Pay with your body (3. část)

18+

     Netušil, jak čas ubíhá, jen ležel a čekal. Občas v něm zatrnulo, když zaslechl kroky anebo někde bouchnutí dveří, či cokoli, co se mu dostalo k  uším. Jeho návštěva ale měla méně nápadný příchod. Srdce mu málem vynechalo pár úderů, a to se jen ozvalo tichoučké vrznutí kliky a chůze byla slyšitelná, až když byl jeho, pro tuto chvíli milenec, v místnosti. Slyšel posunutí židle po zemi, šustění látky, tichý dech. Neustále natahoval uši ke každému sebetiššímu zvuku, snažil se odhadnout, kde ten muž zrovna je, co dělá. Cítil na sobě pohled, ale těžko mohl odhadovat, jestli to byl jen nějaký tik, nebo jestli se na něj ten muž doopravdy díval.
     Jeho milenec se pomalu svlékal a sjížděl ho pohledem, s lehkým úsměvem na rtech. Od Muuriho věděl, že je to jeho první den i že se tady nehodlá dlouho zdržet… a taky, že je jeho jediný zákazník. Připadal si výjimečně a při pohledu na mladíka se to ještě posilovalo. I přes přikrývku mohl vidět jeho hezky tvarované tělo, a přestože z tváře asi polovinu neviděl, připadala mu milá. Usmál se nad rukama, nervózně svírajícíma látku, nad rtíky, které jako by chtěly něco říct, ale nebyly si jisté. Anebo snad očekávaly polibek, který stále nepřicházel?
     To ticho Kaie udolávalo. Má se snad nějak ozvat? Pozdravit ho? Nebo jen čekat, co se bude dít? Smí s ním vůbec nějak promluvit? Hlavou se mu hnala jedna otázka přes druhou, stejně jako výčitky, že se měl Muuriho pro jistotu zeptat na každou hloupost. Všechno ale najednou utnuly další kroky a cítil, jak se matrace vedle něj propadla.
     „Ahoj…“ zaslechl vedle sebe hlubší, ostřejší hlas.
     „A-ahoj.“
     Vysoukal ze sebe jen to jedno slovo a vykouzlil na rtech jemný úsměv. Cuknul sebou, když ucítil pohlazení po tváři, stejně jako při polibku, který přišel o chviličku později. Každý dotek byl tak nepředvídatelný a nečekaný…
     „Jak ti mám říkat?“ optal se jeho milenec. Mladíka uklidňovalo, že zní vlídně. Dalším plusem byla jeho otázka a jemné vískání ve vlasech, nevrhal se po něm okamžitě, jako hladový tygr.
„Kai,“ odpověděl mu, a vzápětí by si vrazil. Mohl si aspoň vymyslet nějaké falešné jméno, ale v tom presu si to ani neuvědomil. „Smím se zeptat…“
     „Můžeš mi říkat… třeba Aoi.“
     Říkat. Proletělo mu hlavou, že často tu přezdívku stejně nepoužije, a ty okamžiky, kdy ji vysloví… o nějaké povídání asi zrovna nepůjde.
     „Něco jsem ti přinesl.“
     Tato pozornost ho o trochu víc uklidnila a zároveň v něm probudila zvědavost. Brzy se však dočkal a pochopil, co se za tím skrývá. Znovu se zachvěl pod lehoučkým, hebkým a voňavým dotekem. Procházel se pomaličku po jeho rtech, po tváři, putoval pomaličku přes šíji, na chvilku se zastavil v důlku klíční kosti, než i tu přelezl a mířil po hrudníku níž. S sebou začal brát přikrývku a zvědavě ho odhaloval, ale jen kousek. Poté květ růže nahradila horká dlaň. Ucítil další polibky, nijak náruživěji mu je neoplácel, ani ho nevybízel k dalším, ale více pootevřel ústa a plné měkké rty lehce objímal svými. Satén mu z těla pomalu sklouzl a jeho místo zaujal neznámý milenec. Muž se nad ním obkročmo usadil, něžně ho laskal a konečky prstů zkoumal jeho křivky.
     Kai si nebyl jistý, co si k němu může dovolit. Očekával, že co by společník, bude on hýčkat Aoie, jenže s páskou přes oči a oddaný jeho touhám…? Každopádně jen ležet a čekat, až se ho dost nabaží, nehodlal. Nejdřív mu jen nesměle přitiskl ruce k zádům a pomalu je mapoval, dotekem si snažil vytvořit nějaký obraz. A docela se mu líbil. Hladká kůže, široká ramena, paže hezky tvarované pevnými svaly… Tohle se hladilo samo.
     Černovlasý se usmál se nad tím, jak je rozechvělý v očekávání každého doteku, ale byl rád, že se uvolnil a neostýchá se ho sám dotknout. Sjel polibky na krk, více se na mladíka natiskl, mohl slyšet jeho tichý dech i smích, když mu fouknul do ouška.  
     „Jsi krásný,“ špitnul, ale přes černou látku nemohl vidět, jak mu zrůžověla líčka. Vrhnul se tedy na mužně tvarovanou hruď a polaskal ji rty, ucítil ruce ve vlasech, když vsál bradavku a poškádlil ji špičkou jazyka. Kai se pod ním mírně prohnul, mezi prsty svíral dlouhé prameny vlasů, a jako by to toho muže podnítilo, aby v tom pokračoval a poškádlil i druhou. Skousnul si ret vzrušením, chvěl se i pod lechtáním konečků jeho dlouhých vlasů. Napjal se a vydechl pod vlhkým polibkem na bříšku, ale byl to jen jeden z mála. Další jen těsně nad pupíkem, a vzápětí mu to místo přišlo chladné, když se plné rty vzdálily. Škádlily ho. Nechaly ho čekat a nedaly mu nejmenší šanci předpokládat, kde se usadí a za jak dlouho. Zachvěl se pod pohlazením na bocích a skoro vyjekl, jak ho překvapil kousavý polibek a pomaličku se jemná kousnutí posouvala stále níž. Ta ústa pokračovala až k jeho mužství, neubránil se zasténání, když mu nestydatý jazyk přejel po špičce a na to ho Aoi pojal v celé délce. Jen ho víc rozdráždil a přestal, vrátil se k pootevřeným rtíkům a schválně se třel o jeho napjaté tělo.
    Mladík byl celý roztoužený, co na tom, že netušil, o koho jde, v téhle chvíli to bylo něco nepodstatného. Celou tuhle situaci postavil kamsi na vedlejší kolej, v hlavě měl svou představu o příjemném muži se sexy tělem a to mu stačilo.
     Jeho váha i horkost ale náhle zmizela a místo toho ucítil pohlazení po stehně, vybídnutí, aby mu mezi nimi utvořil místo. Jen na moment znovu znervózněl, s dalším hýčkáním to ale brzy bylo pryč. Za to si ale byl jistý, že bude mít kousek pod zadečkem pěknou načervenalou památku.
     Velké dlaně mu znovu přejely po stehnech, tentokrát jen aby je něžně pokrčily. Kai ucítil chladivý dotek na zadečku a dráždění, prst, který pomalu prostupoval do jeho nitra a snažil se ho více uvolnit. Brzy k němu přibyl druhý, pohybovaly se v něm a dráždily ho, byl rozpálený už teď, netušil, co bude dělat za chvíli. Prohnutí a zasténání bylo hlasitou odpovědí na nevyslovenou otázku, další prst a to správné místečko mu vymazaly myšlenky úplně…
     Jeho milenec viděl, jak je vzrušený a cítil, že je uvolněný. Přesto se chtěl raději ujistit, než si ho vezme. „Můžu pokračovat?“ zeptal se. Chvilku si počkal na odpověď, na tichý vzdech a bezeslovné pokývnutí. Podal si kondom a navlékl si ho, použil ještě trochu gelu a trochu si k sobě mladíka přizvedl. Opatrně do něj pronikl, počkal, než si ještě přivykne. Znovu na něj nalehl a hned ho k sobě přitiskly Kaiovy dlaně.
     Mladík neudržel hlas, i pod pomalými přírazy se prohýbal a pochopil, proč se Aoi ujišťoval, zdali si přijde dobře připravený. I ten nejmenší pohyb byl intenzivní a obzvlášť, když mu ještě vyšel boky vstříc. Ani sebou nestačil cuknout, když pocítil plné rty na svých, polibky mu oplácel a vkrádala se do nich náruživost. Poddával se tomu záhadnému muži, zarýval mu ruce do zad a vnímal jen ty příjemné pocity, které uchvátily jeho tělo a každým okamžikem sílily. Vnímal na šíji jeho dech, slyšel jeho vzdychání, občas by si rád sám vyhledal jeho ústa, ale nezbývalo mu než čekat, až se on rozhodne, kdy ho políbí. Zakláněl se, jeho přírazy byly s větší slastí stále silnější a naléhavější, nutily ho být v napětí, div mu záda a paže neumačkal.
     Aoi byl jako okouzlený touhle chvílí, všechno ho hnalo ještě dál. Nevnímal trnutí v pažích, ani že za chvíli nebude stačit s dechem a těžko říct, jestli si víc bral, nebo dával. Vzrušoval ho každičký záchvěv, natož tohle… Přirážel do něj prudce, cítil, jak ho v sobě svírá, nejdřív občas, ale bylo to stále více a všechno to ještě zintenzivňovalo.
     Kai se nijak nestyděl dát najevo své rozpoložení, jeho hlas se nesl místností a jediné, na co by si měl dát pozor, byly škrábance na kůži. Stále více se pod ním svíjel v rozkoši, jeho hranice se kvapem blížily, tu a tam se vzepjal v očekávání blaženého konce, ale ten měl teprve přijít. Celý semknutý, pevně v dlani sevřel jeho ramena, prohnul se… Na pár vteřin zatajil dech, než pohladil Aoiova ouška sladkým zavzdycháním. Potěšil ho i svým rozkošným úsměvem a zcela se pod ním uvolnil.
    Černovlasý na moment přestal, políbil ten krásný úsměv, červené naběhlé rtíky, než si jej opět podmanil přírazy. Vnímal mladíkovy ruce ve vlasech, a jak se i teď občas ještě zachvěl. Stačilo mu tak málo a pořád to nebylo na dosah… Ještě zrychlil a najednou veškeré napětí vystřídalo uvolnění. Udýchaně na mladíka padl a byl překvapen polibkem na tvář i lehkým hlazením.
     Nevěděl, jak dlouho to trvalo, ale pomaličku začínal přicházet k sobě. Pořád ještě objímal tělo svého milence a užíval si doznívajících pocitů, ovšem s vybitou touhou dostávala v mysli prostor realita. Je v bordelu, s cizím mužem, o kterém nemá ani nejmenší ponětí, co je zač. Až teď mu začalo docházet, co udělal, přesto ho pořád držel a dokonce hladil.
     „Kai…“ přerušil tok jeho myšlenek vlídný hlas a ucítil další polibek. Jen se mlčky pousmál a čekal, jestli přijdou i další slova, ale přišlo jen pohlazení po tváři a tělo nad ním zmizelo. Ohlédl se za šustěním vedle sebe, matrace se vedle něj však znovu propadla, jeho milenec si k němu přisedl a věnoval mu dlouhé, hluboké políbení.
     „Musím už jít, můžeme se znovu setkat v úterý?“
     Tři dny. Stihne se z toho do té doby vzpamatovat? Ještě pořád mu zcela nedocházelo, o co tu jde, obával se, co přijde, až si sundá masku.
     „Určitě,“ pousmál se.
     „Budu se na tebe těšit.“
     Těšit… Jen se znovu pousmál a čekal, než odejde. Ještě jednou ten měkký dotek rtů na rozloučenou, jemné pohlazení po vláskách a tiché rozloučení. Jakmile dveře klaply a nastalo ticho, sundal si pásku z očí a rozhlédl se. První se natahoval po ubrouscích, ale při pohledu na růži, ležící na nočním stolku, se natáhl k ní. Vzal ji do rukou a přivoněl k rudému květu. Až potom si uvědomil, že se pousmál. Rychle ji tedy zase položil a začal se dávat do kupy.

     „Všechno v pořádku?“ optal se Muuri, když si od něj bral klíče. Zadíval se na něj, jeho okamžité přikývnutí mu nechtěl věřit, ani ujištění, že lepší by to být nemohlo. Ve tváři před ním byla kupa očividné spokojenosti, ale také starosti. „Ale vážně, jsi v pohodě?“ zkusil to znovu. Po zkušenosti s některými mladíky, kteří se usmívali a přesvědčovali ho, že o nic nejde, a pak se mu hroutili před podnikem, ho nechtěl nechat jen tak odejít.
     Kai se dlouze nadechl, než se usadil na židli u jeho stolu, v ruce muchlal stonek růže. Dle Muuriho výrazu byly tyto květiny obvyklým dárkem. „Že si budu připadat divně, jsem očekával. Ale nečekal jsem…“ odmlčel se a vzhlédl k němu. „Cítím se divně, protože jsem si to užíval, ne za to, co jsem udělal.“
     Muuri potřeboval pár vteřin, aby pochopil, co tím chce říct, než se musel usmát. „No, myslím, že důvod, proč ses na to dal, je dost silný k tomu, abys nemusel mít nějaké výčitky. A to, že sis to užíval, je jen dobře, nenech si to zkazit předsudky. Jestli se ti to s ním líbí, nestyď se za to. Nakonec on si to taky užil… Usmíval se…“
     „Asi nerozumím, proč by sem chodil, kdyby se mu to jindy nelíbilo?“
     „Ne že nelíbilo, ale ještě nebyl tak spokojený. Nikdy se neusmívá. Ne že by se mračil, ale nedává ve tváři nic znát. Ale teď si asi nemohl pomoct.“
     Mladík netušil, co na to říct. Jeho ego se trochu zatetelilo, že by to bylo díky němu? Chvíli se utápěl v té myšlence, ale pak se znovu ozvalo svědomí a najednou nechtěl věřit, že by to bylo zrovna kvůli němu. Možná ho Muuri dřív prostě jen neměl příležitost vidět. „Říkal, že přijde v úterý,“ nadhodil, aby celou situaci zamluvil.
     „Jo, zase tu buď ve čtyři. A hlavu vzhůru, buď rád, že s tím nemáš problém. Kolikrát mi tu kluci brečí a ty jsi špatný z toho, že sis užil. Jediné, co by tě mohlo trápit, je, že jsi ho neviděl… to je fakt, že o hodně přicházíš. Ale bohužel, taková jsou pravidla.“
     Lehce se usmál a mlčky přikývnul. Když si v rukou připomněl obrysy jeho těla, věřil, že přichází o dost. Se zaklepáním a další návštěvou ve dveřích se s Muurim rozloučil a vydal se na cestu domů.

     Raději si přitáhl límec kabátku víc k obličeji, náhle pochopil ten pocit strachu, že bude odhalen. Sídliště stálo velmi blízko, žila v něm spousta lidí, některé znal. Co kdyby ho poznali? Mohl by se vymluvit, že se šel jen napít a pobavit do baru, ale byl si jistý, že na něm na první pohled každý pozná, co tam dělal. A přestože jeho klient byl velmi sexy a přitažlivý, nezahnalo to touhu skrýt se i před ním. S maskou ho třeba nemusí poznat, obzvlášť když je vzrušený a jeho mysl se ubírá zcela jiným směrem, ale co kdyby si ho chtěl prohlédnout bez ní a čekal někde za rohem? Pospíšil si, oči zabořené do chodníku a ani v autobuse se nijak nerozhlížel a zachumlal se až dozadu.
     Jako první to doma vzal přes koupelnu, než se usadil v obýváku a hleděl na růži ve váze. Nebylo mu nejlépe z toho, že ze sebe udělal jen něco na prodej, či k pronajmutí, už vůbec ne z toho, že na něj sahal někdo cizí a ani ho nemohl vidět. Přesto nejsilnějším pocitem bylo uspokojení. Zamýšlel se sám nad sebou, nad tím, jaký skutečně uvnitř je. Že se sexem nemá problém, ať už otevřeně o čemkoli mluvit, anebo kde co zkoušet, o sobě věděl a nic mu na tom nepřišlo divné. Kecy ostatních kolem, kteří to občas nenesli nejlépe, nevnímal. Ale opravdu byl tak zkažený? Co ho přimělo k tomu se tak uvolnit? Bylo to Aoiovo milé chování, příjemná, lehce kořeněná vůně, tělo, které bylo na dotek tak přitažlivé? Možná to bylo úlevou hned na začátku. Místo obavy, že by se u něj mohl objevit nějaký nerudný upocený narcistický šéf, jen mu s oplzlými řečmi roztáhnout nohy, udělat si své bez jakéhokoli ohledu a zmizet, přišlo něco, co neočekával. Při zpětném pohledu mu to připadalo jako sen. Byl přítomný a uvědomoval si vše, co se děje, ale neovládal své chování, netušil, co se stane dál a ovlivnit to možná mohl, možná ne. Neměl před očima konkrétní tvář, ale jen neurčitý obraz, který mu vytvořila fantazie. Pousmál se při pohledu na růži a připomněl si to vzrušení…

 

Původní datum vydání: 18. 8. 2017