Tři do páru (2. část)

18+

     Aoi dorazil jen o půl hodiny později. Otevřel mu bubeník a přivítal ho rezervovaným úsměvem. „Ahoj.“ Jeho hlas zněl ostře.   
     „Ahoj, Kai…“ Oproti tomu zněl Aoi víc než provinile. Celý byl skleslý, ale pookřál s pohledem přes Kaiovo rameno na Uruhu. Šlo mu číst v pohledu, že by to udělal znova a znova. Že se Uruhy také nechce vzdát. Ale zároveň nechce ubližovat Kaiovi. On i Uru sváděli vnitřní souboj, zatímco bubeník měl pro jejich situaci jasné řešení, ze kterého by sám mohl těžit.                
     „Pojď dál.“   
     Aoi vešel do bytu a odložil si koženou bundu. Na jazyk mu nešlo žádného slova, ačkoli by rád něco řekl. Uruhovo i Kaiovo mlčení ho drásalo, jen ještě netušil, co se za ním skrývá.            
     „Jen se nezdráhej, všechno už vím.“ Bubeník byl blíž, než si myslel, a zaslechl jeho hlas téměř u ucha. „A jsi tu, protože je to potřeba vyřešit.“      
     „A jak to chceš-“        
     Aoi se stihl sotva ztěžka nadechnout a konečky prstů se zachytit dlaně, která se obemkla kolem jeho krku. Zatmělo se mu před očima a náhle skončil vláčný v Kaiově náruči.  
     Mladší kytarista okamžitě vyskočil z gauče, když to viděl. „Co jsi mu udělal?“              
     „Znát ta správná místa je moje specialita,“ naculil se bubeník a požádal ho o pomoc. Sice by kytaristu unesl sám, ale nač se zbytečně vysilovat, energie bude ještě potřeba.      
     Odnesli Aoie do ložnice a položili ho na postel. „Sundej mu košili. Musíme si pospíšit, než se probere.“         
     Uruha hbitě rozepnul všechny knoflíčky a s malou pomocí mu košili svléknul. Odolával nutkání si ho dlouze prohlédnout, jak odevzdaně před nimi leží, nádherný a přitažlivý, jako vždy. Naprosto uvolněné ruce mu zvedl k pelesti a přidržel, dokud je Kai nezajistil pouty.  
     „Moc hezké,“ poznamenal brunet tiše, ale než se vrhnul na kalhoty, vytáhl z šuplíku malý gumový váleček. Při pohledu na Uruhův tázavý výraz jen ledabyle pokrčil rameny. „Mám snad po sobě nechat vřískat?“ Bez dalších slov mu roubík vložil mezi zuby a upevnil. Teď už mu bylo docela jedno, jestli se Aoi vzbudí hned nebo o minutku později, ale vrhnul se na jeho jeansy, aby ho obnažil, dokud při tom nemusí použít síly.          
     „Nechtěl bych být v jeho kůži, až se probere,“ prohodil Uru, ačkoli jen z toho pohledu na něj šlo vzrušení. Začínal toužit po tom, aby si ho bubeník také spoutal a pak…               
     Kai se laškovně usmíval a vypadal s každou vteřinou nadrženěji. „Teď jsi na řadě ty.“ Vpil se do těch sladkých, krásně tvarovaných rtů a vzdálil se od nich jen na ten malý moment, aby Uruhovi přetáhl tričko přes hlavu. Se zacinkáním přezky dopadly na zem kytaristovy kalhoty, ovšem Kai nezůstával pozadu. I jeho oblečení šlo dolů.    
     Černovlasý pomalu přicházel k sobě a první, co zaznamenal, byl zvuk mlaskavých polibků a slastné mručení. Až ve chvíli, kdy si skutečně uvědomil sám sebe a rozkašlal se, mu došlo, že se nemůže pohnout ani zavřít ústa. Během mžiku byl naprosto probraný a třeštil oči na dva líbající se kolegy z kapely. Oba byli nazí, tiskli se k sobě a vyměňovali si žhavé polibky, ovšem ty Kaiovy byly o něco náruživější. Silně mačkal v dlani Uruhův zadeček a druhou rukou mu svíral vlasy a držel ho za zátylek, jako by se mu snažil znemožnit jakékoli protesty proti hlubokým polibkům, kterými ho div neudusil.
     „Co to má sakra znamenat?!“ chtěl Aoi zakřičet, ale z jeho úst vyšlo jen nesrozumitelné zahuhlání.
     „Ah, Aoi…“ Bubeník nahlédl přes Uruhu a široce se usmál. „Dobře, že už jsi vzhůru.“ Pustil štíhlé tělo a natáhl se pro židli, na kterou se kytarista obkročmo usadil a opřel pažemi o opěradlo, jako by chtěl mít na černovláska také dobrý výhled.                
     Aoi začal tahat za pouta ve snaze se osvobodit, ale akorát se mu zařezávala do kůže. Srdce mu tlouklo jako zběsilé, očima vyhledal Uruhu v naději, že mu pomůže, ale rychle pochopil, že v tomhle jedou oba.  
     „Můžeš se uklidnit, nikoho nehodláme vraždit.“ Kai se sice usmíval, ale jeho slova nezněla moc konejšivě. „Sice se mi líbí, jak se vzpíráš…“ vystřelily mu koutky ještě výš, „ale rád bych, abys vnímal.“
     Kytarista se ale nepřestával kroutit ve svém sevření a prskat nesrozumitelné nadávky. Byl vzteklý, ale očividně se obával, co na něj vymysleli.       
     Brunet se na něm obkročmo usadil a rukama se mu zapřel těsně kolem hrudi, aby mu znemožnil větší pohyb. „Poslouchej mě,“ vybídl ho vážným hlasem. „Nepředpokládal jsi, že to nechám jen tak, ne? Věděl jsi, že Uruha chodí se mnou, a stejně jsi s ním spal. A spal bys s ním znovu, vidím ti to na očích. Ale já se ho nechci vzdát. Ty se ho taky nechceš vzdát a Uru nás chce oba. A když se tak na tebe dívám… hm, nedivím se Uruhovi. Nedá se ti odolat…“ Odmlčel se, aby se napřímil a pořádně si kytaristu pod sebou prohlédl. Ten se s těmi slovy znovu pokoušel vymanit z pout i sevření jeho stehen.               
     „Abys tomu rozuměl, nechci tě za trest znásilnit.“ Nebyl si jistý, ale zdálo se mu, že si Aoi oddechl. „Ta pouta a roubík jsou jen pro usnadnění situace. Nerad bych skončil s monoklem, který si zasloužíš spíš ty, a vsadím se, že by se s tebou nedalo mluvit. To ale neznamená, že si s tebou nechci užít… respektive si můžeme užít všichni. A nejenom dnes.“ Řekl mu stejný návrh jako Uruhovi. Sledoval jeho reakci i oči, které se opět přesunuly ke kytaristovi, a cítil, že je maličko klidnější.     
     „Já s tím souhlasím,“ přikývl Uru.       
     „A neboj se, budu k tobě něžný,“ špitl Kai těsně vedle Aoiova ouška a lehce ho líbnul, až mu na nazlátlé pokožce naskočila husí kůže.      
     Černovlasý opět cosi nesrozumitelného zamumlal a dle jeho uvolnění Kai hádal, že by mu mohl roubík sundat.        
     „Ale opovaž se vřískat,“ vyhrožoval mu, „věř, že tu mám dost věcí na to, abych tě přiměl být ještě hlasitější, ale z jiného důvodu.“ Odepnul pružný řemínek a vytáhl mu roubík z úst. Aoi se opět trochu rozkašlal a pokusil se rozhýbat zdřevěnělou čelist.   
     Hned potom se ale pustil do hubování. Nicméně se neodvážil hubovat příliš, na to ho Kaiova slova příliš vyděsila. „Jsi blázen,“ řekl jenom.     
     „Já vím. Ale vidíš snad nějaké jiné řešení? Nechci se s tebou rozhádat. A nemyslím si, že bych nebyl dost atraktivní na to, aby ses se mnou sem tam nemohl vyspat.“      
     Proti tomuhle nemohl Aoi nic namítat. Tu a tam viděl jeho tělo, když se v šatně převlékali, ale teď to nebyl jen jeho kolega a jeho nahota měla zcela jiný význam. A dívalo se na něj velmi hezky. Byl trochu opálenější a hruběji stavěný než Uru, ne tak ladný, ale také na něm bylo co obdivovat. Nebyl více či méně sexy, ale prostě jinak. Jeho ramena a paže byly vypracovanější, stejně jako hrudník, ale stehna měl štíhlejší. Jeho pohled byl ostřejší, více chtivý, uvědoměle a živočišně chtivý, oproti Uruhovi, který – alespoň s ním – býval spíše snově vášnivý. Ano, dokázal by s ním spát, ani by se nemusel přemlouvat. Takhle, když se na něj díval, by v něm bylo pokušení sám ho začít svádět. Jenže Kai se nezdál jako typ, který by se nechal svést a poddal se mu.              
     „Až na to, že pro tebe znamená ‚vyspat se‘ sto padesát jiných věcí, jen ne to, co pro mě.“, odpověděl.        
Bubeník se pousmál. „Samozřejmě by to bylo bez těch sto padesáti různých věcí. Je mi jasné, že jednou na tebe vytáhnout něco zlobivého, už tě neuvidím ani v kapele, natož v ložnici. Přizpůsobím se, ale počítej s tím, že bych chtěl být sem tam i nahoře.“            
     „Tak s tím nepočítej,“ vyhrkl Aoi okamžitě. Znovu zatahal za pouta, která pevně držela jeho zápěstí u pelesti. „A pusť mě konečně.“         
     Bubeník se pousmál, rád slyšel, že už začíná souhlasit. Jakmile si bude klást podmínky, má vyhráno. Něco málo mu slíbí a časem ho přiměje i k dalším věcem, které by ho snad ani nenapadly.   
     „Já tě pustím a ty vezmeš nohy na ramena. To tedy ne. Jediná ramena, na kterých budeš mít nohy, jsou ta moje…“                
     Uruha si podepřel bradu, jako by čekal jen na to, až to Kai udělá.      
     „Na tohle zapomeň. Jestli mít Uruhu znamená být i s tebou, proč ne. S tím problém nemám. Ale s těmihle hloupostmi,“ šlehl pohledem k poutům, „a svojí dominantností na mě nechoď.“ Nemohl si nevšimnout, že je Kai vybavenější, než on i Uru. Na chvíli ho napadlo, že měl Uruhovi nebo komukoli před ním dovolit víc, protože pokud se Kai rozhodne, že si ho vezme, nic ho nezastaví a on na něco takového nebyl připravený fyzicky ani psychicky.             
     Raději ale rychle od těchto myšlenek upustil.             
     Kaiovi z očí zmizela veškerá rozvernost, najednou na něm seděl Kai takový, jakého ho zná. S milým pozitivním úsměvem, bez škádlivého podtónu v hlase. Nalehl na něj a prsty se mu vpletl do dlouhých černých vlasů. „Umím se i umírnit. Jen co to zkusíš, nepřestaneš to chtít znovu a znovu. Copak nejsi zvědavý, jakou slast Uruhovi způsobuješ, když jsi s ním? Nechceš se někdy nechat jen hýčkat?“ Líbnul ho na tvář, dlaní mu sjel na šíji. Jeho odpověď, jistě stále takovou, jaká by se mu nelíbila, umlčel polibkem na plné rty, které vzápětí jazykem obkroužil a přiměl, aby se pootevřely, a mohl se mu více vpít do úst. „Uruha už je tam dlouho sám, nemyslíš?“ Zakřenil se, sotva se odtáhl od měkkých sladkých rtů.           
     Zvedl se z Aoie a vzal si ze stolku lubrikant. Ze skříňky pak vytáhl tmavě modrý a ne zrovna malý vibrátor. „Tenhle má Uru rád…“ Zapnul ho a špička vibrátoru začala pomalu kroužit. Černovlasý se chtě nechtě zachvěl při představě, co kdyby to Kai použil na něj, zatímco mladší kytarista se chvěl jedině očekáváním.                      
     Uru přivřel oči, když se mu horká ústa přisála na šíji, líbla ho na tvář i rameno. Velké dlaně kopírovaly linie jeho těla, zlehka klouzaly po kůži, tu a tam ho zašimraly nehtíky. Ale pak na chvilku zmizely, jen aby se mu jedna z nich usadila na zadečku. Tiše vydechl s prvním prstem, který zmizel uvnitř jeho těla a pomalu se v něm pohyboval. Projel jím mráz, když ho Kai kousnul do ouška a líbnul pod něj.  
     Bubeník přidal druhý prst a s požitkářským výrazem poslouchal Uruhovo vzdychání a sledoval, jak se jeho tělo napíná. Druhou rukou mu šmátral po hrudi a zamířil k bradavce, kterou začal zlobit. Na chvilku se přesunul i níž, nehty mu přeběhl po bříšku, až se celé zatnulo a zůstaly na něm červené rýhy, ovšem k partiím nacházejícím se níž byl něžnější. Uchopil do dlaně jeho mužství a palcem si pohrával s jeho špičkou.             
     Aoi se nejprve snažil nedívat, ale stále hlasitější dech, občasné tiché vyjeknutí a nakonec stálé vzdychání ho přimělo pohledem zabloudit k napjatému tělu. A jakmile tak udělal, už z něj oči nespustil. Uruha byl prostě úchvatný, když si skousal ret a jeho čelist byla napjatá. Když tu a tam nakrčil rty a slastně syknul skrz zaťaté zuby. A i takové drobnosti, jako ruce pevně zaťaté do opěradla, až mu bělely klouby a naběhly žíly, ho rozpalovaly, až sám zatínal ruce a nevědomky rychleji dýchal. Navíc Kai a jeho chtivý pohled… Užíval si to zlobení, stejně jako Uru. Vždy se mu v očích zablýsklo, když se ho chystal víc pozlobit, třeba mu mezi prsty sevřít bradavku anebo vzít do rukou vibrátor a konečně kytaristu potěšit i jinak. A pak se mu na tváři usadil spokojený a ještě více nadržený výraz.
     Trvalo to jen chvilku a Aoi byl také vzrušený. A v myšlenkách se mu začínaly objevovat touhy, co by mohl Kai Uruhovi ještě provést… chtěl toho vidět co nejvíc. A tetelil se zvědavostí, jak bude Uruha vypadat, až bubeník vibrátor zapne a přivede ho k šílenství.  
     Jenže to se nestalo. Dneska jim Kai toto potěšení nedopřál. Široce se usmál, když si všiml, že je Aoi vzrušený, a mladšího kytaristu pořádně rozpálil a nenechal ho vyvrcholit. Zavedl do něj vibrátor celý a poručil mu, aby si sednul rovně a nemohl ho tak ze sebe dostat. Zároveň mu zakázal jakýkoli pohyb a chtěl mu vidět na ruce. Těšil se jeho zklamaným výrazem a téměř neovladatelnou touhou začít se pohybovat a způsobit si aspoň trochu slasti. Viděl, jak se jeho hrudník rychle nadzvedává a bříško se mu stahuje touhou po rozkoši. Pevně se držel opěradla židle a snažil se uposlechnout Kaiovy příkazy. Na malou chvilku se to rozhodl vzdát, přeci jen i trest důtkami pro něj nebyl trestem ale další slastí. Bubeník mu ale jasně říkal, že dnes nebude vytahovat důtky ani bičík, aby si Aoie hned nevyplašili. Musí to vydržet… však on mu to pak Kai vynahradí.         
     Jistou náhradou, ale zároveň ještě větším týráním, pro něj bylo sledovat, jak se Kai věnuje černovlasému. Sklouzl mu dlaní po stehně až k tříslům a neskrytě si ho prohlížel, jako by přemýšlel, co s ním provede. Všiml si Aoiovy rozkolísanosti, rychlého stažení nohou k sobě, když mu začal dráždit mužství, ale téměř okamžitě své sevření povolil. Bubeník se na něj obkročmo posadil a začal ho laskat ústy. Nejdříve jen to pevné vyrýsované bříško, ale sunul se výš a stále náruživěji, v jistých partiích se na něj schválně více tisknul. Jako by se při Uruhově zlobení nabil a teď se toužil vybít na Aoiovi. Stále víc stiskal jeho kůži mezi rty a nezdráhal se mu skousnout bradavku. Jako odpověď přicházelo kytaristovo prohýbání a tiché vzdychání.         
     Dravě si uzmul jeho plné rty, jazykem se mu probojoval do úst a přivlastnil si je, stejně jako předtím Uruhova. Když se od něj vzdálil, zahleděl se mu do očí. Jeho zorničky byly rozšířené, že nebylo poznat, kde začíná duhovka. Byly temné a vášnivé. Odráželo se v nich jeho rozpoložení a touha.
     Zvedl se a usadil se mu mezi stehny dřív, než si Aoi uvědomil. A až se probral ze zasnění, měl už brunet v rukou gel. Napřímil se a znovu si pokusil uvolnit ruce, marně.        
     „Kai, na tohle zapomeň.“      
     „Nerad zapomínám na hezké a příjemné věci,“ pousmál se bubeník. Ale nezamířil mu rukou k zadečku. Navlhčil si dlaň a trochu gelu nalil na jeho mužství. „Nebude to takto lepší?“ Ledabyle pohodil obočím a se skousnutým rtem uchopil jeho mužství a pomalu po něm začal přejíždět.          
     Nabudil ho. Počkal si, až se bude s pevně zavřenými víčky prohýbat, až ho bude svírat stehny a jeho kůže se orosí potem. Sledoval každičký jeho záchvěv a s nedočkavostí občas pohlédl i na Uruhu, který tiše a slastně trpěl. A stejně jako černovlásek předtím, ani on nemohl odtrhnout oči od dění před sebou.            
     Kai přestal Aoie dráždit. Nedovolil mu vyvrcholit, chtěl ho mít maximálně nabuzeného, ale tak, aby mu ještě chvíli vydržel. Rozhodl se ho trochu probrat. Sjel rukou níž mezi jeho stehna a začal ho dráždit na otvoru. Jak očekával, kytarista opět protestoval a jeho obavy dokázaly částečně uhasit oheň, který ho jen před malou chvílí spaloval.              
     „Nedělej to…“ syknul a zbytečně se pokusil stáhnout nohy k sobě. Kai si mezi nimi dobře lebedil.
     „Řekni, že to není příjemné.“ Bubeník se jemně usmíval a nepřestával s jemným kroužením konečky prstů. „Řekni, že se ti to nelíbí.“       
     To Aoi nemohl s čistým svědomím říct. Ale nepříjemná mu byla představa, co s ním zamýšlí dál, a s tím i obavy, proč mu zatím nepustil ruce. „Ne, tohle se mi vážně nelíbí.“ Musel se snažit, aby jeho hlas nebyl rozechvělý.   
     Kai se do něj pokusil jen na kousek proniknout, ale cítil, že je příliš stažený. Věděl, že po chvíli práce s ním by stejně povolil, poddal by se, ať už chce či nechce… Věřil si, že by ho o to přinutil i žádat. Ale teď se nechtěl zdržovat zpracováváním Aoiovy tvrdohlavosti. Už si chtěl taky udělat dobře, nejen způsobovat slast a dívat se, co to s nimi dělá.            
     Sklouzl rukou ke svému zadečku a začal se připravovat. Nemusel si se sebou dávat příliš práce, přesto to trochu protáhl, když viděl, jak se to oběma kytaristům líbí. A jemu se to líbilo ještě víc, tak proč ne.     
     Ale už chtěl mít Aoie v sobě. Chtěl vědět, jak intenzivní to s ním bude, jaký to bude pocit, mít ho uvnitř. Nalil si ještě trochu gelu do dlaně a navlhčil mu mužství. Poté se na něm opět obkročmo usadil, navedl si ho k otvoru a pomalu dosedl.                
     Se slastným vydechnutím a zavřenýma očima se zaklonil. A Uruha netušil, na kterého z nich se dívat dřív.   
     Černovlasý nedokázal udržet hlas v krku. Prohýbal se a vzdychal, Kaiovo měkké, horké nitro v něm znovu zažehlo plameny rozkoše. A přes vlastní soustředěnost téměř nepostřehl, že bubeník Uruhovi dovolil, aby se začal uspokojovat. Nesměl však vibrátor zapnout.                
     Tak rád by Kaie chytil za boky, ve kterých se pohupoval. Prsty by mu zatnul do jeho štíhlých bledých stehen, až by po nich zůstaly červené otlaky. Hladil by mu bříško, stiskal zadeček… místo toho si ale mohl jen zarývat nehty do dlaní.             
     „Ne… nepřestávej…“ Vyhrkl to rychle, téměř nevědomky, ani netušil, jak překvapivý úsměv to v Kaiově obličeji vytvoří. A nezbedné jiskřičky se mu v očích ještě víc zaleskly. Ale nelitoval, škemral by i hodiny. Bubeníkovy pohyby byly omamné a on už příliš dlouho nabuzený.   
     „Neboj, bude to ještě lepší,“ slíbil mu brunet a ohlédl se k Uruhovi, který se svíjel slastí. „Pojď k nám.“        
     Uru se nerad vzdával své hračky, ale znamenalo to dostat něco lepšího. Vlezl si za nimi do postele a okamžitě se Kaiovi vrhl po rtech, nezanedbal však ani Aoiovy.        
     „Užij si ho.“ Kai se zvedl a přiměl ho, aby na něj dosedl. Zezadu ho objal, dlaně mu přitiskl na boky a sám mu určoval tempo i pohyby. A po chvilce ho přiměl, aby se předklonil a trochu prohnul.    
     Uruha se utišil v dravých polibcích, připadal si jako ve snu – líbat Aoie, cítit ho v sobě, ale přitom se nechat hýčkat Kaiem… Tedy dokud ho nezastavil, to už tak snové nebylo. Začínal se obávat, aby je nechtěl oba zase mučit, ovšem bubeník ho překvapil něčím jiným. Tak, až mu tím doslova vzal dech.
     Mladší kytarista zatnul prsty do Aoiových paží. Zůstal zpola nadechnutý, jak rychle zalapal a pak už dokázal sotva přidušeně zasténat. Nebyl schopný se pohnout a jeho napjatý výraz, pevně semknutá víčka a pokrčené obočí Aoiovi unikly. Černovlasý měl dost práce se sebou, tohle bylo intenzivnější, než očekával a než si vůbec dokázal představit.               
     A pak se Kai zkusil pomaličku pohybovat. A vše bylo ještě šílenější.
     Uruha našel ztracený dech jen proto, aby svým sténáním Aoie málem připravil o sluch. Ale černovlásek i Kai mu zdatně konkurovali.     
     Nedokázal se pohnout, ale bubeník pomalu přirážel a Aoi mu taktéž vycházel boky vstříc. A oba se snad museli zbláznit, jelikož si troufli přidat na tempu.            
     Celé tělo se mu křečovitě napínalo a třáslo, až mu do svalů vstřelovala bolest. Kůže se mu rosila potem, líčka i hruď se mu zbarvily do růžova. Zmítal se v touze křičet „ano“ a zároveň prosit, aby přestali, nevěřil, že tohle dokáže unést. Všechny pocity byly příliš silné, tak moc, až se mu vyvrcholení vzdalovalo, ačkoli bylo na dosah. Netušil, jestli se má smát, brečet, křičet nebo jen se zatnutou čelistí vše vstřebávat. A Kai mu naložil i svými doteky a on nevěděl, jestli má být rád nebo litovat, že Aoi má ruce stále přikurtované k pelesti.       
     Netušil nic. Byl naprosto mimo sebe. Nezbýval prostor vnímat cokoli jiného, než neustále sílící pocity, které byly už tak dávno přes čáru. Z úst mu vycházelo Kaiovo i Aoiovo jméno, svým stiskem vytvořil kytaristovi na pažích rudé modřiny.                
     Aoi se pod ním svíjel stále víc. Úzkost Uruhova nitra, Kaiovo mužství, které se otíralo o to jeho… necítil bolest v zápěstích ani v pažích. Přál si jen jediné a byl tomu stále blíž.        
     Uruha naposledy slastně vykřikl. Veškerá mučící slast ho sevřela do svých spárů, vychutnala si ho, zkroutila mu končetiny až po konečky prstů a náhle ho odmrštila. Avšak vyvrcholení jako by umocnilo každý příraz, který v sobě cítil. S přerývaným sténáním mu neovladatelně škubalo v těle. Snažil se sesbírat rozum a zformulovat krátké „dost“, avšak s každým tím trhnutím se znovu ztratil mimo sebe. Jen napůl vnímal, jak se pod ním Aoi prohnul a pocítil teplo, které se uvnitř něj rozlilo.                
     Bubeník ho však nepřestal udolávat. Pevně sevřel boky, které se mu pokoušely utéct, zrychlil a přitvrdil. Hnal se za jediným cílem a doznívající pocity těch dvou pod ním ho popoháněly rychleji kupředu.
     Více se na Uruhu natiskl. Tajil dech, ve vlnách slasti se zatínal. A pak se konečně také dočkal nejblaženějšího pocitu a vychutnal si ho do posledního přírazu.
     Uru si najednou připadal až moc prázdný, když z něj Kai vystoupil a on se položil vedle Aoie. Stále ještě vstřebával ten silný zážitek, brunet ho musel držet, když z kytaristy slézal a lehal si vedle něj. Byl příliš vyčerpaný a stehna se mu třásla jak rosol, paže zrovna tak. Prameny potem mokrých vlasů se mu lepily na obličej i krk. Kai se na něj raději moc nedíval a natáhl se pro klíček od pout. S červenou ve tvářích a takto bezmocný na něj působil až moc přitažlivě, ale nemohl si ho úplně odrovnat.          
     Aoi si promnul bolavá zápěstí a s nevěřícností si prohlédl rudé až nafialovělé otlaky na pažích. Svůj pohled poté přesunul na Uruhu, který vypadal skoro mrtvě, akorát na mrtvolu byl příliš rudý a udýchaný.      
     Přitulil se k němu a objal ho, avšak z druhé strany se setkal s Kaiovou rukou. Pohlédl na něj a dlouho neuhnul. Přemýšlel, a že mu dalo velkou práci přemýšlet v takovém rozpoložení. Nakonec však jen mlčky položil svou dlaň přes bubeníkovu, vtiskl polibek Uruhovi na rameno a zavřel oči.

Původní datum vydání: 28. 3. 2019

Komentáře

1  Tenshi | 28. března 2019 v 20:27 | Reagovat

Marně přemýšlím, jestli jsem seděla někdy víc s očima nalepenýma na monitoru a prsty zatnutými do okraje stolu. Radši to nebudu dál rozvíjet... jako představit si ten propletenec mi sice chvíli zabralo, ale uhm... snažit se tvářit normálně, jako že čtu zprávy nebo něco, když šel někdo kolem... Bařeno!!! Co nám to děláš! Love this <3 Je to fakt boží XD Já prostě vidím toho dokonalého, spoutaného Aoiho, naprosto nádherného a poddajného Uruhu a to zvíře Kaie, co je zkrotil lusknutím prstů. <3

2  Bara-chan | Web | 28. března 2019 v 23:27 | Reagovat

[1]: Awwww~ MOC DĚKUJU :33 Největší odměna pro mě - spokojený čtenář :33 A teď mám z toho úplné Vánoce :D :33
Jsem moc ráda, že se povídka líbila, a doufám, že se mi podaří potěšit i nějakou další :) :33