Naked

18+

     Dnes už si Aoi vykračoval bez potíží. Zvykl si na davy nahých lidí, které denně míjel, mluvil s nimi bez začervenání se a dávno ho přešel tik si všechny prohlížet. Jen občas se za někým ohlédl, ale to spíš kvůli zajímavému tetování, hrudníku plném cucfleků či poškrábaným zádům. Ale ani to nebyla žádná rarita.
     Bylo mu dvacet, když se mu ta zvláštní věc přihodila. Jednoho rána se probudil, pohlédl ven z okna a nemohl uvěřit vlastním očím. Každý byl nahý! Ženy, muži, děti, mladí, staří, prostě všichni! Vesele si vykračovali do práce, do školy, či kamkoli jinam, v rukách tašky, na zádech batohy, ale jinak nic! Aoi si myslel, že se zbláznil. Podíval se na sebe do zrcadla, ale jeho odraz byl zcela normální. Tílko a boxerky, stejně jak večer ulehal.
     Myslel si, že se zbláznil, ovšem za psychiatrem se nikdy neodvážil. Raději zkoušel vše, co ho napadlo - od silné kávy přes alkohol až po marihuanu, spát déle i nespat vůbec, horkou vanu i studenou sprchu, ale nic nepomáhalo. Každý den musel čelit přívalu nahých těl.
     Ze začátku to pro něj bylo velmi kruté. Nedokázal se soustředit. Vést rozumný rozhovor nešlo ani s přáteli, natož se tvářit normálně při pracovním pohovoru. A že občas zažíval krušné chvíle! Zajít s kamarádem do posilovny bylo na dlouhou dobu vyloučeno. Ať už pěkný mladík či hezky stavěná slečna, obojí mu dělalo v kalhotách neplechu. Poslouchat v práci instrukce, když se před prezentací promenáduje na první pohled cudná krasavice, ale na druhý, ten jeho, zřejmě pořádná nezbednice s tetováním přes celá záda a rudými kousanci na stehnech… Udržet si chladnou hlavu, když s ním hovoří kolega s řádnou výbavou, která na sebe neustále strhává pozornost, roztomilým bříškem a širokou hrudí… Situací se objevovalo mnoho a nikdy předtím by si nepomyslel, jaká je dřina se z toho opravdu nezbláznit.
     Svěřil se jen jednomu jedinému člověku, který ho měl chvíli také za pomatence. Nejdřív nevěřil, ale přesto se cítil nejistě. A po Aoiově důkazu si připadal ještě hůř. Po pár letech si zvykli oba a Reita dokonce v této schopnosti viděl přínos. Jeho kamarád přeci vždycky hned věděl, na čem je. A nemusel si nikdy lámat hlavu s tím, jak asi ta sexy osoba o pár metrů dál vypadá pod oblečením, rovnou vše viděl.
     Ale Aoiovi velmi chyběla možnost představ. Nevědět, domýšlet si, nechat si nějaké tajemství na později… Po tolika letech bylo větší zábavou vidět, jak pod jeho rukama získá průsvitná beztvará látka svou podobu. Jedině na zemi či figuríně si mohl prohlédnout módní kousky. Nahá těla neskýtala žádnou zábavu, byla to rutina. A smět se někoho dotknout pro něj bylo jako pro druhého vyzkoušet, z jakého materiálu že ta mikina je.

    „Jaké bylo rande?“ vyzvídal Reita a raději se hned usadil za stolek. Takto si byl nejjistější, přestože se s Aoiovým „darem“ dávno smířil a zvykl si.

     „Moc se nevydařilo,“ odpověděl černovlasý. „Vypadala roztržitě už v práci. A po večeři se sbalila s tím, že jsem gay a ignorant k tomu.“

     Ani se nepodíval na lístek, objednal si černou kávu jako obvykle. Za to blonďák zkoumal, jestli mají něco nového, a kromě bílé kávy zhřešil rozinkovým koláčem.
     „Těžko se chválí, co nevidíš… Mohl jsi zkusit aspoň účes.“
     „Vždycky volím neutrální lichotky. Ale ty prsa… Ty prsa nedostanu z hlavy minimálně týden. Proč ženský nosí push-upky? Tu věc by měli zakázat.“ Aoi si skryl tvář do dlaně, jako by mu to mohlo pomoct. Obával se, že ho bude rádoby bujný dekolt, vytlačený málem až pod bradu, strašit i v noci.

     „Měl jsi říct, aby ji sundala. Třeba by to dopadlo líp.“
     Nechal tuto poznámku bez komentáře, ale sám tušil, že má Reita pravdu. Možná se do té schůzky neměl nutit, ale opravdu ho zajímalo, jaká je ve skutečnosti, mimo pracovní dobu. Oběma bylo jasné, že nepůjde o vážný vztah, ale i tak chtěl objevovat alespoň to duševní. S touto slečnou však šlápl trochu vedle - ona prahla jen po tom tělesném. Nijak jí to nevyčítal, nemohla vědět o jeho problémové výjimečnosti. Ale uznával, že trocha přívětivosti by jí neuškodila.
     Aoi se zamýšlel, že by nemuselo být marné dát si chvíli pauzu. S trochou odříkání by se mu mohl chtíč alespoň částečně vrátit.
     „Jestli přemýšlíš nad celibátem, tak to rovnou pusť z hlavy,“ zamumlal Reita mezi rozplýváním se nad koláčem. „To tvoji situaci nevyřeší.“

     „Dlouhodobě určitě ne, ale aspoň si to pak pořádně užiju.“

     „Aoi, i kdybys měl stálou známost, stejně budeš za chvíli znát jeho či její tělo nazpaměť. Mně můžeš věřit. Byl jsem sám skoro dva roky a nic - chuť byla hodně i nebyla. Žádné hladové orgie s prvním, na koho jsem narazil, se nekonaly. A teď? Zavřu oči a vidím Rukiho v celé své kráse. Každý rok, co jsme spolu, detailněji. I po těch sedmi letech si to užívám stejně a pořád mě to baví. Nepotřebuješ půst, ale zamilovat se.“
     Aoi pomalu usrkl kávy a zamyslel se. Něco na té Reitově řeči bylo. Neměl by zaměňovat chtíč a lásku a asi by pro něj bylo dobré tyto věci nerozdělovat. Na druhou stranu se snažil najít osobu, se kterou by si rozuměl a cítil se dobře. Snažil se, ale v těch lepších případech to nedopadlo, většinou kvůli nedostatku času, nedostatku zájmu nebo to skončilo jednou nocí. V horších případech podobně, jako s kolegyní z práce. Pro spoustu lidí, které si pustil blíž k tělu, byl podivín. Snad z něj něco vyzařovalo? Cítili, že jsou před ním odhaleni? Nebo na něm něco viděli jinak, než on sám na sobě?
     „Otázkou je, do koho“, vydechl. „Nečekám, že bude všechno ideální, z toho jsem dávno vyrostl. Jen bych rád někoho, s kým bych se mohl otevřeně bavit, být svůj a aby tam bylo takové to 'něco' víc.“

     „Najít pravou lásku, která zajiskří,“ zanotoval blonďák. Lehce se pousmál při vzpomínce na první setkání s Rukim, první oficiální rande a i na ta další. „Dej tomu čas. Smaž si účet na seznamce a radši choď víc mezi lidi,“ radil, zatímco se cpal zákuskem.

     „Tak,“ opřel se po chvíli, když dojedl. „A teď mi řekni, jak je to s tou Kishimovou. Fakt se holí? A má tam to tetování, nebo ne?“

     Jestli se Aoiovo rande jen nevydařilo, celá pondělní směna byla přímo tragická. Rádoby milá kolegyňka na něm před svými kamarádkami nenechala nit suchou a celý den se v jeho přítomnosti tak okatě přetvářela, až si přál, aby všechny viděl nejen nahé, ale přímo průhledné. Nebo ještě lépe - aby se on sám stal neviditelným.
     Nicméně se našla jedna žena, věnující mu pozornost z jiného důvodu. Místo opovrhujících pohledů, které zřejmě pramenily jen ze soudržnosti s kamarádkou, po něm pokukovala se zvědavostí a zájmem. Počkala si, až bude sám v kanceláři, popadla štos papírů, aby měla výmluvu, a šla za ním.
     Černovlasý z toho nebyl nadšený. Dnes se s nimi nechtěl potkávat ani na chodbě, natož s jednou sedět u stolu a řešit problémy. Přiměl se však nasadit na tvář neutrální úsměv a zeptal se na důvod její návštěvy. A odpověď byla přímočará.
     „Omlouvám se, nechci být drzá, ale slyšela jsem-“
     „Na shledanou.“ Aoiovi úsměv okamžitě zmizel a pohled jasně upřel na dveře. Byl připravený i na silnější slova a gesta, ale doufal, že jí toto bude stačit. Nestačilo.
     Slečna si nervózně odkašlala a sklonila pohled. „Je úplně hloupá,“ řekla tiše. „Takové záležitosti mají zůstat soukromé.“
     Aoi si trochu povolil kravatu a umírnil svůj ostrý pohled. Poděkoval za pochopení a zeptal se, jestli přišla jen kvůli této záležitosti. Přešla ho chuť ji okamžitě vyhodit, ale její přítomnost ho lehce znervózňovala, a přitom byl zvědavý, co mu ještě poví.
     „Chtěla jsem jen říct… Mně se to líbí. Když je muž trochu zdrženlivější…“ Líčka jí zrůžověla, až v kontrastu s bílou pletí a červenou rtěnkou vypadala jako panenka. Až na to, že jí chyběly krajkované šatičky.
     Oba seděli tiše, nesví jeden z druhého. Aoi by rád něco řekl a ještě raději ji poslal za dveře. V první moment ho její slova spíše podráždila, než aby mu polichotila, ale naštěstí rychle vychladl. Ať si ho má za zdrženlivějšího, alespoň bude mít skutečně čas ji poznat. Vypadala mile, její přímočarost se mu také docela líbila a zřejmě neočekávala, že se jí bude neustále vnucovat. Zalitoval, že si na páteční rande vybral špatnou kolegyni.
     „Já-“ začal, ale nenechala ho domluvit.
    „Promiňte. Musím už jít.“ Zvedla se, uklonila a rychle zmizela na chodbě. Setřepala z úst jemný úsměv a pomalu se vrátila na své místo k práci. Aoi se oproti ní začal usmívat ještě více. Tohle by mohla být ta pravá.

     Domů šel o mnoho lehčím krokem. Plánoval, jak ji při první příležitosti pozve na oběd. Jen tak, nezávazně, aby se poznali blíž. A pak ji vezme i na večeři a možná to bude pokračovat skutečným rande a dalšími schůzkami… A třeba mu její přítomnost bude tak příjemná, až sám zatouží i po něčem víc. Kdo ví, třeba by i pochopila jeho neobvyklé vidění.
     „Marlboro Menthol Light,“ řekl téměř automaticky, když se zastavil u stánku. Paní se tvářila přívětivě, ale nebyla z opozdilce nadšená. Snad jen pro jeho úsměv mu cigarety prodala a poté definitivně zatáhla roletu. Sotva vteřinu předtím, než k trafice doběhl mladík v upnutých černých jeansech a šedé mikině. S rukama v bok zaklonil hlavu a tiše si povzdechl. Musel se projít o něco dál.
     Aoi se po něm ohlédl, zrovna ve chvíli, kdy jeho tvář mířila k nebi. Osvětlovalo ji světlo lampy a odhalovalo hezké rysy a roztomilý úsměv na pootevřených rtech. Jenom vteřina to byla a najednou na něj jeho oči zíraly. A vzápětí jeden druhého sjeli pohledem.
     Mladík přišel blíž, neustále si Aoie prohlížel, jako by mu to ani trochu nepřipadalo nezdvořilé. Černovlasý ale nemohl říct půl slova, díval se na toho mladého muže se stejným zaujetím. Jejich oči se opět setkaly a jako by spolu mluvily za ně.
     V Aoiovi se něco pohnulo, netušil, co to bylo, ale tělem se mu rozlil zvláštní, ale příjemný pocit. Koutky úst se mu lehce zvedly, aniž by si to uvědomoval. Snad proto, že mladík naproti němu se také usmíval. A krásně se usmíval.
     „Promiňte-“
     „Omlouvám-“
     Po dlouhém mlčení začali oba zároveň a následný tichý smích je uvolnil. Aoi ho vyzval, aby začal. Chtěl k této tváři, která zářila jako slunce, slyšet i hlas.
     „Omlouvám se, ale něco na vás mě velmi zaujalo,“ řekl mladík. „Tedy asi bych neměl takové věci říkat na potkání, jenže si nemůžu pomoct…“
     Aoi cítil, jako by se mu něco zachvělo v břiše a projel jím lehounký mrazík. „To je v pořádku. Totiž… jsem na tom úplně stejně. Jak se jmenujete?“
     „Kai.“
    „Kai,“ zopakoval černovlasý tiše a také se představil. „Já jsem Aoi. Um, běžel jste pro cigarety?“ zeptal se.
     „Ano. Mám to sem pár kroků, ale většinou dojdu pozdě,“ pokrčil Kai rameny. „Alespoň mám důvod se projít.“
     Černovlasý by se usmál ještě víc, kdyby to šlo. Na chvíli sklonil pohled, aby byl schopný vyloudit soustředěnou myšlenku, ovšem rychle se očima k mladíkovi vrátil. „Nechcete se projít se mnou?“ navrhl směle.
     „Velmi rád. Kudy to bude?“ otázal se Kai s nadšením, jako by na nic jiného nečekal. A bylo mu úplně jedno, že jdou jiným směrem, než by se vydal sám, chtěl s Aoiem strávit co nejdelší čas. I kdyby to znamenalo projít na opačný kus planety.
     Pomalým krokem mířili dlouhou ulicí, chvíli mlčky, chvíli zaváděli řeč na obyčejná témata. Aoi byl nadšený z toho, že je Kai kuchař. Troufal si žádat, aby mu někdy uvařil, a vzápětí byl ještě troufalejší. Žádal o soukromý oběd či večeři. A došla mu slova, když mladík bez jakékoli legrace souhlasil.
     „A co bych mohl udělat já pro vás?“ zeptal se. A Kai byl se svým přáním smělejší, než by si dokázal představit.
     „Mohli bychom si pohovořit v soukromí?“ Tvářil se přitom nejistě, uvědomoval si, jak přes čáru tento dotaz je. Ale přesto se mu v očích odrážely jiskřičky naděje, kterým černovlasý nemohl odolat. Celá debata mohla počkat na jiný den, na pořádnou schůzku, ale něco uvnitř něj bylo silnější.
     „Budu rád. Bydlím támhle, směl bych vás pozvat dál?“ poukázal na menší bytovku, která stála téměř naproti nim. A Kai opět s tím rozkošným culením přikývnul.

     „Dáte si něco k pití?“ tázal se černovlasý, sotva mladíka usadil na pohovku. A chvíli na to vyšel z kuchyňky se dvěma hrnky horkého čaje. Posadil se vedle něj a natočil se k němu. Znovu si ho pořádně prohlédl, když ho nezahalovala tma. Jeho velké čokoládové oči, hnědé vlasy, na pohled sametové a měkké rtíky v nesmělém úsměvu. Mlčky seděl, díval se na něj a přemýšlel, jak by začal. Potkat na ulici mladého muže a hned si ho vzít do bytu? Měl by vědět, proč se takto zkratkovitě zachoval. A měl by ho ujistit, že za normálních okolností se s nikým nedává ani do řeči.
     „Omlouvám se, jestli vás zdržuju, nechtěl jsem se vám sem vnutit, já jen…“
     Zdálo se mu to, nebo Kai náhle zvážněl? Zřejmě na něj také tato situace dolehla a začal až teď přemýšlet, co se stalo a kam to zašlo.
     „To je v pořádku, kdybych to sám nechtěl, nebyl byste tady,“ uklidnil ho Aoi. „Ale musím přiznat, že to pro mě není obvyklé, dnešní večer je nějaký zvláštní.“
     „To ano,“ přikývl mladík. Usrknul si čaje a znovu se pokusil navázat řeč. „Víte… Já, nevím, jak bych to měl říct nebo vysvětlit. Ani mi nejspíš nemůžete věřit, je to… je to příliš nesmyslné a komické. Ale kromě toho, že mě něčím silně přitahujete, jste první člověk po sedmi letech, který přede mnou není nahý.“
     Aoi pootevřel ústa a zase je naprázdno zavřel. Nejdřív si několikrát dokola v hlavě přehrával, co slyšel, ale poté se musel rozesmát. Jistěže ten mladík musel být také něčím zvláštní, proč mu to nedošlo hned? Oba se chovali stejně podivně, jak to, že ho to ani na moment nenapadlo? Kaie možná ano, a proto doufal i v pozdní řeč v soukromí.
     „Já vím, že je to směšné-“
     „Ne,“ přerušil ho černovlasý. „Není to směšné. Já jen nedokážu zadržet radost. Ani jsem nedoufal, že bych mohl někdy najít někoho, kdo by měl stejný problém, kdo by mi rozuměl… Když jsem vás uviděl a uvědomil jsem si, že jste oblečený, myslel jsem, že se stal nějaký zázrak. A možná se opravdu stal.“
     Viděl, jak se mladík náhle uvolnil, když mu spadl kámen ze srdce. A on sám se rázem cítil lehčí.
     „Jak dlouho to máte?“ zeptal se Kai.
     „Jedenáct let. Přišlo to ve dvaceti.“
     „U mě taky. Zezačátku se to jevilo jako výhoda, možná legrace, ale velmi rychle to začalo být otravné.“
     „To ano. Člověk se to naučí ignorovat, ale stejně je to nepříjemné. Raději ale nechci vědět, jak nepříjemně by se cítili ti všichni, které vidíme, kdyby o tom věděli.“
     Mladík se s pokývnutím usmál té myšlence. „Ano, možná jsme na tom ještě dobře.“ Jako by z něj opadla všechna nejistota i tiché výčitky, které se tu a tam probojovaly na povrch, že se k Aoiovi jen tak vnutil.
     „Kai… Musím se vám přiznat- Um, nemohli bychom si tykat?“ přerušil Aoi sám sebe. Jak očekával, mladík rád souhlasil. Nervózně v rukou sevřel hrnek a zadíval se do zvědavých čokoládových očí.
     „Musím se ti přiznat, že nejde jen o tohle. Neskutečně mě to k tobě táhne, nedokážu to pochopit.“
     „Ani ovládnout,“ tiše Kai vydechl a dal najevo, že to cítí také tak.
     Na chvíli se odmlčeli. Každý se svým hrnkem, který je hřál do rukou, a vlastními myšlenkami, které zacházely dál, než by si troufli vyslovit.

     „Možná se nechci ovládat.“ Aoi odložil čaj a vzal mladíkovi ten jeho. Přisunul se k němu blíž a položil mu dlaň na tvář. Byla hebká a teplá, viděl, jak pod jeho dotekem mírně zrůžověla. Nedokázal se na tu krásu jen dívat. Sklonil se k němu ještě blíž, lehce pootevřel ústa a svými rty objal ty Kaiovy. Vyšly mu vstříc a věnovaly mu stejně toužebné objetí. Horké dlaně ucítil na šíji a zádech, mladík se na něj celý natiskl a polibky prohloubil.
    „Co to děláme?“ Palcem mu přejel po spodním rtu a zahleděl se do nekonečné hlubiny Aoiova temného pohledu. Srdce mu v hrudi splašeně tlouklo a jeho dech byl rozechvělý.
     „Neovládáme se…“ vydechl černovlasý. Třímal Kaie v náručí a nehodlal ho pouštět. Teď už se ho nemohl vzdát. Pomalu, ale opravdu jen velmi pomalu ho chtěl odhalit a zlaskat. Chtěl v jeho očích vidět rozkoš a na jeho rtech blažený úsměv. „Chci tě mít,“ řekl narovinu.
     „Já tebe,“ pousmál se Kai tak rozverně, že se Aoi neubránil dalším polibkům, tentokrát o dost náruživějším. Těžko se mu od něj vzdalovalo, ale musel se od něj odlepit, aby vstal a za ruku ho dovedl do ložnice. Posadil ho na postel a rozepnul mu šedou mikinu. Skrývalo se pod ní upnuté černé tričko.
     Mladík mikinu zahodil a posunul se dál, aby na něj černovlasý mohl nalehnout. Rukama mapoval jeho pevné tělo, zatím skryté pod bílou košilí. Zakláněl se a jeho dech byl hlasitý, když jej Aoi líbal na krku, a přitom se k němu tisknul. Chtěl jej vnímat celou svou existencí.
     Vískal se v havraních pramenech Aoiových vlasů a dychtivě očekával, kdy na něj opět nalehne. Aoi se zvedl, aby si ho lépe prohlédl a podráždil svoji fantazii. Tričko měl na sobě Kai upnuté, ale přesto nemohl vidět vše. Sjel rukama po štíhlém těle a bříšky prstů vnímal každý záhyb. Chtěl si jej vrýt do paměti, co kdyby to byl sen a náhle se rozplynul… Po chvíli se ale přece jen zastavil u okraje jeansů. Rozepnul knoflík i zip a ještě než se pustil do svlékání, užil si doteku přes látku a vydráždil svou mysl.
     Představoval si, že mu je stáhne opravdu pomalu, ale nenapadlo ho, že to bude pravda. Ani jak se u toho zasmějí. Černé kalhoty s dírami na kolenou byly úzké a přilehlé, stáhnout je nebylo až tak snadné. Ale dočkal se a mohl si užít pohledu na odhalené nožky. Už nevěřil, že ho někdy potěší pohled na holou kůži.
     Kai se nabažil jeho péče a chvilku si chtěl hrát zase on. Pásek se zacinkáním povolil a oblekové kalhoty z Aoie sklouzly téměř samy. Mladíkovy ruce se mu okamžitě usadily na zadečku a se spokojeným zamručením zase zmizely. Černovlasý se ocitl na zádech a měkké vlhké rty se vkradly pod košili. Kai mu rozepnul nejspodnější knoflíček a přisál se na ten malý kousek odhalené kůže. Rozepnul ten nad ním a věnoval mu další polibek. Škádlil sebe i jeho.
     Trvalo mu, než se dostal až k límečku, ale nepohlédl na krásu pod sebou, místo toho se vpil do horkých úst. Jazykem přejel po plných rtech, vsál je, drobnými polibky na tvář se přesunul až k oušku. Neodolal, aby ho provokativně nekousnul.
     Až teď se odhodlal podívat na vypracovanou hruď a bříško. Nejdřív jen tou malou mezerou mezi látkou, ale obě poloviny košile pomalu rozhrnul a užil si dotek na hladkou kůži. Znovu se do ní pustil ústy, škádlivě vsál bradavku, lehce skousnul kůži na bříšku, rukou se mu vplížil mezi stehna, hrál si s ním.
     Černovlasý byl s každou chvilkou vzrušenější. Začal se rukama vkrádat pod tričko a hladit široká záda, to mu však přestávalo stačit. I s mladíkem se nadzvedl a triko mu přetáhl přes hlavu. Zbavil se košile, přitiskl si k sobě jeho tělo a s dlouhým, hlubokým polibkem se opět položil na něj.
     Nedokázal příliš otálet. Jeho polibky i hlazení bylo stále dychtivější a bylo zřejmé, že oba chtějí víc. Podal si lubrikant a stáhl z mladíka poslední kousek oblečení. Vzápětí odhalil si sebe a usadil se mezi dlouhýma štíhlýma nožkama. Navlhčil si prsty, dráždil ho, než do něj jedním proniknul.
     Tiché zasténání mu pohladilo ouško. Jemně v něm prstem kroužil a po chvilce přidal druhý. Mladík v rukou sevřel prostěradlo, zachvíval se. Lehce se prohnul, když v sobě pocítil třetí prst.
     „Aoi…“ vydechl. Nechtěl to prodlužovat. Chytil se jeho paže a stáhnul ho na sebe.
     Aoi mu vyhověl, více mu pokrčil nožky a vniknul do něj svým mužstvím. Jejich hlasy splynuly ve slastném zasténání. Pomalé pohyby v nich podněcovaly vášeň a další si dopřávali hlubokými polibky, kterými tišili své vzdychání.
     Jejich náruživost rostla a s ní i slast. Kai se prohýbal, boky vycházel vstříc přírazům, s každým se v něm rozrostlo více rozkoše. A zároveň touhy dostat víc. Vychutnával si pomalu sílící pocity slasti, naprosto se jim oddával. Pevně přejížděl Aoiovi po zádech, sjel až k zadečku, který mnul v dlaních a jako by si sám říkal, jak to chce.
     Černovlasý se do něj ponořil v celé délce, měkké horké nitro, které se svíralo kolem jeho mužství, ho přivádělo o rozum. Zrychlil, otevřel oči a zahleděl se do tváře. Do výrazu, který si tolik přál vidět. Napjatého, oroseného, s růžovými tvářemi. S rozechvělými víčky a ústy, které se pootevíraly, aby daly průchod sténání. Rty, které si občas skousnul, ale vzápětí se slastně pousmály.
     Mohl se z něj zbláznit. Obzvlášť, když rozkoš vzrostla do neúnosných mezí a mladík se pod ním vzpínal, zakláněl hlavu a zarýval mu nehty do zad. Aoi se na něj víc natiskl, ještě přidal na tempu. Ke sladkému konci to nemohlo být tak daleko.
     Vášeň se jich zcela zmocnila, nemysleli na nic než uspokojení. Vše se v nich sevřelo, každý sval byl pevně zaťatý, až rázem ty příjemné pocity přerostly přes všechno to napětí. Po všem přišlo náhlé uvolnění a blaženost. Jen pár posledních táhlých přírazů, aby to ještě umocnili.
     Kai si uzmul jeho plné rudé rty a paže mu obtočil kolem krku. Když na sebe opět pohlédli, nepotlačovali nutkání se zasmát. Aoi mladíkovi odhrnul vlásky z čela, zahleděl se do ztělesněné spokojenosti pod sebou.
     „Aoi… Co kdybychom si třeba o víkendu dali opravdovou schůzku? Abychom se víc poznali, než to zajde dál.“
     Černovlasý se trochu zarazil. Se schůzkou by rozhodně souhlasil, ale jak až dál si Kai myslel, že to může zajít?

     „Aoi?“ Kai mu lehce stisknul paži, aby si vynutil pozornost. Aoi se zdál příliš dlouho na cestách svými myšlenkami.
     „Ah… promiň. Má fantazie už pracuje,“ lehce se začervenal, když si uvědomil, že je vzrušený. „Samozřejmě, bych tě rád blíž poznal. Co sobota kolem druhé?“ navrhl.
     „Dobře. Budu na tebe čekat u trafiky.“
     I přes dohodnutý termín se jim nechtělo rozcházet. Mladík dlouho popíjel svůj čaj a nevadilo mu, že mezi tím stihl vychladnout. Aoi byl z práce unavený, ale společnost ho těšila. Zůstali si povídat až do noci, dokud si Kai nevšimnul hodin a okamžitě se nezačal zvedat.
     Černovlasý ho nenechal takto pozdě odejít. Rozestlal mu na pohovce, a když viděl nesmělost v mladíkových očích, s úsměvem dodal, že za nocleh si bude účtovat snídani.

Původní datum vydání: 19. 1. 2019