„Takže jsi mě chtěl vytrestat? To se ti
povedlo,“ ušklíbnul se blonďák. On přeci nemohl za to, jak vypadá a jak na
prcka působí. I když posilování bylo jeho vlastní rozhodnutí a nad slovy
kontrolu měl, to byla pravda. Zajedl toto uvědomění kouskem rajčete a pomalu si
na hůlky namotával rýžové nudle.
„Ne vytrestat, jen…“
„Já to chápu. Ale stejně se ti to
povedlo. I když se to nakonec trochu zmrvilo…“
Ruki se k jeho kuchtění
s radostí přidal, nechtěl jen sedět, dívat se mu pod ruce a čekat, co před
něj přistane. I když si Rei neodpustil několik poznámek, než mu do rukou svěřil
nůž. Alespoň se vrátili ke svému obvyklému popichování a zmizela všechna křeč.
U stolu už zase seděli uvolnění a jeden druhému se posmívali za to, jak jen
stáli a nezmohli se na nic.
„Celou cestu jsem o tom přemýšlel.
Jakože Konečně je to tady a vůbec,
jak to proběhne. Asi je nad některými věcmi lepší nepřemýšlet,“ přiznal
vokalista.
„Taky se mi to hnalo hlavou. A taky
praktičtější věci… popravdě si nejsem jistý, jestli mám lubrikant
v koupelně nebo v ložnici, a jestli v té flašce vůbec něco je. A
očekával jsem, že se na sebe vrhneme, jen co zaparkuju. Tak mizerně jsem dlouho
neřídil, měli by ti zakázat sedět na předních sedačkách, rozptyluješ řidiče.“
Prcek se tiše zasmál, jeho řízení
bylo to poslední, co by vnímal. „Můžeme ten gel najít spolu, nachystat ho na
příště. Ale… nevím, jestli jsem si v tom výtahu nenasadil laťku moc
vysoko. Popravdě…“
„Popravdě to bylo jen v zápalu
boje? Tak to hoď za hlavu. Rozparádil ses, jen co je pravda, a sám víš, jak se
mi to líbilo. Ale všechno potom… Představa, že bys byl doopravdy taková potvora
a jen si se mnou hrál, mě trochu děsila. Mám radši Rukiho, který rád popichuje,
ale červená se, pokud to myslí vážně. Když se odvážeš, ale pořád jsi to ty. Jinak
bych mohl spát rovnou s Kaiem a to mě fakt neláká,“ zasmál se. „A když už
jsme u té upřímnosti, nechtěl jsem si připadat jako nemehlo, kdybys byl opravdu
tak dominantní. Nebo rovnou vybouchnout a zkazit ti celou představu o tom, jaké
to bude, až na to dojde.“
„A tak naše myšlenkové pochody
všechno zabily,“ povzdechl si prcek a odložil hůlky. „Kolik že nám to je?“
„Asi to nemá s věkem nic
společného. Ale víš, co mě teď napadlo?“ Blonďák se na židli napřímil a upřeně
se na Rukiho zahleděl. Při tom pohledu a všech řečích na něj opět šly choutky. „Hlad.
Když mám hlad, jsem totálně nepoužitelný. Navíc jsme za celý den unavení. Tím
to bude. Půjdu si dát sprchu a zapadnu do postele.“
„Nezapomeň u toho výčtu na Kaie, ten
nás pěkně rozhodil. Můžu se pak taky opláchnout?“
Pousmál se, vokalistovi zřejmě
nedocházelo, co se mu pokoušel říct. „Jasně, nachystám ti tam ručník.“ Zalezl
do koupelny, ale první se podíval po lubrikantu. Ve skříňkách nikde nebyl, že
by ho přeci jen nechal v ložnici?
Osprchoval se, nachystal prckovi, co
potřebuje, a jen v boxerkách vyšel ven. „Máš tam volno,“ prohodil, ale pak
si tiše povzdychl, když viděl, jak Ruki řádí u dřezu. „Na to ses měl vykašlat,
vždyť jsi návštěva!“
„Ta trocha nádobí mě nezabije,
alespoň to-“ Na chvíli úplně zapomněl, co chce říct, když se po basistovi
ohlédl. „Ehm… um…“
„Nech to na ráno.“
„Tak fajn. Jdu do té sprchy… Jo a…
mám si pak ustlat na gauči, nebo…“ Bylo složité nacházet jakákoli slova, když
před ním Reita takto stál. Vsadil se, že si dal v koupelně i pár kliků,
aby mu ty svaly víc naběhly, jinak to snad nebylo možné. A ty žíly taky určitě
nebyly jen z horké vody… a proč sakra má zrovna takové upnuté boxerky, to
ho vážně v noci neškrtí? A ještě k tomu tak nízko posazené…
Blonďák se v duchu usmál. Pro
změnu převzal otěže a dělal guláš v hlavě on Rukimu. Viděl jeho neskrývané
pohledy, náhlou růžovou v líčkách a okusování rtů. „Zapomeň na spaní na
gauči, ustelu ti vedle sebe.“
Ruki pomalu vydechl. Vedle tohohle
má usnout? To snad nemůže myslet vážně! Trochu se vzpamatoval a konečně mu pohlédl
i do tváře. A uviděl to. Ten lišácký chtivý pohled. Tak takhle se to má… a pak
prý že nic nebude. Sakryš, ale co teď… opět se začal utápět v představách
a úplně zapomněl na nádobí i na to, že by měl jít do sprchy.
„Počkám tam na tebe. A dej si pozor, ať v koupelně
neuklouzneš.“
A ještě se před ním ta potvora otočí
a ukáže se mu i zezadu. Sakra… ten zadek… Jen stěží z něj odlepil pohled a
vyjel po úzkých bocích přes záda až k širokým ramenům. Ne, vedle tohohle
určitě jen tak neusne, i kdyby měl Reitu znásilnit.
Zaplul do koupelny a rychle ze sebe
strhal oblečení, sprchu si dal raději chladnější. Celý hořel vzrušením, necítil
by snad, ani kdyby byla ledová. Jednou rukou si pak čistil zuby, zatímco druhou
si fénoval vlasy. Podíval se na tričko a krátké tepláčky, které mu tam Reita
nechal na spaní… tuto možnost okamžitě zavrhl. Všiml si ale světle šedé košile,
kterou tam měl nachystanou, zřejmě na další den. Jen co byl hotový
s hygienou a spokojený se svým rozcuchaným účesem, chňapl po košili a
zkusil si ji připasovat. Sahala akorát pod zadeček… Neváhal a oblékl si ji,
dlouhé rukávy jednoduše ohrnul. Než vkročil do ložnice, rychle se ještě natáhl
pro kabelku, vylovil z ní svůj parfém a lehce se cáknul a jako tečku si
natřel rty balzámem.
V ložnici svítilo jen tlumené
světlo lampičky, předpokládal, že si Reita čte. Když ale pootevřel dveře,
zjistil, že má jeho plnou pozornost, jako by se ho nemohl dočkat. Pousmál se
jeho zalapání po dechu a ladným krokem šel dál, s jednou rukou v bok
a druhou se držel jejího zápěstí, aby ji měl před tělem a trochu kryla jeho
vzrušení, aby náhodou nerozhrnovalo nebo nenadzvedávalo cípy košile. Zastavil
se před svojí polovinou postele a sjel basistu pohledem. Také téměř zatajil
dech, když spatřil kousek holé kůže na boku a uvědomil si, že boxerky jsou pryč
a deka je to jediné, co zahaluje jen to nejnutnější.
Vlezl si do postele, ale zůstal
vedle něj klečet a zvedl ruce k prvnímu knoflíčku. Chtěl je pomaličku
rozepínat a sledovat Reitu, co to s ním bude dělat, ale Rei byl najednou
jako střela a povalil ho na záda.
„Tohle si chci rozepnout sám…“
zašeptal sotva centimetr nad jeho rty. Jen letmý polibek a zvedl se, aby si
prohlédl nádheru pod sebou. Jen konečky prstů přejel po štíhlých stehnech a
odolával pokušení košili vyhrnout, nebo pod ni alespoň na kousek vklouznout. Pohlédl
do jeho očí, tmavších, snad i větších. Viděl v nich napětí a zároveň
souboj, jako by se jedna Rukiho část chtěla zpod něj vysvobodit a sama se
obkročmo usadit na něm a týrat ho pomalým odhalováním, a druhá se trošku
styděla za to, co se pod látkou skrývá, ale nedočkavě si přála, aby z něj
ten jediný kousek oblečení strhnul.
Vokalista netušil, co s rukama.
Nejradši by si celého Reitu nestydatě osahal, stejně jako si ho prohlížel.
Zároveň se ale cítil pod jeho pohledem jako uvězněný. Jako by ho vůbec nepustil
a pořád mu držel ruce za zápěstí zabořené do polštáře. Z letmých šimravých
doteků mu naskakovala husí kůže, rychle a mělce dýchal, už ať ho déle nenapíná…
Trochu se uvolnil a sjel rukama na pevná
stehna, pomaličku po nich přejížděl a litoval, že se blonďák neusadil výš,
takto mu na zadeček nedosáhl. Tyto myšlenky ale byly v mžiku pryč, když se
štíhlé prsty konečně dostaly k hornímu knoflíčku a hbitým pohybem ho
rozepnuly, pod ním hned ten další a i třetí… a pak se prohnul a přivřel oči pod
měkoučkým horkým polibkem těch plných rtů. Cítil, jak jeho nedočkavost narůstá,
zbytek košile div nerozerval a nově odhalenou kůži musel okamžitě polaskat.
Tiše pod ním vzdychal, vpletl mu ruce do vlasů. Snad se mu tohle jenom nezdá…
Potřeboval by štípnout, ujistit se, že tohle je skutečné. A vzápětí vypískl a
zachvěl se, kvůli zlobivému kousnutí na bříšku, jako by mu Reita četl myšlenky.
S provokativním úsměvem se
basista podíval, co košile skrývala, víc ji rozhrnul a dlaní přejel po jemných,
ale mužných rysech drobného těla. „Jsi nádherný, víš o tom?“ proklouzlo mu ze
rtů, ale nenechal ho odpovědět. Uzmul si jeho ústa, nenasytně, vášnivě, jazykem
do nich proklouznul, jako by chtěl dohnat celý ten zoufalý týden. Jeho dlaně
putovaly níž, na boky a zadeček, na štíhlá stehna, mezi která se usadil. A i
těm musel věnovat náležitou péči ústy, dokonce mu tam vytvořil rudý flíček, ať
už se Ruki brání či ne. Užíval si, jak se pod ním vlní a vzdychá, zároveň mu
v duchu nadával, co mu to jen dělá, jak se má udržet a okamžitě si ho
nevzít?
Ruki celý hořel, klouzal rukama po
pevné kůži a mapoval každý záhyb vyrýsovaných i jemnějších linií a narušoval či
ještě víc zdobil tu krásu půlměsíčkovými důlky svých nehtů. Mačkal v dlani
ten dokonalý zadeček, tisknul basistu k sobě, jak jen se dalo, připadalo
mu, že je snad všude. Vzpínal se proti němu, jako by byl v nejlepším, míra
jeho vzrušení začínala být nesnesitelná. Nemohl si však pomoct, když se po něm
Reita tak vrhal a bylo očividné, že se mu líbí, že ho chce a jak moc…
Ale přeci jen se blonďák udýchaně
zastavil a toužebně se zahleděl do jeho tváře. Neodolal dlouhému polibku, než
se na Rukiho zahleděl znovu a odhrnul mu vlásky z horké, načervenalé
tváře. Jako by byl mimo sebe a právě se probral. Jako by byl Ruki droga a on
potřeboval další dávku a ještě silnější.
A on jeho rozpoložení využil.
Sklouznul mu rukou do klína, s lehoučkým rozverným úsměvem párkrát přejel
po jeho mužství a nekompromisně zakroutil hlavou, když se Rei pokusil o totéž. Podařilo
se mu ho dostat na lopatky, znovu si ho pořádně prohlédl. A tentokrát to byl
on, kdo se nemohl udržet a netušil, kde ho zlaskat dřív. Snad jako by
kontroloval, jestli pořádně posiluje i spodní část těla, mu přejel po stehnech
až k tříslům. Neodolal a nevyhnul se ani jejich nejcitlivější části. Pevné
bříško se rychle zvedalo a zároveň stahovalo pod lechtáním nehtíky, za takové
zlobení si schytal plácnutí po zadečku. Ruki se nemohl nabažit a obzvlášť po
tom plácnutí v něm ještě více zahořelo. Propálil blonďáka pohledem a
schválně to udělal znovu, tiše vzdychl pod dalším plácnutím, viděl, jaké lákadlo
pro Reitu je, aby ho přehnul a naplácal mu pořádně. Ale teď vládnul on. Dlaně
mu lehce sklouznuly po zaoblených ramenou a doteky na vypracované hrudi
doprovázel soustředěným pohledem. Ochutnal horkou kůži a nasál její vůni,
vnímal, jak se mu pod rty napíná a Reitův hlasitý dech mu vykouzlil spokojené
pousmání. Dokázal by se na tom dokonalém těle vyžívat celé hodiny, ale popoháněla
ho ještě jiná touha a představa, kterou měl na mysli od chvíle, kdy mu poprvé
sáhnul do boxerek.
„Doufám, že tu ten gel někde máš…“
Sám sebe překvapil, jak na něj ta slova vyštěkl, skoro jako by už chtěl
nadávat, že ho takto vyburcuje a pak nic. Nebo by se na to musel vrhnout bez
lubrikantu, ale obával se, že by si pak dlouho nesedl.
Reita si ho stále jednou rukou
přidržoval na sobě a druhou zalovil pod polštářem. „Pořád je ho tam dost,“ mrkl
na něj, ale lahvičku mu do rukou nedal. Místo toho se sám zvedl a lépe si
Rukiho usadil na klíně. Pro prcka bylo stále překvapivé, s jakou lehkostí
s ním manipuluje. Byl opravdu tak lehoučký nebo Rei tak silný?
Jistě by to okomentoval nějakou
poznámkou, kdyby si basista neuzmul jeho ústa a neplenil je způsobem, který mu
vymazával z hlavy všechny myšlenky, snad až na jedinou. Chytil se ho kolem
krku, vjel mu do vlasů a lehce za ně tahal. Tiše zamručel pod pohlazením na
štíhlém stehně a promnutím mužství, ale ruka rychle zmizela, jen aby se
tentokrát dostala dál. Basista mu vlhkými prsty zamířil k zadečku, dráždil
ho v těch citlivých partiích a usmíval se nad Rukiho napětím a očekáváním.
Podusil ho jeho nedočkavostí, i když se pohyboval v bocích proti jeho
prstům, už aby se jich dočkal i jinde. Teprve, když vokalista samým rozhořčením
přerušil polibek a nadechl se, aby protestoval, nebo možná zaprosil, do něj
jedním prstem pronikl a sledoval, jak se jeho pocity odrážejí v té
nádherné tváři. Stejně tak dokonalé bylo jeho zasténání, a to ještě nedošli
k tomu hlavnímu. V ten moment by se Reita nejradši na celou přípravu
vykašlal, jednoduše by ho popadl a donutil ho ty krásné zvuky zopakovat
hlasitěji.
Jeho vlastní sebeovládání dostalo
slušně zabrat. Ruki se vybízel každičkému pohybu dlouhých ohebných prstů a Rei
aby se z toho horkého a úzkého nitra zbláznil už teď. Chtěl dostat prcka
pod sebe, užít si pocit, kdy ho svým tělem uvězní a donutí přijímat cokoli,
jenže najednou zatoužil po jeho houpavých a krouživých bocích.
Sotva se v něm mohl dobře
pohybovat prsty, položil se zpátky a mrknutím, které vyjadřovalo vše, Rukiho
pobídnul, aby se na něm usadil. Ale jako by Ruki potřeboval pobízet, teď měl
vše, po čem snil. Navedl si k zadečku jeho mužství a pomalu ho do sebe
nechat vniknout, ani netušil, že tajil dech, dokud ho nepojal v celé
délce. Víc se uvolnil, přivykal si a vychutnával si ten opojný pocit zároveň. A
navrch přišlo uvědomění a připadal si jako vítěz. Konečně to nebyly jen
představy a doopravdy si užíval slast společně s Reitou. Měl ho ve své
moci a skvělý výhled k tomu. Nejen na jeho krásné tělo, ale i na pohled,
který odrážel touhu po něm a vše, co mu způsoboval sebemenším zavrtěním. Cítil
jeho dlaně putující mu po bocích, v tříslech, hlazení na bříšku i stisk
zadečku. Z jeho hlubokého smyslného hlasu by za jiných okolností musel
omdlít. Zvedal se a vlnil, jen aby z těch pohybů vyždímal co nejvíc pro
sebe i pro něj. Jindy by se styděl, ale teď se mu dával na odiv a byl si jistý,
že nejen Rei, ale i on je neodolatelný.
Basista na něm mohl oči i ruce
nechat. To první bylo složitější, jelikož je pod návaly slasti přivíral, ale
pokoušel se ovládnout a vychutnat si této příležitosti, kdy se Ruki neschovává
a nerudne byť při poznámce nahoty. Zprvu to nechal na něm, ale po chvíli mu
vycházel boky vstříc, nedokázal si poručit, i když se mu prcek zapřel o hrudník
v jasném gestu, že vládne on. Zase. Prcek si nemohl pomoct, líbilo se mu
mít navrch. Ale sám sobě by lhal, kdyby řekl, že to tak chce až do konce. A
Reita na tom byl podobně.
Se vším přemáháním zastavil, rychle
ho popadl, než si to rozmyslí, a povalil na bříško. Dlaní přejel po potem
zvlhlé prohlubni páteře, pousmál se nad pocitem, že teď bude ovládat on jeho.
Nepospíchal, potřeboval se chviličku vzpamatovat, jinak by byl hotový po pár
přírazech.
Zvedl si jeho boky proti svým a vzal
si ten krásný zadeček, neodolal a znovu ho plácnul. Ruki se nezmohl téměř na
žádný pohyb, ruce se mu okamžitě podlomily a slyšet by ho bylo až u sousedů,
kdyby jeho hlas neutlumily přikrývky. Definitivně se vzdal pomyšlení, že má
dobrou představivost. Tohle se nemohlo vyrovnat ani těm nejživějším snům. I
přes veškerou rozkoš dokázal vnímat konečky prstů, které se mu zarývaly do
kůže, a jejich pevný stisk posílající si ho vstříc přírazům. Ocital se na hraně
šílenosti, zmohl se jen na neovladatelné vzdychání, vzpínání a náhlé zachvívání
se ve vlnách slasti a mačkání polštáře pod sebou. Naprosto odevzdaný, ať si
s ním Rei nakládá, jak je mu libo, jen když nepřestane.
Reita nejen že nepřestal, ale ještě
zrychlil. Položil se na drobné tělíčko, rozpálené do ruda, mezi vlastním
sténáním ho sem tam políbil na šíji nebo rameno. Řítil se k vrcholu a
cítil, že Ruki k tomu také nemá daleko, tedy pokud se pod váhou jeho těla
neudusí. Zvedl se z něj a pousmál se nad jeho zalapáním po dechu. Nejradši
by ho popadl jako předtím a bral si ho dravě až do konce, ale snad už byl celý
poblázněný, že tak neudělal. Pomohl mu sebrat se a přitiskl ho na sebe.
Nešetřil polibky ani hlazením, dlaní se zaměřil hlavně na to nejcitlivější
místo.
Vokalista nemohl uvěřit, že mu
slastná tečka, nebo v tomhle případě spíše vykřičník, stále uniká.
S tolika pocity, které jej ovládaly jako loutku, by musel snad být už
několikrát. Snad hranice příjemnosti, kterou blonďák nejednou atakoval, ho
držela krapet zpátky a prodlužovala mu to nádherné mučení. Nejdřív měl chuť
zabíjet, když ty zběsilé přírazy ustaly, ale v objetí silných paží a
s doteky všetečných dlaní okamžitě znovu roztál a začal se pohybovat proti
jeho bokům. Ruka v jeho klíně zrychlovala a napětí v těle, o které se
zapíral, bylo neudržitelné. V dalších momentech se na něj ale nedokázal
soustředit, vnímal jen sebe a skoro křeč, která ho sevřela, než se
s rozechvělým zasténáním uvolnil.
Jeho přecitlivělé nitro se
nepřestávalo stahovat pod rychlými přírazy, ale i ještě chvíli poté, co
v sobě Ruki pocítil Reitovo vyvrcholení. Zůstal o něj opřený, chytil se
jeho paží a pomalu se v jemném pohupování vzpamatovávali a vychutnávali si
poslední chvilky svého spojení i nejslabší doznívající pocity.
Basistovi se ho vůbec nechtělo
pouštět, ale nezbývalo nic jiného, pokud mu nechtěl usnout vkleče s hlavou
na rameni. Na rtech se mu usadil ještě širší úsměv, když si konečně prohlédl
Rukiho blaženě zničený výraz. Odhrnul mu vlásky ze zpocené tváře a vyšel vstříc
zčervenalým rtům. Nechtěl nic říkat, měl pocit, že každé slovo by tuhle chvíli
zhatilo. Nejradši by ho jen dál líbal, hladil, laskal by ho od rána do večera i
od večera do rána, měl pocit, že nic jiného nepotřebuje, zvlášť když se znovu
zahleděl do unavených, ale spokojených kukadel.
Ruki si nemohl pomoct, jediné, co
zvládal, bylo usmívat se a zírat na blonďáka, který kupodivu dokázal vypadat
ještě dokonaleji než normálně, a cítit se prostě šťastný. Oba se z tohoto
opojného momentu nakonec částečně probrali, tedy dost na to, aby začali
přemýšlet, ale ani jeden z nich nechtěl říkat věci, že by měli jít spát
nebo že by bylo fajn podat kapesníky nebo si rovnou zajít do koupelny. Bez
prolomení ticha to ale nešlo.
„Asi tím tvým trikem nakonec
nepohrdnu,“ vysoukal ze sebe prcek, když vychladl a naskočila mu husí kůže.
Nečekal na protesty, že ho Rei dokáže zahřát, odzbrojil ho polibkem a pomalu se
smíchem a vratkou chůzí zmizel v koupelně. Basista se s ním vystřídal,
sotva se vrátil, ale pak už se nechtěli ani hnout. Jen se k sobě přitulili
a marně se pokoušeli přemoct spánek, aby si té hezké chvíle užili co nejdéle.
Když prcek ráno s dlouhým zívnutím
rozlepil těžká víčka, pomalu zaostřil na tělo před sebou. Vystoupal od hrudi,
do které byl zabořené, až k tváři, která vypadala probraná jen o malou
chvíli dřív.
„Dobré ráno,“ pozdravil ho příjemný
hluboký hlas a on měl pocit, že určitě ještě spí. Nebo ne? Teplo Reitova těla i
jeho vůně se zdály dost opravdové. A pak tu také bylo jisté namožení ve
stehnech a tříslech.
„Dobré ráno…“ odpověděl mu rázem
s úsměvem a poposunul se výš, aby dosáhl na jeho plné rty. „Vážně musíme
vstávat?“
„Jo. A nejlíp hned, jestli chceme
snídat.“
Se zamručením padl zpátky na polštář
a schoval se pod peřinu. Co se stane, když přijdou o hodinu později? Zabije je
Kai nebo přímo manažer? Budou se ostatní vyptávat? A jak před nimi vůbec skryjí
své rozpoložení… Minimálně na něm to musejí poznat určitě. Tohle žádná
přetvářka nevymaže.
Zůstal zalezlý se svými myšlenkami,
dokud se matrace kolem něj opět neprohloubila vahou Reitova těla. „Pojď se
najíst,“ líbnul ho na tvář. „Za chvilku musíme jet. Hm, a tohle možná bude
chtít trochu make-upu,“ tiše se zasmál a ustoupil, aby mohl prcek vylézt.
Naprosto k sežrání, jen v jeho triku a celý rozcuchaný. Ne že by u sebe
nikdy nepřespávali nebo ho nikdy nenapadlo, jak je takto roztomilý, ale až teď
mu to málem podlamovalo kolena. „Možná bych tě mohl dneska hodit domů a zůstat
tam s tebou, co?“
„Hm…mm…“ zakřenil se Ruki, aniž by
se ohlédl, v jednoznačné odpovědi. Byl si jistý, že dnešek bude dlouhý,
ale ten závěr… na ten bude stát za to si počkat.
Původní datum vydání: 25. 5. 2020
Komentáře
ooo parada moc jsem se na to tesila ☺️☺️....skoda ze je konec :(..predstava tech dvou po ranu ☺️😈😈
Tímto koncem jsi mě totálně rozsekala 😍
[1]: Aw, děkuju, to jsem moc ráda :33
Jojo, ti dva po ránu... ani nevím, jestli se rozplývám víc
představou, jak jsou rozchrápaní, nebo že by si mohli ten večer
zopakovat hned :D
[2]: Děkuju, jsem ráda, že se líbila :33
[3]:jsem rada ze nejsem jedina koho hned napadlo opacko jejich😈😁a tesim se na dalsi povidku az budes mit cas a napad a byla by fajn na Aoiha😈😈😁
Tak a mám to dočtené. (Díky té úžasné
karanténě mám čas se pořádně prohrabat tvým blogem, už jsem na roce 2014
v archivu. Skvělí)
No, těžko se budu vyrovnávat s tak podrobnými komentáři ostatních.
Mám ponětí, že bych se stejně opakovala. Nicméně, jak teď hezky popořadě
sjíždím tvé povídky, tato mě velice mile překvapila. Už na první pohled
je znát, že jsi se ve svém čtení posunula a to jak po stránce slovní
tak i dějové. Už to není takové "pubertální čtení", ale je vidět. že ti
už dochází realita. Myslím, že jsi chtěla zkusit takový ten pomyslný
krůček někam trochu jinam, než jsi dosud psala. A vyšlo ti to. Stále je
tam taková ta fan stránka textu, ale už je to taková "vyšší fanfikce".
Krásná a podrobná psychologie postav. Je vidět, že jsi se nechala
vést postavami, protože vše řeší podle svého charakteru neočekávaně
očekávaně. To je dobrý. Protože v tom se někdy ztrácejí i profesionální
spisovatelé.
Jediné co si tu dovolím vytknout, je to, že jsem se občas ztrácela v
obraze děje. Tj. to co postavy v ten moment dělají, jak to vypadá a
tak. Konkrétně se mi u této povídky hůře představovaly všechny pohyby,
polohy a prostředí. Je to trochu na úkor té psychologie.
Ale jinak nemůžu než hluboce smeknout!
Děkuji za tak skvělou povídku a pár minut v ráji.
[5]: Wow, ty jedeš ♥ Jsem moc ráda, že se ti tu líbí a trávíš tu svůj čas :33
Aww, moc děkuju, jsem ráda, že se to psaní posouvá, a hlavně doufám, že se posouvat nepřestane :D
Ruki a Reita se vést nenechali, ti si jeli po svém, nehledě na to,
co jsem si vymyslela :D Takže spíš oni vedli moje prsty po klávesnici :D
Aw, díky! :33
S tím bojuju neustále... Jakože jak to sakra popsat, aby to bylo
jasné, ale člověk tu neměl vyplázlou učebnici biologie + názvosloví
poloh a pohybů a jednoduše "nerušil" tu jejich akci... pořád se mám co
učit a snad na to taky jednou přijdu :D
Ještě jednou děkuju! ♥
V první řadě musím říct, že je opravdu
obdivuju, jakým otevřeným způsobem se o tom spolu dokážou bavit. Jasně,
jsou to přátelé a znají se dlouho, ale ze mě třeba takové věci tak
spontánně nelezou ani před mojím :)
Rei a vystrašený z dominantního Ručka? Ale no tak Reii, musíš být prostě ještě dominantnější XD
Jinak bych mohl spát rovnou s Kaiem a to mě fakt neláká. - Ne? Ale pročpak, mě to láká XD
To je krásný, jak je Ru pořád mimo a místo, aby do té sprchy skočil za Reitou, prosí si ručníček jak na návštěvě :)
Mě tahle povídka hrozně moc evokovala mě a to, když jsem třeba s
někým randila a mělo to s ním být poprvé a tak podobně. Musím smeknout,
že je prostě hrozně taková ze života a přirozená. Není v tom takové to
FF pozlátko, ale prostě si fakt dokážu reálně vzpomenout na sebe a na to
jak to chodí, jak se cítím, jak taky vždycky o zlom krk letím do
sprchy, aby náhodou něco, co já vím co XD Hrozně se mi to na tom líbí a
několikrát jsem si říkala, hm tady bych si měla vzít inspiraci, až zase
budu něco psát. A nedivím se Rukimu, že šel alespoň umýt nádobí, aby se
zatím nějak zaměstnal a taky pomohl :) Pěkná hospodyňka, třeba to udělá
dojem XD A pak to Reitovo úmyslné svádění, když vylezl a Ručkovo sezení
si na veden a ještě to nesmělé pípání, že bude spinkat na gauči, no já
se picnu XD Ruki z výtahu někam utekl.
Ru na fénování vlasů ses měl vykašlat, už chceš přece ten zadek
vidět bez prádla! Mokré vlasy jsou sexy! A Rei tam čeká už svlečený a
ano i tohle známe z praxe, je to prost boží XD Já bych asi zemřela,
kdybych ho tam viděla a věděla, že nic nemá! Chceš hned k němu a zároveň
chceš někam utéct před tou jeho zbraní XD
No a Ruček v košili, naprosto boží detail, jak si clonil rukou klín,
aby ta košile náhodou moc neodstávala, ale myslím, že Rei si toho
stejně určit všiml a byl tím potěšen.
Naše srdce plesají při krásném a detailním popisu vytouženého 18+
poté, co kolem sebe tak dlouho chodili jako trdla. Krásné to měli,
procítěné, pohlcující a spalující a při tom něžné. Hned v několika
nenasytných polohách a prostě aaaah. Nejlepší je, když se Ru začne
projevovat a buď po něm štěká kvůli gelu nebo by chtěl naplácat. To
prostě někdy musím vidět. Já chci ostrou povídku!
Byl opravdu tak lehoučký nebo Rei tak silný? - Obojí Ru, obojí!
Se vším přemáháním zastavil, rychle ho popadl, než si to rozmyslí, a
povalil na bříško. - No a tady už mi bylo hodně horko. Kdo ví proč se
mi tahle část fakt líbila. Představivost jela na tisíc procent a prostě
my moc zády nepíšeme a při tom je to tak rajcovní, když na sebe nevidí a
on je mu takhle vydaný. A pohled na tu prdelku musí být taky k
nezaplacení XD
Pánové teda ale mají neskutečnou výdrž. To musí být sex s velkým S a
počítám, že už jim všechno ostatní navždycky bude málo. Právě se
odsoudili k randění spolu až do smrti.
Awww a pak se ráno domluvili, že spolu budou i další večer. <3
Krásné krásné <3
Tak, přiznám se bez mučení, že jsem tento
díl už četla. Po kousíčcích v práci a všude, kde se mi naskytla chvilka.
A pak když byla delší, chtěla napsat koment ale pán blog mě prostě
nechtěl pustit.:/ Dneska mi zdá se štěstí přeje, tak jdu na to. *Mne si
ruce.*😈
To trestání Reity budeš mít asi dlouho u mě na triku. XD No tedy
Ru, že se nestydíš. Tohle ti jen tak neodpustím. Chudák Rei, takhle na
něj vybafnout ve výtahu a pak ho nechat. Bych ho asi zabila. XD
Ou a debata o lubrikantu.😁 To nám to hezky začíná. Ještě chvíli
podobných řečiček a půjde to samo.*Strká je k sobě.* Už se nemůžu dočkat
pánové, tak šup do toho. Stejně se ale divím, že to tak hezky
rozebírají. Mě by se do toho asi po takovém…zaražení moc nechtělo.XD Ale
je to k sežrání.
Hledání gelu. Tak to si můžou nachystat jako hru..Samá voda, samá
voda, přihořívá..hoříí aaah..No nic. XD 😈 Já se zase uklidním. XD To je
tím horkem. Uhm.XD
Že v zápalu boje. Tohle je poznámka nad všechny poznámky. Teď ten zápal trochu chybí, coo? *Měří je oba zlým pohledem.*
Tak a teď mi zaskočilo pití. My už máme Reie s Kaiem za sebou ale
vzpomenout ho zrovna tady a v tomto kontextu. Prostě jsme se začala
smát. XD Ovšem představa Rukiho jako dominantního. To by mě fakt
zajímalo, jak by to vypadalo. XD
Hm, tak hlavně, že je to na co svést nebo spíš na koho. Někdo za to
může a je to…Nečekaně Kai. XD Chudák, takhle ho...zneužít. A když jsme u
toho zneužívá...Reita v boxerkách. Tak to se přesně hodí do krámu.
Jestli se teď něco nestane, tak já už nevím. XD Kdo by mu odolal a zdá
se, že si to nemyslím sama. XD
A stejně zdrhne do koupelny. *Facepalm.* Ruki mě bude stát nervy ale vážně.
-Vedle tohohle má usnout?- Ne Ru, vedle Reity jen tak spát nebudeš,
to ti garantuju! XD Rei se nezdá ale má to potvora promyšlené.
-I kdyby měl Reitu znásilnit.- Skvělá myšlenka, Aku chválí.😈
Heh, Rukiho příprava v koupelně. No jo, jen tak by z tama beztak
nevylezl, ale vidím ho, jak se tam nakrucuje před zrcadlem pomalu
hodinu. Ehm, do práce, na poradu, kdyby náhodou…XD Konec. XD
Nadzvedávající se lemy košile, pryč s tou rukou, tohle se mu určitě
bude líbit….a líbí. XD Tři, dva, jedna Reita odpal. Já ho miluju. XD
Vím, že to nečtu poprvé, ale stejně mě tyhle pasáže dostávají do kolen.
😍 Sexy!
To vzrušení mezi nimi z toho fakt úplně kape. Tohle je něco pro mou
dušičku, jen začínám mít obavy, že se dostávám do módu ťukání prstem do
stolu místo do klávesnice a slintání s očima nalepenýma na obrazovce.
Jeden se málem nedočkal a hle jak se na sebe vrhli. Muhaha.
-Div nerozerval košili-….Chceš mě zabít?? Mmmm. XD Já si nemůžu
pomoct, prostě je vidím před očima. Jak se sebe nemůžou nabažit. Rei
chudáček utrápený ale pro Rukiho to jistě taky nebyla zrovna slast ho
takhle trápit. Jeden by jim naliskal, že to tak trvalo a zároveň je to o
to lepší. Má to kouzlo, jak si jeden druhého užívají.
Hehe, Ru jen kontroluje. Hezky si ráno počkej až Rei docvičí a můžeš
ho otlapkávat všude, jen pro jistotu. XD Ty moje představy. XD
- Jaké lákadlo pro Reitu je, aby ho přehnul a naplácal mu pořádně.-
Dobře, právě jsme skončila. Tohle je na mě rozplývání prostě příliš. XD
Já si nemůžu pomoct, ale líbí se mi ta představa, jak se něžně
perou…(Jo já vím, něžně přizabít už tu bylo. XD) Chvíli jeden chvíli
druhý ale dává to tomu úžasnou šťávu a je vidět, že si oba prostě
sednou. Ale co taky jiného čekat od Reituki. Tohle bude vždycky stát za
to.Jeden by řekl, že ho to jednou omrzí ale to se prostě nikdy nestane.
XD
Awww, tohle je sladká tečka za celým večerem. Usnout v náruči a
prostě být spolu. ❤ Tohle je tak na gifko a mít ho pořád před očima.
Nádherná představa. A k tomu dokonalé ráno a naznak dalšího společného
večeru. Myslím, že tohle před kluky jen tak neututlají. Kdo by se jim
ale divil, Ru a jeho trápení, pak trápení Reity. Oba si zaslouží tyhle
chvilky a ne, že jim je někdo zkazí.(Třeba nečekaně Kai, když už toho má
tolik na triku. XD).
Hm, chtěla jsem napsat něco smysluplného na závěr ale…Asi ti bude
muset stačit jen velké díky a doufám, že se mi konečně o nich bude aspoň
zdát, když už nemám do gifko. Skvělá práce.❤😍
[7]:
Pro ně tady bylo snadnější si takto promluvit, než celý večer uhýbat
očima a přemýšlet nad tím, co si ten druhý myslí... Bylo to od nich
celkem odvážné, ale díky tomu se mohli hezky uvolněně najíst... a dál :D
No jo, ale co kdyby pak přitvrdil i Ruki :'D Po tom výtahu se zdálo, že na to má :D A co pak chudák Reitovo ego :D
No, v původní nepromazané verzi tam bylo i vysvětleno, proč ho to s
Kaiem neláká :'D Aneb Kai a jisté video, které pak jednoho znervózňovalo
s Kaiem i mluvit a zůstat s ním někde o samotě :'D Takový creepy dark
rough Kai :D Po tom, co Rei viděl, je ten jeho úsměv všechno, jenom ne
roztomilý :'D Hm, možná to někdy přece jenom zapojím do nějaké povídky
:D
Jsem moc ráda, že ti povídka takové to poprvé evokovala, protože
vlastně pro ně to takové bylo :) Aww, moc děkuju, vážím si toho :33
No jo, ale ony by ty mokré vlasy mohly nějak špatně uschnout a pak
by měl před Reitou vrabčí hnízdo :'D A to si prostě při první noci
nemůže dovolit! :'D
Ruki musel dělat aspoň trochu stydlivku, a přece mu neukáže hned všechno :D (Ale sám by chtěl všechno vidět hned... :'D)
Awwww, moc děkuju :33 No když už jim tak dlouho trvalo k tomu dojít, tak si to museli pořádně užít :D
Moc moc děkuju ♥ Jsem ráda, že závěr tak potěšil :33
[8]:
Rukiho logika - potrestá Reitu za něco, za co sám nemůže :'D A ještě ho
nechá si myslet, že by možná za něco přeci jen trochu mohl... :'D
Potvůrka jedna :D
Je to zaražení k takové konverzaci spíš naopak podrclo :D A s dobrým jídlem a pitím se jim začalo mluvit samo... :)
Hmm, hra "hledání gelu" zní dobře... Tak, kdo schovává, kdo hledá, a kdo potom koho...? :D
Vždycky je to potřeba na někoho hodit :'D A leader prostě může vždycky za všechno, od toho je leader :'D
Ruki stojí za všechny nervy :'D I když se před ním Rei producíruje v
boxerkách, on prostě musí myslet na všechno kolem :'D Div že ráno
nevystřelil z postele, aby si rychle vyčistil zuby:D Nejlíp dřív, než se
vzbudí Rei :'D
Aww, děkuju moc :33 Jsem ráda, že se tvá dušička tetelí potěšením :33 To je zase potěšení pro mě :33
Nejdřív nic a potom... všechno :D
On ho teď Ruki bude kontrolovat pořád :D Už ho úplně vidím, jak ho
ošmatává že "Tohle nemáš horké, to nebude pořádně procvičené... Hm, a
víš, jak by to šlo procvičit nejlíp?" :D
Aww, já moc děkuju ♥ Nemůžu být radši, když se líbí i poslední díl a když navíc tak potěší :33
Žádné komentáře:
Okomentovat