Pay with your body (2. část)

     Mladík si začal nervózně kousat ret, tíha Muuriho pohledu ho donutila očima uhnout a vážnost v jeho hlase naznačovala, že s jeho rozhodnutím nic nenadělá. Povzdechl si, měl Aira rád, ale musel dát za pravdu i tomuto muži. Jenže pokud nechtěl, aby tu pracoval Airu, nezbývala už jiná možnost, než se k tomu odhodlat sám.
     „A když pro tebe budu dělat já…“ vyhrkl a rychle se kousnul do jazyka. Málem nemohl uvěřit, že to řekl doopravdy, slyšet takto vlastní hlas a uvědomit si, co by tento slib znamenal… Rád si sex užíval a mít fantazie o tom, že se vyspí s nějakým neznámým, bylo něco jiného, než realita. Tady si svého milence vysnít nemohl.
     „Cože?“ Muuri se údivem napřímil, dokonce by se vsadil, že se přeslechl. „Musím tě upozornit, že to tu chodí trošku jinak. Společníci své klienty nevidí, celou dobu mají zavázané oči, abychom udrželi jistou míru diskrétnosti. Jediné, co můžu slíbit, je jistota, že sem chodí slušní lidé. Fakt do toho chceš jít dobrovolně?“
     „Pokud by těch dvě sta tisíc do dvou týdnů sehnal, kolik bych tu musel odpracovat?“
     Místo odpovědi přímá otázka. Viděl, že se ptá s naprostou vážností, musel mu odpovědět upřímně. Když se na něj díval, tvář se mu moc líbila a být k ní i stejně pěkné tělo… „Shoď ten kabát.“
     Mladík nejistě vstal a odložil si. Zůstal v upnutých jeansech a košili, cítil na sobě téměř rentgenový pohled. Pochopil a začal si rozepínat i knoflíky košile.
     „Tetování, jizvy…?“
     „Ne.“ Otočil se i zády, aby se o tom mohl Muuri přesvědčit, a zpátky se oblékl a usadil. Tušil, že pokud dá souhlas k práci tady, bude si jeho nový šéf chtít důkladněji prohlédnout, co nabízí, naštěstí ale ne teď, přímo na místě.
     Zvedl zpátky vážné oči k Muurimu, který si rukama podpíral bradu a upřeně pozoroval každý jeho pohyb. „Tak kolik?“ zeptal se ho znovu.
     „Šest, sedm hodin… Ale nerozumím, proč bys to dělal. Ano, jsou tady i dva společníci, kteří to nedělají z nouze, ty se do toho ale nutíš kvůli cizím problémům.“
     Povzdechl si, co na to měl říct? Vyprávět mu o Airově nelehké minulosti – o autonehodě a dětském domově – nehodlal, to bylo jen mezi nimi. A to, že je černovlásek ve svých čtyřiadvaceti svým způsobem ještě dítě, a snad jen kvůli tomu se dostává do podobných situací, ani nebylo třeba říkat.
     „Taky mi pomohl, když jsem byl v nouzi. Známe se odmala a vím, že něco takového dělat nemůže. Nehledě na to, že já mám zkušenosti s muži… nebude to pro mě takový problém.“
     „Seme nebo uke?“
     „Obojí,“ odpověděl okamžitě, aniž by se začervenal. Dokázal o tom normálně mluvit, dokázal by se s někým seznámit a na druhé, třetí schůzce s ním zalézt do ložnice. Netušil, jestli, případně jak velký problém bude spát s někým, koho nezná a vlastně vůbec nemá ponětí, kdo to je. Na jednu stranu to bylo vzrušující, na druhou děsivé.
     Muž před ním se dlouze nadechl a s výrazem spokojeného obchodníka jeho nabídku přijal. „Dobrá, pokud o to máš opravdu zájem, můžeme sepsat smlouvu.“
     „Fajn,“ pokývl Kai a rovnou se zvedl. Chtěl to už mít za sebou. Obával se hovoru od Aira a také sám sebe, že by si to mohl rozmyslet. Muuriho kancelář byla trochu bokem od baru a o mnoho prosvětlenější. Sice v ní byl stůl i obrovská stěna s policemi a skříněmi z tmavého leštěného dřeva z jakého byl nábytek v baru, jedna stěna měla dokonce rudou barvu, ale ostatní byly obyčejně bílé. Jednoznačně se tu odehrával zcela jiný druh práce.
     O to nervóznější mladík byl, když se měl znovu svléknout a tentokrát úplně. Bez přítmí a intimní atmosféry, zato s myšlenkami, zdali si ho bude chtít i nějakým způsobem vyzkoušet, se to nedělalo tak snadno. Nelíbilo se mu ticho, narušované jen vzdáleným duněním bicích a basů, v baru nebyl takový prostor pro vír myšlenek. Ale když už před ním stál nahý a pořád viděl spokojenost v jeho tváři, dokonce i podvědomé skousnutí rtu, nervozita z něj opadla. Ani se nehnul, když pocítil horkou hrubou dlaň na bříšku a jen o malý okamžik později i na hrudi. Díval se mu do očí a přitulil se k té ruce, když se mu usadila na tváři. Pootevřel rty v očekávaném polibku, ale nemohl zůstat nečinný. Popadl ho za boky a natiskl na sebe, polibek chutnající po whisky prohloubil.
     Muuri se v první moment nechal unést, ale hned v tom dalším se od mladíka odtrhl. „Stop, stačilo… Radši stačilo…“ vydechl a zakroutil hlavou. V kalhotách měl očividný problém. Raději se rychle posadil za stůl a vytáhl formulář, než by se neovládl a použil ten stůl k něčemu jinému. „Přesvědčil jsi mě víc než dost, oblékni se.“  
     Kai byl se sebou více než spokojený, ale vzápětí se mu v hlavě mihla výčitka, že se skutečně chová jako děvka. Rychle tyto myšlenky zahnal, potřeboval být jen přesvědčivý. Aby z něj skutečně byla děvka. Aby pomohl kamarádovi.
     Přehnaným soustředěním na knoflíky se snažil vyhnat z hlavy výčitky i omluvy pramenící z jeho chování, a už oblečený si sedl za stůl k Muurimu, aby podepsal doklad o převzetí částky a do smlouvy zapsal své údaje. Důkladně si přečetl každý bod, než na konec připojil i podpis. Kopii si složil a schoval do kabátu. „Mám ještě jednu žádost,“ řekl. „Airu se o tom nesmí dozvědět.“ Věděl, že Airu by si to nikdy neodpustil.
     „To není problém. Ještě nějaké otázky či žádosti?“
     Krátce se zamyslel, ale víc vědět nepotřeboval, alespoň prozatím. „Ne, to je vše.“
    „Dobrá tedy,“ pronesl Muuri, ale nezdálo se, že by se s ním chtěl rozloučit. Opřel se do křesla s rukama sepnutýma za hlavou a chvíli na něj mlčky zíral. Kai netušil, co si o tom myslet. Ačkoli měl před chvílí ego až ke stropu, náhle byl opět nesvůj.  
     „Děje se něco?“ zamračil se.
     „Jen si říkám, že když jsem mohl udělat ústupek tomu naivnímu dítěti…“
     Zpozorněl. Přemýšlí snad Muuri o tom, že by mu v něčem ustoupil? Bude s ním mít jiný plán? Zaměstná ho třeba za barem? V hrudi pocítil nadějné sevření a pohledem muže před sebou vybízel, ať mu řekne, co s ním má v plánu.
    „Mohl bys mít jen jednoho klienta,“ zněl návrh a Kaiovi se rozplynula představa o slušnějším odpracování dluhu. „Potrvá to ale trochu déle. S více lidmi bys měl klidně i za dva, tři dny klid, záleželo by na tobě, co bys zvládl.“
     Kai nemusel přemýšlet dlouho. Představa, že by bylo za dva dny po všem, byla velmi lákavá, ale nabízet své tělo několika lidem mu ji zprotivilo. Mít jen jednoho klienta by znamenalo zbavit se nervozity, kdo přijde, před každou návštěvou, a také se tím snížilo riziko, že by spal s někým, koho osobně zná. A že to bude trvat déle… co nadělá. Přijal tuto nabídku a viděl v jeho očích, že už ví, komu jeho tělo nabídne.
     „Pozítří přijď ve čtyři hodiny. A vyřiď Airovi, že má tři týdny, to už by snad měl mít po výplatě, ne?“
     Tři týdny? Mladík se musel široce usmát a s poklonou poděkoval. Ani v nejmenším neočekával, že by mu mohl udělat další ústupek, ať už to bylo zapříčiněno slabostí pro toto kamarádské gesto, nebo jeho tělem a náruživým polibkem. Nechal se doprovodit ke dveřím a s dalším díkem spěchal za kamarádem.
     „Ještě neděkuj…“ zamumlal si Muuri pod nosem a nestačil kroutit hlavou.

     Kai vypadal v dobré náladě, přesto na něm bylo něco, co vzbuzovalo nervozitu. Airu mu otevřel se studem v očích a srdcem až v kalhotách. „Bojím se zeptat, jak to vypadá…“ řekl tiše, sotva pozdravil.
     „Je to lepší, než si myslíš. Nebyl jsem totiž jenom v bance, ale šel jsem rovnou i do toho podniku a mluvil s Muurim,“ oznamoval mu mladík už za pochodu.
     „Cože?! T-ty jsi byl… Nenaštval se nějak, že ne? Nehodlá mě-“ Hlavou se mu už zase hnaly děsy, naštěstí ho Kaiův úsměv uklidnil.
     „Po výplatě mu dáš dvě sta tisíc a máš od něj klid. Zbytek budeš splácet mně,“ oznámil mu jako jasnou věc, přestože se mu nelíbila představa, že to bude vlastně Airu, od koho mu půjdou peníze do kapsy za jeho sexuální služby. Toto vědomí ho hryzalo a byl připravený si tuto částku neponechat.
     Zatímco putoval svým svědomím, Airu na něj zíral, mlčky, bez jediného pohybu, snad jako by ani nedýchal. Trvalo mu pořádně dlouho, než našel ztracený dech i hlas. „On… on vážně polevil…?“ ujišťoval se. Pomalu se usadil, pořád na něj hleděl s nevěřícností v očích. Jak ho dokázal přemluvit? Anebo snad stačilo, že mu zaplatil víc jak polovinu najednou?
     „Nevím, kdo mi říkal, že by mi ležel u nohou i heterák, natož gay a takhle v pohodě.“
     Znovu si oddechl, hrozně se bál, že bude naštvaný a neústupný, tím spíš, když místo něj přijde Kai… Pak si ale uvědomil, že mladík musel zaplatit na dřevo.
     „Ale Kai, Kde jsi vzal tolik peněz…?“
     Vysvětlení na tohle měl Kai předem vymyšlené. „Vybral jsem úspory a vzal si půjčku,“ nevinně se pousmál a říkal si, že tato lež není zlá. „Všechno je zařízeno, můžeš v klidu spát. Nikdo po tobě nebude chtít, abys pro Muuriho pracoval.“ Pořád si nebyl jistý svým rozhodnutím, ale poté, co viděl tolika úlevy a Airův nadšený úsměv, věřil, že udělal dobře.
     „Kai, ty jsi prostě ten nejúžasnější a nejzlatější člověk pod sluncem,“ smál se černovlásek a pevně ho objímal, div samou radostí i nebrečel. „Nebýt tebe, asi tu už nejsem ani já…“ Přes nadšení si naštěstí nevšiml mladíkova výrazu, jasně říkajícího „a nejblbější pod sluncem“.
     „Doufám ale, že si to zapamatuješ a budeš si na sebe dávat pozor.“
     „To budu, slibuju!“ dušoval se a cítil obrovskou úlevu. Všechen strach a zlé představy se najednou začaly rozplývat. Teď už cítil jen obrovskou vděčnost a starost o to, aby vše Kaiovi co nejdřív vrátil.

     Za to Kai byl roztržitý a nervózní. Neustále si připomínal, proč to dělá a pro koho to dělá. Přesto mu nedaly myšlenky, že by třeba Muuriho obměkčil jinak, třeba by peníze přeci jen sehnali. Ale určitě by to nebylo v bance a jejich problémy by mohly být ještě větší.
     Uklidňoval se, že ví, do čeho jde, a pro jistotu se může klidně sám připravit. Nemusí si to užívat, stačí, když párkrát předstíraně zavzdychá, a jak dlouho může vydržet někdo, kdo si jde sem tam jen utišit potřeby? Největší obavu měl však z toho, že nic neuvidí. Nebude vědět, kdo přišel, nebude mít přehled o tom, co se chystá udělat, u cizího nemůže nic předpokládat, dokonce ani to, že si přišel jen užít a není to někdo vyšinutý… Má jen Muuriho slovo, ale jak velký to má význam?
     „Jsi tady?“ probralo ho až zamávání před očima. Vzpamatoval se, ujistil svou kolegyni, že je v pohodě a načepoval další sklenici. „Jo, Maki…“ rozvzpomenul se pak, „mohla by sis se mnou zítra přehodit směnu?“ udělal na ni oči a doufal, že bude ochotná mu jeho záskok oplatit. „Něco odpoledne mám a přes příští týden asi budu potřebovat ranní znovu…“
     „Počkáš tak půl hodinky? Domluvím hlídání a dám ti vědět.“
     „Díky,“ usmál se a o kus víc znejistěl. Každý další krok, který ho přibližoval k té záležitosti, mu hnul žaludkem. Pomalu se nadechl a uklidnil, v duchu si říkal, že na nervy má ještě čas, a snažil se soustředit na práci.
     „Tak jo, zítra to jde,“ vrátila se Maki po chvíli, ráda že mu může vyhovět. „A to další odpoledne-“
     „Na to je ještě čas, ale určitě ti dám vědět dopředu.“
     „Fajn, tak dobře pořiď,“ věnovala mu pousmání a šla obsloužit další zákazníky. Jediné, co na to mohl mladík říct, bylo sotva slyšitelné „snad.“

     Jestli byl rozhozený předchozí den, v den D už byl úplně mimo. Byl rád za kolotoč, který se dopoledne seběhl a který mu nedovolil myslet na zbytek dne. Jen co doběhl domů a zabouchl za sebou dveře, pohlédl na hodiny. Půl třetí. Úlevně vydechl, stíhal. Rychle ze sebe shazoval věci už cestou do koupelny. Jen co se osprchoval, stačil v jedné ruce držet holicí strojek a druhou se fénovat. Ještě chvíle upravování, navonět se… s ručníkem kolem boků utíkal do ložnice a přemýšlel, co na sebe. Tričko zavrhl okamžitě, při vzpomínce na zavázané oči. Popadl tmavě modrou košili, volnější černé kalhoty a znovu kontroloval čas. Věděl, že to bude taktak, ale aspoň neměl takový prostor pro přemýšlení a nervozitu. Naposledy se zkontroloval v zrcadle, oblékl si kabátek, popadl klíče, mobil a vyrazil vstříc podniku.
     Doufal, že po cestě nikoho nepotká a začínaly na něj jít i myšlenky, co když ten neznámý bude opravdu někdo, koho dobře zná? Co když v podniku potká nějakého kolegu nebo spolužáka? Co když se o tomhle dozví někdo z jeho rodiny? Zakroutil hlavou, byli by na stejné lodi, nemohl by se mu nikdo posmívat ani mu vyčítat.
     Už za hlavními dveřmi se začala ozývat hudba a s každým krokem blíž k baru byla hlasitější. Vydechl, ještě jedny dveře. Tentokrát se moc nerozhlížel a rovnou zamířil k baru poptat se po Muurim.
     „Je v kanceláři.“
     „Díky,“ protáhl se mezi lidmi a spěchal ke svému nynějšímu šéfovi. Zaklepal a po vyzvání pomalu vešel dovnitř. „Zdravím.“
      „Ah, vážně jsi tady.“ Muuri neskrýval překvapení. Trochu očekával, že si to rozmyslí a přinese další peníze, nebo se už vůbec neobjeví. Vstal zpoza stolu, natáhl se pro klíčky a menší krabici. „Pojď sem,“ vybídl ho, ať přijde blíž. Krabici otevřel a vytáhl několik černých masek, dost velkých, aby nezakryly jen oči. Zkoušel mu je připasovat, než našel nějakou, která mu bude akorát a nebude mít tak šanci spadnout, ani ho nebude škrtit.
     „Fakt jsou s tím zákazníci spokojení?“ zeptal se, ačkoli při pohledu na množství masek v krabici se mu ta otázka zdála ještě hloupější. On sám ale dával přednost pohledu z očí do očí. V těch se odráželo vše a on se rád díval.
     „Na diskrétnosti jim velmi záleží. Některým méně, ale někteří se dokonce plíží zadním vchodem, s klobouky a rouškami. Doma věrní manželé, v práci vzorní šéfové a tady… Mají pocit, že byť jen podezření o jejich zábavě, by jim mohlo zničit život. A nebudeme si nalhávat, není to jen pocit.“
     To Kai chápal a začínal být rád, že z jeho tváře nebude vidět úplně vše. „A ten co za mnou přijde?“
     „Nemůžu ti říct nic. Jen to, že si nikdo nikdy nestěžoval,“ pousmál se a poukázal ke dveřím. „Pojď, zavedu tě do tvé pracovny.“
     Kai ho následoval po točitých schodech do potemnělé chodby, dokud se nezastavili skoro na konci u dveří s číslem dvacet sedm. Musel se nad tím pousmát. „Je mi dvacet sedm. To je schválně?“
     „Budu se tvářit, že ano,“ uchechtl se Muuri a odemkl. Po paměti stiskl vypínač, jemné nažloutlé světlo se vkradlo do místnosti a vytvořilo intimní atmosféru. Uprostřed stála velká postel s kovovou pelestí, nad ní uzavřená police. „Támhle jsou gely a kondomy, nelekni se, jsou tam i pouta, bičík a vibrátory, ale v jeho případě by na to nemělo dojít.“
     Co se týkalo biče či pout, nebylo na tom nic, co by mladíka mohlo vystrašit, ovšem v téhle situaci a pozici by něco takového jen nerad.
     „Veškeré oblečení si můžeš uložit támhle,“ poukázal Muuri na skříň, „udělej si pohodlí v posteli a počkej na něj, za chvíli tu bude. Připravovat se nemusíš, rád to dělá sám, hlavně nezapomeň na pásku. Kdyby sis chtěl dát potom sprchu, jsou na druhé straně chodby. Klíč je tady. No, myslím, že to je vše, nechám tě už o samotě. Hodně štěstí.“
     Kai mlčky pokývnul a díval se za ním, dokud nenastalo téměř absolutní ticho. Zespoda se ozývala stěnami otupělá hudba, ale myšlenky a křik z každého koutku téhle místnosti o tom, co se bude dít, byl hlasitější. Neměl však čas zahálet, začal se svlékat a skládat věci do skříně. Nejprve váhal, jestli si má sundat opravdu vše, ale Muuri řekl veškeré oblečení, tak to tak udělal. Pomalu přešel k posteli, konečky prstů přejel po černém prostěradle a hladkých, tmavě fialových polštářích. Nahlédl do police, raději z ní lubrikant i kondomy rovnou vytáhl a položil na kraj postele, jen tak nenápadně pod jeden z polštářků. Všiml si tlumené zářivky pod policí, nerozuměl ale, k čemu je. Něco jiného by bylo, kdyby si chtěli vidět do očí, sledovat výraz ve tváři, ale na co světlo, když z něj uvidí kousek čela, nosu, a rty pro něj jistě budou na kde co, jen ne na dívání. Usadil se na matraci, ale cítil se zvláštně. Jen tak nahý, lacině nabídnutý. Nakonec si polštářky pohodlně urovnal, položil se a schoval pod tenkou, saténovou přikrývku. Teď už jen to nejdůležitější. Nasadil si masku přes oči, spravil si vlasy, aby je neměl stažené a trochu si ještě přitáhl spodní řemínek. Zkusil s ní pohnout, byl až překvapený, jak pevně drží na místě. Neměl šanci cokoli vidět, ani tenoučký paprsek světla.  

Původní datum vydání: 14. 8. 2017