, skoro jsem nespal. O co jsem teda přišel?“  
     Uruha protočil oči, chtěl už tuto konverzaci utnout. „O nic, jen Aoi dělá drama.“       
    „Drama?“ Aoi naprázdno otevřel pusu a lapal po dechu, dokud nenašel vhodných slov. „Fajn, chceš drama? Tak tady ho máš.“ Popadl batoh, vytáhl z něj vibrátor a mrskl s ním po Uruhovi, co to šlo. „Stačí? Nebo k tomu mám prásknout dveřmi? Řekni si, včera ti šly prosby moc hezky.“         
     Uru nestačil zírat. Rád by něco podotkl, ale jen se nechápavě zamračil. „Hele, jestli jsi chtěl, aby to zůstalo čistě mezi námi, měl jsi to říct jasně, ráno jsme se o tom bavili. Nedělej scény, o nic nejde, užili jsme si to, konec, žádný hádky, žádný stres. Představ si, že si to ani nemusíme zopakovat, když jsi očividně nespokojený, ačkoli včera jsi vrněl blahem.“           
     „Jo, jisté chvíle považuju za velmi uspokojující,“ přiznal. „Ale teď mě omluvte, jdu si dramaticky prásknout dveřmi, protože i to Uruhovo kafe mnou jen proletí a pápá.“ Položil batoh zpátky na židli a odkráčel ven ze zkušebny, i když přeci jen ne s takovou rázností, jak sliboval. 
     Ruki ho následoval pohledem a pak mu oči padly na silikonovou hračku, válející se pod Uruhovou židlí. „On po něm fakt hodil vibrátor?“ Podal tu otázku tichým hlasem, za to s obočím vytaženým málem až ke stropu. „No, vypadá vcelku. Zkus, jestli funguje, aspoň budem vědět, co to vydrží,“ vybídl ho už i s lehkým úsměvem na tváři a myslel to smrtelně vážně. 
     „Crash test není potřeba, myslím, že to co s tím prováděly ty dvě ženský, co málem zničily i mě, s tím nebude dělat už nikdo. A pořád funguje,“ zamumlal Kai, i když ho napadlo, jak by se asi Aoi tvářil, kdyby se vrátil, a viděl je, jak po sobě házejí jeho vibrátorem.          
     „Původně jsem se chtěl zeptat, co Aoi myslel tím 'pápá', tohle mě ale zajímá víc,“ natáhl si basista nohy a upil z hrnku. Zadíval se na Kaie a čekal, že se dozví víc.    
     Bubeník ale tentokrát nevypadal hrdě. Obvykle by se začal čepýřit jako kohout a chlubit se sexy zážitky, teď se mu přes tvář mihl záblesk únavy ve vzpomínce na noční dřinu. „Nikdy nechtěj, aby se o tebe holky rvaly. A nikdy neměj dárečky jen pro jednu.“          
     „Začíná to zajímavě…“    
     „Taky že bylo. Nejdřív se naštvaly, když zjistily, že jsou dvě. Každá by chtěla být jediná, ale jak to udělat, když jsem tak žádaný?“ rozhodil rukama v gestu zcela nepatřičné nevinnosti. „Pak stud opadl a domluvily se na mě, potvory. Karta se obrátila a byl jsem to já, kdo skončil, slušně řečeno, pohybově indisponovaný. A samozřejmě na mě musely všechno vyzkoušet. A to byl jen začátek.“  
     Uru se nevědomky poškrábal na tváři a bradě, s jakýmsi lehkým studem, že Kai začíná v podstatě tam, kde on skončil.          
     „Pak zjistily, že už je jenom jeden vibrátor a obě ho samozřejmě chtěly. To bylo poprvý, co si vjely do vlasů. Od sebe jsem je dostal jen tím, že další kousek jsem schopný zařídit, když budou hodné… a tak noc pokračovala… Ale i když byly obě uspokojené, pořád jim nedal spát ten vibrátor. A zase se začaly dohadovat, která ho zkusí, protože to musely mít hned. Docela slušně se o něj porvaly a udělaly si z něj zbraň. Musím říct, že to ale byla celkem sexy rvačka, co dodala dost síly na zvládnutí situace příjemnější cestou. Po tomhle ale jednu napadlo, že k čemu by potřebovaly dva vibrátory, když já mám taky fyzicky jen jednu hračku… a zabavily se samy a chápete, že se to neobešlo bez patřičné reakce. Ráno jedna pospíchala na směnu a zdrhla i s vibrátorem… s druhou jsme měly docela příjemnou sprchu.“
     „Jen docela?“ uchechtl se Ruki.  
     „Se divíš, po té noci? Všechno bolí a jsem schopný usnout i vestoje.“  
     „To teda moc nevydržíš, na takového samce, za jakého se považuješ…“         
     Bubeník ho zpražil pohledem takovým, až prcek naprázdno polkl. „Bral jsem ty ženský rovnou cestou z práce a sotva že jsme si dali večeři. Od té doby jen sex, sex a sex. Když má jedna orgasmus, musí ho mít i druhá, když má jedna dva, musí mít i druhá dva, ať už to trvá, jak dlouho chce, a takhle bych mohl pokračovat. Usnul jsem asi v půl páté ráno. V kolik jsi šel spát ty, hm?“         
     Ruki pokrčil rameny a výmluvně pohlédl na Reitu. Ten jenom zkřivil obličej v gestu, jak že on to má vědět, ale po krátkém zamyšlení nadhodil nejistý časový údaj. „Kolem druhé? Třetí?“ 
     „Tak vidíš.“          
     „Ale taky to bylo intenzivní. A jak, aby sis nemyslel. K tomu tvému nářadíčku abys dával i letáček s varováním. Velmi nebezpečná věc.“        
     „I pro ostatní zúčastněné…“ odkašlal si Rei a se záludným výrazem si promnul ucho. „Naštěstí to není zrovna dlouhodobý hluk…“ Samolibě se usmál, Kaiova hračka sice dokázala Rukiho pořádně rozhicovat, ale ta jeho mu vydržela o dost déle a vařila ho ve vlastní šťávě, div nevzplála postel.      
     „Však ty ses taky nahlučel, jen se nedělej…“ poslal mu prcek vzdušný polibek a najednou veškerá ospalost z jeho očí zmizela. Uruha si povzdechl, tohle jejich dobírání i v práci příliš nemusel. Ať si dělají, co chtějí, ale to věčné cukrování by si mohli odpustit, už jen z toho důvodu, že často prosakovalo i na veřejnost.         
     „A co ten můj vynález?“ vyzvídal.          
     „Nějak jsme se k tomu nedostali… Kai, máš recenze od svých kontaktů?“      
     Bubeník přikývl, přišly mu dvě SMS a dokonce i nějaký e-mail. „Samá spokojenost, ale bohužel jen od ženských. Mužskou zkušenost s tím zatím nikdo nemá, nebo o tom alespoň nevím. Na vedení taky zůstalo pár kousků, ale od nich se nikdo nepochlubil. Uvidím, co řeknou odpoledne.“ Věnoval Uruhovi široký úsměv, říkající, že pokud by náhodou, klidně může svůj výrobek otestovat i sám. „Tak fajn, pojďme se vrhnout na ‚Solid‘, ať s tím pohnem. Kde je ten tvůj noční společník? Až tak špatný to kafe být snad nemohlo.“     
     Aoi byl skutečně pryč znepokojivě dlouhou dobu, nicméně nikdo ho nechtěl nahánět, byť na telefonu. Nakonec se toho ujal Ruki a poslal mu krátkou zprávu: „Jsi OK?“ Bez dalšího otálení se pak dali do rozehrávání a od Uruhy si zatím jen zhruba poslechli, jaké změny udělali v sólu. 

     Černovlasý se do zkušebny vrátil více než po půl hodině. Když mu přišla zpráva od Rukiho, byl už jen o ulici vedle od rozlehlé budovy, ve které měli zkušebnu. Podvědomě se usmál na display a odepsal, že je v pohodě a už na cestě zpátky. Na vrátnici a informacích teď zaregistroval dvě slečny, potutelně se spolu bavily a očividně si navzájem upravovaly makeup na krku. Když si ho všimly, v první moment jim po rtech přejel úsměv, ale okamžik na to nasadily neutrální výraz a vypadaly zabrané do práce, kterou měli skutečně na starosti. I přes sklo jejich malé kanceláře ale zaregistroval ospalé oči a množství makeupu, který zakrýval určitá místa na šíji ve větší vrstvě, než jiná. Někdo zřejmě málo spal a ráno velmi spěchal. Chtě nechtě mu hlavou projelo, jestli jim náhodou Kai nenabízel své či jiné hračky k vyzkoušení a navrch možná i svou pomoc, aniž by tušil, jak se trefil.          
     Do zkušebny vkročil sebejistě, jako by vůbec nikde nebyl, a malá igelitová taštička, kterou svíral v rukou, hovořila za vše. Jen Reita protočil oči, že kdyby si řekl, nemusel by chodit až do lékárny, protože on u sebe vždycky má něco na zklidnění žaludku. 

     Během práce se tvářil naprosto neutrálně a byl rád, že se této role ujal i Uruha. Nerad by s ním něco rozebíral před ostatními. K tomu si vyhradil zvláštní chvíli během obědové pauzy. Zdvořile odmítl nabídky ostatních a požádal mladšího kytaristu, aby šel s ním. Jeho pohledu nemohl odolat dokonce ani Uru a ostatní se chápavě vytratili, takže by stejně neměl šanci z toho vycouvat, pokud by tedy nechtěl někam jít o samotě.          
     „Takže chceš probrat přímo ten včerejšek? Nebo to, že jsem o tom řekl Reitovi?“ zeptal se Uru na rovinu. Stál před ním se založenýma rukama, jako by chtěl působit nad věcí, ale jen si tím dodával odvahu. Uvnitř se cítil nejistě. Možná to neměl říkat ani Reitovi, nebo mu alespoň neměl odkývat, že to není žádné tajemství. Až teď si znovu uvědomil, jaká citlivá povaha Aoi umí být, a při pohledu na věc z jeho strany se nedivil jeho reakci. Ačkoli házení vibrátorem mu stále připadalo přehnané.      
     „Vlastně všechno, ale ne tady. Radši bych někam zašel.“         
     „Dobrý nápad… rád bych se něčeho napil,“ přiznal. Nepotřeboval se opít, až tak nervózní nebyl, ale raději by se bavil s Aoiem, který je trochu uklidněný půllitrem piva nebo sklenkou vína. Předešlý den jim to přece taky šlo líp s trochou alkoholu v krvi. „A taky bych samozřejmě rád pojedl,“ dodal, aby přerušil ticho.        
     Černovlasý mu podržel dveře a zamkl za nimi. Nevydal se ale k výtahům, zamířil až na konec chodby. „Hned jsem zpátky,“ zamumlal, ale po očku sledoval Uruhu, že jde stále vedle něj. Pousmál se, věděl, půjde s ním, i kdyby si měl jen upravit vlasy u zrcadla.     
     „Počkej, tyhle jsou mimo provoz,“ zarazil se Uru u dveří, na kterých visela údržbářská cedulka. Než se ale stačil začít divit, proč tam Aoi jde, skončil zatáhnutý vevnitř a nalepený z druhé strany dveří. Pohledem se zarazil v Aoiově tváři, na jeho rozverném úsměvu, ze kterého mu přeběhla husí kůže od beder až po krk.         
     „Aoi…“ Pohledem následoval zvuk cvaknutí zámku. Podivil se, odkdy jsou ve dveřích na záchodcích klíče, ačkoli první by se měl divit, proč jeho kolega zamyká. Až vzápětí si uvědomil, že v celé místnosti zní tichá, pomalá popová hudba, nikde neslyšel zvuk protékající vody, ani nic nechrčelo.    
     „Kdo myslíš, že tam tu cedulku dal?“ promluvil konečně starší kytarista a dal mu odpověď na jeho poznámku, kterou stačil říct ještě na chodbě. „Tady nás nebude nikdo rušit, ani hledat…“ Tichým smíchem doprovázel Uruhovu snahu chňapnout po klíči. Raději ho ze zámku vytáhl a schoval si ho na dně kapsy. Jako by se nic nedělo, opřel se rukou vedle jeho tváře a z druhé kapsy vytáhl telefon. Chvilku na něm něco ťukal a Uruhovi tím dost lezl na nervy, ale pak schoval i mobil a věnoval se jen osobě před sebou. Pohladil jeho zmatenou tvář, palcem přejel po pootevřených rtech, přichystaných k otázkám, které nepřicházely. A když se zdálo, že se přeci jen jedna objeví, umlčel ji náhlým náruživým polibkem, až se tělo pod ním prohnulo a zaslechl nesouhlasné zamručení.       
     Ostatně to bylo jediné, jak mohl Uru protestovat. Pokoušel se hnout s pažemi, které byly jako přibité. Jedna se ale přeci jen ode dveří odlepila, ale jen aby se mu vkradla pod tričko a mohla ho držet za bok na holé kůži. Zpočátku se pokoušel plné rty odmítat, ale připomínaly mu včerejší večer, ačkoli tehdy nebyly tak dravé, a přistihl se, že jejich polibky částečně oplácí. Chtěl uhnout, ale neměl kam, chtěl se ho zeptat, co to ksakru znamená, ale nezvládl to. I ve chvíli, kdy Aoi jejich ústa rozpojil, jen zalapal po dechu a marně hledal slov.       
     Aoiovi se velmi líbila jeho zmatenost a očividná nervozita. Teď byl on pánem situace a Uru se divil a nerozuměl jeho záměrům. „Pojď,“ odtáhl ho ode dveří, ale jen aby si o kousek dál odhodil batoh a jeho přišpendlil k mramorové desce vedle umyvadel.          
     „Co to děláš?“      
     „To, co jsem měl udělat včera,“ odpověděl a uzmul si krásně vykrojené rty. Dlouze a něžně je sál, se stejnou něžností jej hladil po ramenou a zádech, přesto byl ale jeho úchop pevný. Celý se k němu tiskl, ale oblečení mu překáželo stále více. Při svém hlazení mu nejprve nenápadně sundal svetřík z paží a přiměl ho z něj vytáhnout ruce – pro Uruhu to nakonec bylo pohodlnější, když mu spadené rukávy neomezovaly pohyb. Ne že by se zrovna hrnul do oplácení Aoiových něžností. Spíše měl dlaně stále položené na jeho hrudi jako v pohotovosti. Netlačil ho od sebe silně, na to byly pohyby měkkých rtů i drzého jazyka, který se mu vedral do úst, příliš omamné. Probudily se, až s doteky na holé kůži, neustále se snažil cípy trika stahovat zpátky dolů a odháněl prsty, které se vždycky zahákly zpátky za lem a byly ve snaze ho vysvléct stále úspěšnější.
     Šlo to trochu komplikovaně, Uruhovy bránící se ruce byly snad všude, ale nakonec se Aoiovi podařilo z něj látku servat a znovu ho natisknout na chladný mramor, tentokrát ale zadečkem k sobě. Prohlížel si jeho odraz, dlaněmi kopíroval siluetu jeho těla, ústy přitisknutý ke štíhlé šíji. Jeho stisk i polibky byly stále naléhavější a z nevinného hlazení přešel i k cílenému dráždění, ať už se zdržoval na hrudi, nebo pomalu scházel dolů a zatím jen přes látku kalhot naznačoval, kam až chce zajít. Uruha se proti němu vzpínal, musel se trochu zapřít, aby neskončil odtlačený. Ale moc snahy k tomu nepotřeboval, držel jako přibitý a nic si z jeho marného počínání nedělal, naopak se koutkem rtů usmíval a vychutnával si pocit nadřazenosti, alespoň dokud to Uru nevzdal. Pohlédl do jeho tváře v zrcadle a viděl v ní jisté pochopení a rezignaci.           
     Uru ho nechtěl uhodit, ale možná měl právě to udělat, aby před ním neskončil polonahý. Tušil, o co mu jde, ale nechtěl si to přiznat. Aoi a takové akce? Ale když z něj páčil látku a jemu nezbývalo, než trochu ustoupit, aby se dostal ven z obklopující tmy černého trička, uvědomil si, že černovlásek to myslí vážně. A hlavně, když se pak ocitl v poloze příhodné pro tu jednu věc. Deska byla akorát k tomu, aby ho ohnul a pohodlně se dostal přesně k těm místům, ke kterým se tak sápal.        
     Podle toho začal klást odpor a už by se mu neštítil vrazit pár facek, jenže i když se snažil ze všech sil, zapíral se o desku, až se mu ruce třásly a bolela ho záda, nehnul s Aoiem ani o kousek. Ano, i černovlasý musel použít síly, aby ho udržel na místě, ale tenhle souboj jednoznačně vítězil. S úsměvem, tím lišáckým, kdy bylo na první pohled jasné, že má něco za lubem a ví, že toho docílí, a s jiskřičkami v očích si ho pořád prohlížel a osahával a obzvlášť některými doteky mu docela mařil pokusy vymanit se z jeho náruče. Uruhovi došlo, že je to zbytečné. I kdyby chtěli hrát o to, kdo povolí první, stejně by to prohrál a ještě by měl na zbytek dne nepoužitelné ruce. Ač nerad, musel si přiznat, že s fyzickými silami je na tom Aoi lépe.
     „Zrovna ty…“ vydechl. „Včera málem nevinnost sama, samá obava a předsudek…“
     Černovlasý to nekomentoval, místo toho lehce skousl roztomilé ouško a konečky prstů přejížděl po husí kůži, která z toho Uruhovi naskočila.        
     „Všechno jenom kvůli tomu, že jsem tě urazil?“
     Zakroutil hlavou a pevněji ho k sobě přitiskl. Políbil ho na tvář a zahleděl se mu skrz zrcadlo do očí. „Chci tě. Včera jsi byl… celé to bylo úžasné, myslel jsem jen na to, že chci víc. Ale ty jsi byl tak chladný. Všechno to pro tebe bylo jen součástí práce, testování. Sváděl jsi mě, jako bys po mně toužil, ale prostě jsi jen v té práci nechtěl být sám a potřeboval jsi, abych při interview nedělal problémy. A když jsi se svou prací skončil, tvářil ses, jako by se nic nestalo. Skoro jako bych tam ani nebyl. Už jsi mě použil a víc jsi nepotřeboval.“
     „Aoi-“
     „Teď se na to podíváme z mé strany. A podle mě jsme ještě neskončili.“ A aby svá slova potvrdil, sjel mu rukou ke kalhotám a obratně je rozepnul. Dřív než Uru stihl protestovat, vkradl se mu pod poklopec a promnul v dlani částečně vzrušené mužství. Stačilo sotva pár pohybů, aby Uru ztvrdl úplně, a místo protestů se kousal do rtu.  
     Uruhovi se ani trochu nelíbila slova, která slyšel těsně vedle ucha. Z Aoiova dechu měl znovu husí kůži, pod jeho pohledem se div nerozechvěl, ať už vzrušením nebo nervozitou, jak moc chce svou výbušnou povahu pustit ze řetězu. Když to slyšel takhle podané a vrátil se zpět k večeru a noci, opravdu to tak vypadalo. A možná to tak i trochu bylo. Tedy až na tu část, kdy se snažil Aoie svést, vibrátor byl pro něj spíš jen příležitostí, jak s ním něco mít. Ani s ním nepotřeboval přímo spát, ale někdy ho přepadla touha okusit jeho plné rty, dotýkat se pevných svalů a udělat si při tom dobře by byl hezký bonus. Jenže Aoi kolem sebe dlouhou dobu kopal při každé narážce na cokoli s mužem, a všechno vždycky příliš prožíval. Vibrátor Uruhovi přišel jako dobrá zástěrka, aby si Aoi nezačal domýšlet a hledat za tím něco víc. Že by se mohli po celé akci ještě trochu pomazlit nebo si usínat v náručí ho ani nenapadlo - Aoi nebyl ženská a ani mezi nimi nic nebylo.          
     Rád by mu to objasnil, ale ruka v kalhotách mu sebrala veškerá slova. Ani se nenadál a měl kalhoty dole a lapal po dechu, když ucítil sevření přímo na holé kůži.         
     „Nedrž se pořád zpátky. Chci tě slyšet,“ zašeptal mu Aoi znovu do ucha, než ho políbil na krk a v dlani ho sevřel ještě pevněji. Přesto se od něj nedočkal hlasitější reakce, než sotva slyšitelného vzdechu. Ušklíbl se nad tím, podal si z batohu onu taštičku z lékárny a vytáhl z ní lubrikant i balíček kondomů. Netušil, co za výraz se to mihl v Uruhově tváři, ale naštěstí se od něj nedočkal dalších protestů. Shodil ze sebe vlastní triko, bylo dost dlouhé a akorát by mu překáželo, rozepnul si kalhoty, aby si je pak neumazal od gelu. Jen tak se na Uruhu natiskl, v pošetilé myšlence, že by se mohl udržet a okamžitě si ho nevzít. Protočil nad sebou oči pod víčky a čelem se mu opřel o šíji, aby se vzpamatoval. 
     Uru sám nevěděl, jestli to chce nebo nechce. Vibrátor byl jedna věc, tohle mu přišlo osobnější. Až v tu chvíli si uvědomil, že právě smýšlí jako Aoi, pro kterého mohly být dostatečně intimní i hlubší polibky, natož včerejší akce. Rozechvěl se vzrušením při pohledu na kytaristovo pevné, mužné tělo, nedokázal myslet na nic jiného, než na touhu se ho znovu dotýkat a přimět ho prožít slast. Akorát ne tímhle způsobem, k jakému se Aoi chystal. Když na desce uviděl gel a prezervativy, uvědomil si, že jeho starší kolega to myslí opravdu vážně. V zrcadle sjel očima celou místnost a nakonec rezignovaně zabodl pohled do šedomodrého vzorku mramoru. Měl několik příležitostí si to prvně užít s lidmi, se kterými měl více důvěrností, mohl to udělat v pohodlí své či jejich postele, ve vířivce, na pláži, kdekoli, a nakonec ho přeřízne Aoi, od kterého by to nejméně očekával, v práci a navrch na záchodcích mezi umyvadly.      
     Horkost z těla za ním přímo sálala. I kdyby neměl příležitost cítit tlak jeho vzrušení na jistých místech, věděl, že jeho sebeovládání dostává slušně zabrat. Vnímal, jak je samou nadržeností udýchaný, konečky prstů mu sjíždí po bříšku i bocích, rty se mu tiskne na záda a ramena a občas ho lehce kousne na šíji. Netušil, jestli jen sám sebe schválně týrá nebo sbírá odvahu, aby to skutečně provedl, ale on sám už se celkem dusil očekáváním, co bude. 
     Zvedl oči a v zrcadle sledoval, jak otevírá lubrikant a nalévá si jeho obsah do dlaně, víc už ale vidět nemohl. Za to cítil vlhký dotek prstů, které mu přeběhly mezi půlkami, a jeden z nich se pomalu vkradl do jeho nitra. Aoi byl opatrný, stejně jako večer, ale tentokrát si s ním víc pohrával. Nejdřív ho jen dráždil krouživými pohyby, ale když přidal druhý prst, cíleně hledal to citlivé místečko, dokud sebou Uru netrhl a přerývaně nevzdychl. Koutek rtů se mu lišácky pozvedl, schválně se zdržoval těsně kolem toho místa a vychutnával si snahy mladšího kytaristy, docílit opět té silné vlny slasti prohýbáním či vycházením vstříc jeho ruce.       
     Když se do něj dostal i třetím prstem a dokázal se v něm snadno pohybovat, podal si kondomy a chvilku zápasil s otevřením balíčku, který mu ve vlhkých rukou klouzal. Podařilo se mu ho ale otevřít a prezervativ si nasadil už o mnoho zručněji.         
     Uchopil kytaristu za boky a naznačil mu, aby se trochu posunul od desky. Přejel mu dlaní po zádech a jemně na ně mezi lopatkami zatlačil, aby se více předklonil. Měl na něj takto hezký výhled, ale nechtěl se jenom dívat. Raději si podal ještě trochu gelu, navlhčil si mužství a poddal si ten hezký zadeček.       
     Pomalu do něj proniknul, nejen kvůli opatrnosti, ale pro něj samotného to byl příliš intenzivní pocit. Nebyl si jistý, jestli by se měl Uru více uvolnit, nebo jestli je normální, cítit se tak pevně sevřený, ale málem byl hotový už z prvního přírazu.           
     Uruha se rozkročil, co mu kalhoty a boxerky sesunuté nad kotníky dovolily. Skoro se na desku nalepil a připadal si trochu divně, když si ho Aoi v tomto docela hlubokém předklonu prohlížel, a raději nepomýšlel na to, co bude pozorovat o pár chvil později. On sám v tom momentu ztratil snad veškerý dech. Neměl se čeho chytit a tak mu prsty sklouzly po hladké ploše a nehty se mu zaryly do dlaní. Dosud se snažil trochu držet na rukou, aby ho mramor nestudil, ale s přívalem horka toto ochlazení uvítal.            
     Sotva rozdýchal pomalé mělké pohyby a ve změti stále ještě nových pocitů začal nacházet něco velmi příjemného, znovu ho porazila slast, div si nerozrazil čelo, a jakoby zpovzdálí zaslechl vlastní hlas. Jeho milenec se zdatně osmělil a místo obav, aby nebyl hotový dřív, než začne, si všeho užíval plnými doušky. Uru byl rád za pevnou látku kalhot, která nedovolila jeho nohám, aby se rozjely, ale byla to poslední myšlenka, která mu stačila blesknout hlavou, než se ocitl naprosto mimo sebe. Silný stisk Aoiových rukou, které si držely jeho boky, mu dovolil se trochu nadzvednout a pohlédnout do rozlícené tváře, na kterou se lepily černé vlásky. Plné rty byly pootevřené, nechaly vycházet hlasité sténání, oči měl Aoi pevně zavřené. Alespoň dokud ho zvláštní pocit nepřiměl je otevřít.           
     Jejich zastřené, rozvášněné pohledy se střetly a černovláskovi se okamžitě na rtech usadil spokojený úsměv. Uruha byl dokonale krásný, jeho nádherné rty byly červenější, marně si je skousával ve snaze utlumit vzdechy. I ten nejjemnější pohyb v jeho tváři byl tak rozkošný a sexy, že jeho náruživost vyletěla do krajních mezí a svou horlivostí znovu mladšímu kytaristovi podlomil paže.
     „Zakřič si,“ zašeptal mu udýchaně do ucha, když se k němu sklonil. Trochu zpomalil, aby si vší slasti mohli užívat déle, a vtiskl mu polibek na ostře řezanou čelist. „Nebraň se tomu.“
     Uru zakroutil hlavou, pro něj bylo i tlumené vzdychání dost hlasitým projevem, vždy si přišel trapně, když sám sebe slyšel.     
     Aoi mu sjel rukou do klína a začal třít jeho mužství. Silněji přirazil do jeho nitra a ouška mu pohladil nečekaný vzdech. „No tak, nestyď se, chci tě slyšet.“
     Přemíra rozkoše Uruhu přiměla odložit stud stranou, ale jakmile tak udělal, už to nedokázal ovládnout. Jeho hlas se propletl s Aoiovým a neřešil, jak zní. Nechal v něm odrážet své vnitřní rozpoložení, které bylo každičkou vteřinou silnější. Černovlasý se neudržel a ještě zrychlil, a nebyl žádný způsob, jak by mohl potlačit rychle přicházející vyvrcholení. Skoro se mu zatmělo před očima, nejraději by se zastavil, záchvěvy slasti byly příliš intenzivní. Ale nechtěl přestat, jeho milenec byl na pokraji. Stačilo jen pár přírazů, na které se ještě zmohl, nepřestával třít Uruhovo mužství a i mladší kytarista se brzy ocital v rauši.   

     Oba chvíli zůstali bez hnutí, jen se snažili popadnout dech a vrátit se do reality. Černovlasý se pomalu odlepil od štíhlého těla a vystoupil z něj. Zatímco se upravoval, po očku sledoval, jak Uru pomaličku sbírá síly, aby se narovnal. Ruce se mu chvěly z neustálého zapírání, na břiše měl červeně otlačenou hranu desky. Chvilku mu trvalo, než se vzpamatoval, a nedokázal v jeho tváři vyčíst žádnou myšlenku. Nebýt spokojenosti, kterou byl stále jako opilý, možná by měl obavy, co se mu žene hlavou.
     Uru měl ale v mysli naprosto vymeteno. Sotva se posbíral, zůstal na sebe zírat, na rudou rýhu na břiše, načervenalé flíčky na krku, klouby na prstech otlačené do fialova. Na ukazováčku měl vyrytý nehet téměř do krve. Ani jedno během akce nedokázal vnímat, a ani teď ho nic z toho nebolelo, bylo to jen spíš jakýmsi důkazem, že se mu to nezdálo. Natáhl se stále chvějící rukou po kohoutku a první si ledovou vodou opláchl obličej, než začal řešit další věci.
     Když si dokázal zpátky obléknout kalhoty a dokonce při tom neskončit na zemi, konečně se znovu podíval na Aoie. Stál opřený o zeď a mlčky ho pozoroval. Neměl ponětí, na co myslí, a ani si nebyl jistý, jestli to chce vědět. Nenapadalo ho, co říct. Věci jako „Nakonec to bylo dobrý“ mu přišly hloupé, měl pocit, že celou akci není potřeba komentovat, jeho reakce snad mluvily za vše. Tváře mu ještě víc zrůžověly, když si připomněl vlastní hlas. Hluboký, naléhavý, nasycený rozkoší. Možná že to přeci jen bylo trochu sexy.        
     Uhnul pohledem a oblékl si i triko, nedokázal se při té vzpomínce na Aoie dívat. Ale on zřejmě toužil po jeho pozornosti, odlepil se od zdi a pár kroky zrušil vzdálenost mezi nimi. Jeho horká dlaň se mu usadila na tváři, přitulil se k ní. Viděl v hlubokých očích váhavost, vzpomněl si na vyčítavá slova, a dál ho nedokázal týrat svým chladem a mlčením. Uzmul si jeho plné rty, dlouze a něžně je líbal, tak jak po tom vždycky toužil, vzdychl mu do úst, než se od nich odtrhl a zůstal čelem opřený o jeho. Ještě pár takových polibků a budou znovu nazí, na to nebyl čas a on si nebyl jistý, zdali by ještě další kolo zvládl a dokázal si pak sednout.
     „Není tu moc prostoru na mazlení, ale dá se i tohle brát jako hezký závěr?“ řekl tiše.  
     „Hm, když se teď ke mně neotočíš zády, neodejdeš, jako by se nic nestalo, a v první příležitosti všechno nevykecáš Reitovi, budu spokojený,“ odvětil mu Aoi s hraně chladným hlasem, ale neuměl takové chování ani předstírat. A teď byl příliš spokojený na to, aby v sobě probral nedávné dotčení. Když viděl Uruhův nejistý výraz a pootevřené rty v otázce, jestli je vážně pořád naštvaný a tohle byla pomsta, nebo to myslel jako špatný vtip, rozesmál se. „Tohle bude složité…“    
     „Promiň, po tom všem jsem trochu mimo.“        
    Tiše zamručel se sebejistým výrazem, jako by mu zničení Uruhy dodalo více sebevědomí, než zahraný koncert, a znovu políbil ta krásná ústa. „Nic lepšího jsi teď říct nemohl.“       
     „Možná ano. Večer bych ti mohl objasnit ten včerejšek…“       
     „Už to nemusíme rozebírat.“       
     „Já vím, taky se k tomu nechci vracet, ale chci, abys věděl, že to nebyla jen práce. Takže teď bys ty měl říct, že se na večer těšíš, a přemýšlet, co všechno to objasňování bude zahrnovat…“ Mladší kytarista se zakřenil nad natěšeným, ale lehce nejistým výrazem před sebou. „Nedívej se takhle. Přepadl jsi mě na pánských záchodech, a doslova přepral a přehnul. Jistěže jsi mě vyděsil, zmátl a všechno, myslel jsem si, že tě znám líp. No ale pak…“ odmlčel se a nechal za sebe mluvit své pousmání a ruce, kterými putoval po Aoiově pevné hrudi. S povzdechem je ale po chvíli svěsil. „Měl jsi pravdu, bude to složité. Měl bych ti jich pár vrazit, utéct a někde se v koutě sesypat, ne tě zvát na večer.“ Rád by ještě něco dodal, ale přerušilo ho zvonění Aoiova mobilu. Černovlasý hovor hned přijal s rychlou odpovědí, že už je na cestě dolů.    
     „Promiň, že tě tak přerušuju. Jen skočím pro jídlo, počkej mě ve zkušebně,“ vtiskl Uruhovi polibek na líčko, popadl batoh a málem si rozbil hlavu o zamknuté dveře, než si uvědomil, že je opravdu sám zamykal a klíč si schoval.

      Ozvalo se zachrastění klíčů v zámku a dveře od zkušebny se pomalu otevřely. Dovnitř vešel rozesmátý Reita i s Rukim, a Kai dorazil v těsném závěsu. „Hele je,“ ukázal si na ně basista ještě s klíči v rukou, „my si dělali starosti, jestli se neporafají, a oni si tu v klidu žerou pizzu. Hm, a voní moc dobře. Nezbude vám kousek?“         
     „Rei…“
     „No co, jsem v tréninku, a jestli večer nestihnu fitko, pomůžeš mi to vycvičit ty,“ rýpnul si zpátky do Rukiho a znovu ty dva přelétl očima. Ale příliš si jich nevšímali, byli rádi, že je tam našli oba a navrch nerozhádané. Ale přeci jen když se Uru zvedal ze stoličky, zdálo se, že má trochu nejistá kolena. A vzápětí si Reita všiml i dalších památek. Pár posunky naznačil Rukimu své myšlenky a zjistil, že ten už si o tom také myslí své. S lehkým úsměvem pohlédli na Kaie, který mezi skladbami odložil paličky a nevinně se zeptal: „Takže, jak dlouho máme dělat, že o ničem nevíme?“        
     Když k němu ale nepřišla jasná odpověď a místo toho ho spařil jeden vražedný a jeden roztěkaný pohled, raději přešel k pracovním záležitostem. „Můžeme slavit, jsme na tom festivale jako jedny z hlavních hvězd. Na stage máme čtyřicet minut plus deset, když bude publikum dobře naladěné. Čistého času, bez zvukovky a příprav. Po koncertě nás čeká interview, tam máme prostor zhruba dvacet až třicet minut. Stánek je na sto procent jistý a merch už je ve výrobě, všechno hezky běží. Prý jsme první, koho vybrali.“     
     „Tak to už něco znamená,“ křenil se vokalista. „Sprosťárny vládnou světu. Alespoň máme dost času na přizpůsobení setlistu.“           
     „A taky na nacvičování interview…“ prohodil Aoi a nenápadně se na Uruhu koutkem rtů pousmál.

 

~KONEC~