Good vibrations (2. část)

Věnováno Tenshi :)

18+

     „Promiň, že jsem ti to tak podstrčil,“ omlouval se Uru, když Aoie dohnal v garážích. „Chtěl jsem ti trochu helfnout, ale asi to mělo opačný efekt.“               

     „Nah, to nic. Interview bude horší. Kluci mají pravdu, měl bych být v těchto věcech odvážnější.“ Aoi sám nevěřil, že to říká. Ale pokud o tom nebyl schopný mluvit mezi nimi, jak to má řešit s cizími? Už viděl ty titulky na fanouškovských stránkách: „Aoi-chan, rudý až za ušima!“ nebo „Stydlivý Aoi-chan“ a spekulace o tom, že jejich Koneko-chan asi nebude takový sexy kocour, když vypadá jako nevinné koťátko, co se bojí trochy vzrušení. Když přišla porada ohledně materiálů a provedení, Ruki s Kaiem ho naprosto rozsekali. Za celou dobu řekl jen pár věcí. Jednou z nich byl návrh, že by jeho produkt měl být ze skla, kdesi totiž četl, že jsou pro toto použití nejlepší. Celý nervózní úplně zapomněl, že nevytvářejí hračky jen pro ten jeden způsob použití a jen pro muže. Kai ho upozorněním na tento fakt naprosto vykolejil. A vokalista se bez jakéhokoli rýpnutí zmínil jen o tom, že se sklem nemá dobré zkušenosti kvůli zubům, hlavně když se hrátky provádějí poslepu… a z této poznámky byl vyřazený na víc jak půlhodinu. A co když se při nějaké autogramiádě ozve s rýpavou otázkou nějaká fanynka? Tam nebude moct zůstat sedět zticha až do konce.  

     „Ty, Uru… Jestli mi chceš pomoct, co kdybychom si vyzkoušeli nějaké interview nanečisto? Abych se připravil na nějaké otázky a pak zbytečně nepanikařil a nezmatkařil…“       

     Mladší kytarista se zdál překvapený, ale příjemně. „Jasně, to není problém. A mohli bychom rovnou i dodělat to sólo, víš, jak tam pořád skřípe návaznost. A mám taky pár nových nahrávek. Na večeři něco objednám, ať se nezdržujeme.“ Nadšením se rozzářil, oproti dnešní poradě vypadal ve svém živlu.       

     „Super. Jeď přede mnou, nevím, kde se u tebe dá normálně zaparkovat.“ 

     Aoi celou cestu sám sobě nadával, do čeho se to pustil. Dělat s Uruhou hudbu bylo velmi lákavé, už nutně potřebovali prostor jen tak pro sebe a řešit čistě kytaristické záležitosti. Ale představa toho fake interview? Co si to sakra vymyslel?! Povzdechl si a snažil se soustředit na cestu, aby něco nepřehlédl nebo neztratil z dohledu Uruhovo auto. Což se v tom provozu mohlo lehko stát.
     Na velkém parkovišti chytil jedno z posledních nerezervovaných míst a přesedl si k mladšímu kytaristovi. Jeli ještě pár minut, než dorazili k úzkému vysokému domku. Na zbytek dne ani na noc nebyla hlášená žádná kalamita, a tak Uru nechal auto venku na krátké příjezdové cestě.
     „Vítej. Dáš si něco? Pivo, víno…“ nabízel, sotva zabouchl dveře.
     „Pivo by bodlo, díky.“
     Rukou mu pokynul, aby šel dál. V přízemí měl pouze malou garáž a vedle zkušebnu. Když do ní Aoi vešel, okamžitě měl pocit zalehlých uší. Byl na něj zvyklý, ale Uru si dával kvůli sousedům extra záležet na odhlučnění, aby si nemusel dělat přílišné starosti, jestli už jeho řádění není moc hlasité. A taky nepotřeboval, aby se útržky jejich nezveřejněné tvorby ozývaly ulicí.
     Po chvilce dorazil zpátky se čtyřmi plechovkami piva, už převlečený ve volném triku a teplákách. „Jídlo tu bude do hodiny,“ oznámil. „Chceš se dát první do toho sóla?“
     Černovlasý rozhodně souhlasil. Potřeboval mít v sobě trochu alkoholu a maličko si udělat v Uruhově domě pohodlí, aby se dokázal bavit i o něčem jiném.
     Nejprve se trochu rozehrál, Nepotřeboval rozhýbat prsty, ani si skladby připomenout, jen získat pocit jistoty. V Uruhově domácím studiu se vždycky skvěle hrálo, také to byla nejdůležitější, nejpohodlnější, nejkvalitněji a nejmoderněji zařízená místnost v domě. Jediná, kvalitou a důležitostí srovnatelná věc byla snad jen postel s matrací. Ale s tím vším se Aoiovi pod kůži zakusoval pocit nejistoty a osobních pochybností. Uruha vypadal vždy tak skvěle informovaný o každé technické novince a o každém kytaristovi, který aspoň trochu něco znamenal, a měl dokonale zanalyzovaný jeho styl hry, zkrátka ve svém oboru měl skvělý přehled.
     Aoi ho v tomto směru obdivoval a vždy mu ze stejného důvodu trochu záviděl. Mohl se sice také začít sám více vzdělávat, aby neměl pocit, že je neustále pozadu, ale uvnitř pro něj tyto věci neměly velký smysl. Zabýval se jen tím, co potřeboval a co se mu zrovna líbilo, řídil se intuicí a svými vnitřními pocity, které mu hraní přinášelo. Sem tam se podíval na recenze a poslechl si, jak zní a k čemu je dobré jaké zařízení, ale neměl potřebu něco denně vyhledávat a sám recenzovat nebo obrážet obchody a vše zkoušet. Zvláštní pocit před Uruhou, jako by byl jen žák marně vzhlížející ke svému dokonalému učiteli, tak stále nezmizel, a naopak se občas objevilo i hlodání méněcennosti.
     Na druhou stranu se učil odpoutávat od tohoto sebepodceňování a dokázal i díky zpětné vazbě od fanoušků a kluků najít a věřit ve vlastní kvality. Třeba Uruha, když se ho pokoušel při jeho depresivních náladách utěšit, vždy zněl spíše jako kritik a jeho utěšování skončilo téměř kázáním. Což Aoie ještě víc popudilo, ale při zpětném pohledu chápal, o co se jeho kolega a kamarád snažil, a téměř vždy se nad tím pousmál. Měl přece i něco, co se naučit nedá, co Uru naopak trochu postrádá, a čím by mu mohl oponovat, pokud by se dali do vážnějšího křížku.
     S pivem a při pohledu na po domácku oblečeného Uruhu jen ve volných kraťasech a tričku, se mu rozehrálo o to lépe.                
     „Zkusíme nejdřív to sólo?“ navrhl a udělal další hlt z plechovky. Zahrál svou část sóla a poslechl si i tu Uruhovu. Samostatně se tím však zabývat nemohli, ale Uru měl nahraný Kaiův i Reitův part a po krátkém uvažování, co by šlo s melodií ještě provést, nahrávku nastavil na smyčku a pustil.
     Trochu se trápili, každý se svým pohledem na věc. Obě části byly příliš dlouhé, ale při zkrácení by melodie neměly možnost vyniknout. Z práce je vyrušilo až prozvonění, ohlašující, že dorazil kurýr s jídlem. Vůně grilovaného masa se okamžitě rozlinula celým domem a Aoi si uvědomil, jaký už má hlad. Ani se mu nechtělo myslet na kytary nebo nějaká sóla, žaludek se hlásil o slovo a potřeboval tuto potřebu utišit. A věděl, že s plným žaludkem se mu bude hrát daleko lépe.
     Ovšem Uruha krabičky odložil na stolek, chňapnul po kytaře a už se natahoval, aby zpět zesílil baskytaru a bicí.
     „Nebude to studené?“ nadhodil černovlasý a koutkem oka zašilhal po jídle.
     „To vydrží, mám to vyzkoušené. A navíc mě něco napadlo, doděláme to a pak se najíme.“
     Být u sebe doma, umanutě by odložil kytaru a šel se najíst, ať si Uru dělá, co chce. Ale na návštěvě tedy jen pokývl a snažil se soustředit, co mohl, s hovězím skoro pod nosem. Dopil alespoň pivo a nechal prsty rozeběhnout po strunách.
     Uruhův nápad nakonec oba odsunuli na neurčito, do jiné písně, a délku sóla a vyznění melodie vyřešili rozdělením první části a společným hraním. Uru lehce pozměnil Aoiův part a rozčlenili ho mezi sebe, a následně melodii rozvedli a zahráli společně. Zahráli si tuto část párkrát dokola a oba vypadali velmi spokojeně. Aoi měl rád momenty, kdy hráli takto ve dvou. Zdálo se to sice složitější, zručností i mentálním propojením, ale nikdy nad tím takto nepřemýšlel. Užíval si, když stáli proti sobě nebo zády opření o sebe a jako by se přetahovali o každý tón a o vedení, mohli při tom dělat i jakékoli blbosti, vždy měl zvláštně krásný pocit a navíc zmizela veškerá vnitřní rivalita. A pokud se jejich hra spojila v jedinou melodii… Představa mu běžela na plné obrátky, už se těšil, až tuto skladbu budou hrát na koncertu. Málem přitom zapomněl i na jídlo, které Uru vzal a odnesl do kuchyně. Popíjet pivo byla jedna věc, ale zamazat si ruce a pak sté studio zaťapat? To rozhodně ne.
     Podal Aoiovi z lednice další pivo, za večer už třetí. Sám dopíjel druhé a měl pocit, že stačilo.
     „Je to výborný,“ chválil Aoi s plnou pusou, „odkud objednáváš?“
     Uru se pousmál, dívat se na černovláska, jak jí, byl požitek sám o sobě. Když mu opravdu chutnalo, měl při tom skoro orgasmický výraz. „Když vyjedeš z parkoviště na hlavní silnici, tak úplně na konci, na rohu, je malá rodinná restaurace. Hodně příjemní lidi a vždycky výborný jídlo.“    

     Po skvělé večeři se ale jen tak do studia nevrátili. Aoi by rád, ale spíš než takový zájem o hraní, by raději oddálil konverzaci, ke které se očividně schylovalo. Ten Uruhův pohled už znal. Přímý, přesto výmluvně uhýbavý. Vždy se takto tvářil, když chtěl řešit něco komplikovaného a nebyl si jistý, jak začít.
     Dal mu možnost si to promyslet, už po druhém pivu by trefil na záchod i se zavřenýma očima, a cestou zpátky si z kabátu vzal cigarety. S díkem přijal popelník a šel si zapálit na malý balkon, mladší kytarista se přidal k němu, i když věděl, že čerstvý vzduch mu budou narušovat namodralé obláčky kouře. Lokty se opřel o zábradlí a zahleděl do rozestavěné betonové zídky protějších sousedů. „Takže do tebe mám rýpat nepříjemnými otázkami a budeš se mě snažit odpálkovat?“ nadhodil.
     „Hm, asi tak nějak,“ pokrčil Aoi rameny a nervózně potáhnul.
     „Tak třeba… Zkoušel sis svůj výrobek osobně? Co bys na to odpověděl?“
     Této otázky se hodně bál. Má říct, že ano a zalhat, co doma v posteli dělá nebo nedělá? Vymluvit se, že to zkoušel na imaginární přítelkyni a nechat se zabít manažerem? Nebo přiznat, že ne, ale s tím by vyšlo najevo, že vlastně moc neví, co prodává?
     „Tudu-dum-tum, čas vypršel,“ řekl Uru po chvíli. „Teď už by tě měli.“
     „Co bys odpověděl ty?“
     Ani se nepotřeboval rozmýšlet, jako by to měl v hlavě už nacvičené. „Že jsem myslel především na potěšení žen a doufám, že jejich reakce budou kladné? Něco takového. Ale je pravda, že víc nás to říct nemůže, jestli něco takového plácne Kai a bude se u toho zase tvářit jak největší neviňátko, mám smůlu. Asi bych řekl, že ano.“
     „A co když se tě zeptají na detaily…?“
     „Tak se usměju a řeknu, že bych si detaily s dovolením nechal pro sebe. Úsměv si domyslí každý sám, nejlepší odpověď na všechno. Takže, Aoi-san, zkoušel jste si svůj výrobek osobně?“
     Aoi byl trochu zaskočený tím rychlým navázáním na hru s interview, tentokrát se ale cítil trochu připravenější. Prostě si to jen musí nacvičit, jako divadelní roli. „Ano, zkoušel,“ odpověděl a snažil si přitom nacvičit i pocit klidné tváře.
     „A byl jste s tím spokojený?“
     Sakra, sakra, sakra. Už jen při takové otázce si ho všichni představí, jak dělá kdoví co. „A-ano, ale nechci zde zacházet do detailů,“ odkašlal si. Cítil, jak červená, a to mu obličej ovíval chladný večerní vzduch a v šeru se na něj díval jen Uruha. Raději do sebe vtáhnul zbytek cigarety a vrátil se zpátky do bytu. Co kdyby je venku někdo slyšel?
     „Zkus si říkat, že o nic nejde,“ rozhodil Uru rukama a na stolek v obýváku vytáhl krabičku s Aoiovým modrým vibrátorem. Ponoukl i staršího kytaristu, aby donesl ten Reitův kousek. „Je to stejný jako s čímkoliv jiným. Tak přiznáš, případně zalžeš, že sis udělal dobře vibrátorem. No a co? Vylezeš na ulici a na koho se podíváš, ten něco dělá. Ten to rád rukou, ten pusou, ten rád štíhlý ženský, ten tlustý, tamten je na chlapy, jiný k tomu potřebuje porno... A jestli řešíš diskuse fanoušků na internetu, že by měli potřebu propírat, co sis kam strkal, tak s tím si nedělej starosti. Ti to zvládnou i bez oficiálního přiznání. To bys musel mít strach i z toho, že si představí, jak se sprchuješ, jak chodíš na záchod, nebo já nevim, co.“
     „Víš, co, ono by mi to možná ani tak nevadilo, kdybych opravdu ty zkušenosti měl. Asi jako ke konci vyšší střední, když jsem se vyhýbal tématu sexu, protože jsem ještě neměl tu zkušenost, a bál jsem se, že to kluci poznají... a pak to šlo celkem v pohodě, i když si takový věci stejně radši nechávám pro sebe. Co se stane v ložnici, má zůstat v ložnici a jen mezi těma dvěma. Nebo třema... ehm.“
     Uru se zasekl s plechovkou kousek od úst. „Ale neříkej, že ses rozšoupnul na trojku!“
    Lehké, rádoby nevinné pokrčení ramen a opět o něco růžovější tváře mu tuto domněnku jen potvrdily. Očima vyzvídal, rád by z něj dostal, jaké to bylo. S těmi dvěma pivy v krvi začínal tou neskrývanou zvědavostí působit trochu jako Ruki. A na Aoie alkohol k jeho štěstí dobře zapůsobil a pomohl mu rozpovídat se.
     „Dvě kámošky s výhodama... hledaly zpestření na jednu noc. A že to byla docela dlouhá, hektická a vášnivá noc. Fakt stála za to. Teď něco vyklop ty.“
     „Tak, musím přiznat, že s tou trojkou vedeš. Ale já zas měl v posteli chlapa.“
     Černovlasý na něj vytřeštil oči. Takže už měl jisté zkušenosti, i když se tvářil, že ne? „Proč jsi teda říkal, že jsi nic takovýho nedělal?“
     „Taky že ne,“ zakroutil hlavou. „Až tam k tomu to nedošlo. Jen trocha mazlení a nejlepšího orálního sexu, jaký jsem kdy zažil. Měli jsme se sejít i znovu, ale už na to nedošlo, my měli turné, oni práci na albu ah- no, nic jsem neřekl.“
     „Práci na albu? Počkej, s kým jsi byl?“
     „S někým ze společnosti... ale neřeknu ti, o koho šlo.“
     „Znám ho?“ vyzvídal.
    „Asi ne nějak blíž, ale jo. Pojďme ale zpátky k těm vibrátorům, to je teď náš hlavní problém, ne? Vyzkoušet je, zjistit, jak moc v pohodě jsou, a co vlastně nabízíme...“ Uru se natáhl pro korálově červený vibrátor a znovu si ho pořádně prohlédl. Stisknul tlačítko a pocítil v dlani jemné vibrace, stisknul tlačítko podruhé a trochu zesílily. Když zapnul funkci kroužení, Aoi už se neubránil poznámce.
     „Teda představa, že by to mělo dělat tohle, tam... vevnitř... Ženský z toho asi šílí, ale my... Není to nebezpečný?“
     „Ruki není ženská a má pro tyto věci slabost,“ ujistil ho mladší kytarista, sice ho ta představa taky drobet znervózňovala, ale na druhou stranu i vzrušovala. „Rei to určitě navrhl dobře a bezpečně. No, bez vyzkoušení nezjistíme, co na tom mají.“ Pozvedl obočí a v očích mu blýsklo, jako by to chtěl zkoušet hned na místě. A s ním.
     „P-počkej, to jako... ti s tím mám nějak pomoct, nebo co?“
    „Hm...? Anebo mě třeba zachránit, kdyby to náhodou bylo nebezpečný... A já na oplátku pomůžu tobě. Naláká tě představa orálního sexu, jaký jsi ještě nezažil?“
     Aoi na něj hleděl jako na blázna. Pár vteřin si prohlížel jeho tvář, hledal jakýkoli náznak vtipu, ale žádný nenašel. A pak se prudce nadechl a málem se mu nad hlavou rozsvítila i žárovka. „Tys s tím počítal! Od samýho začátku, co jsme řešili, že bude potřeba ty vibrátory otestovat...“ Ještě chvilku čekal, jestli se mu to Uru pokusí vyvrátit a jinak vysvělit, jenže jeho úsměv se maličko rozšířil. „No to snad...“
     „Ne že bych s tím vyloženě počítal, ale chtěl jsem se o to pokusit. Já a ty jsme jediní, kdo v tom nemají zkušenost, chápeš... a navíc jsi vypadal opravdu bezradně, tak jsem si říkal, že vzájemná pomoc by neuškodila. A nepokoušej se mě ujišťovat, že jsi stoprocentně jen na ženský, po těch letech, co se známe.“ Na malou chviličku ho upoutal ve svém pohledu, ale nechtěl mu dát příležitost cokoli říct. Vstal, udělal k němu dva kroky a drze si mu klekl na klín. Za ramena ho přirazil do křesla a dřív, než by stačil pípnout, přitiskl své rty na jeho. Byly stále trochu nahořklé pivem, ale i přesto příjemně sladké, měkčí a plnější, než se zdály na pohled. Pousmál se do polibku v reakci na překvapené, možná nesouhlasné zamručení, a víc se do jeho rtů opřel. Sjel po vypracovaných pažích až k rukám a přitiskl si je na zadeček, líbilo se mu, jak je vykolejený a ani se nebrání.
     Aoi byl naprosto zdřevěnělý. Než pocítil Uruhova ústa na svých, nedokázal si představit, že se na něj skutečně vrhne. Předpokládal, že chce vstát, aby šel pro další pivo, nebo si chtěl sám vyrazit do ložnice, koupelny, kamkoli, jenže najednou na něm klečel a líbal ho. Naprosto ho vyvedl z míry, a co víc, odpálil ho z přítomnosti a obýváku kamsi do neznáma. Jemně sál jeho rty, jazykem se vtíral mezi ně i dál do jeho úst, až ho přinutil vzdychnout. Vnímal jen to příjemné teplo, které se mu rozlilo po těle spolu se zachvěním husí kůže. Probral se až s dlaněmi na malém, ale hezky tvarovaném zadečku, trochu jimi sklouznul a skočil na dokonalých stehnech. Nemohl tomu uvěřit. K tomuto člověku cítil obdiv, respekt i závist, občas očima ustrnul na jeho krásných rtech a přemýšlel, jak asi líbají, a nezřídka se oddával sledování jeho perfektních stehen. Tajně, na videích a fotkách. A samozřejmě si při tom nikdy nepřipadal jako gay! Byla to čirá zvědavost a trocha srovnávání, to přeci bylo normální, ne? A ta stehna, kdejaká by je mohla závidět. Nepřemýšlel nad tím, jen si představoval, jak asi pevná jsou na dotek, jak hladká či mužsky hrubší je ta bledá kůže...
     A teď je svíral v rukou a nemohl se toho dotyku nabažit, ačkoli mu cosi říkalo, že tohle by dělat neměl. Tiché nahlodávání postupně sílilo, a ani náhlé vášnivé vzplanutí ho nemohlo přerušit. Opustil je a zlehka mu zatlačil na hruď v odmítavém gestu. „Uru,“ vydechl a na tváři pocítil náhlý chlad, když jeho velké horké dlaně zmizely. Uhnul očima, snad jako by se bál výčitek. „Nevím, s čím jsi počítal, nebo co jsi plánoval, ale tohle nejde. Narovinu, já na to prostě nemám a ani deset piv s tím nic neudělá.“
     „A co vodka?“
    „Tak to by určitě nedopadlo dobře,“ rozesmál se. Ale odvážil se sjet celou jeho postavu, očima se zastavil i na hebkých rtech, které se líbaly samy, připomněl si jeho poznámku o orálním sexu, jaký ještě nezažil. Jaké by to bylo, mít tahle ústa na těch nejcitlivějších místech?
     Dlouze se nadechl, aby si vehnal do mozku alespoň trochu kyslíku. „Mohl bys...“ promnul rty a pokývnul v němé prosbě, aby z něj slezl. Uru mu jeho přání splnil, ale vytáhnul ho z křesla s sebou.
     „Nechceš to alespoň zkusit?“ zahleděl se mu zblízka do očí a odhrnul mu z tváře pramen vlasů. Lehce se nosem otřel o jeho a vtisknul mu lehoučký polibek na zrůžovělé líčko. „O nic nejde,“ šeptal mu do ouška, „nemám žádná očekávání. Pojďme prostě jen zkoušet... trochu jinak si zahrát...“
     Jen stěží se vymaňovalo z jeho svádění. Jeho hlas byl omamný, stejně jako jeho vůně a letmé doteky. Ale pokaždé, když Aoiovi prolétlo hlavou, že by mohl podlehnout, se mu s tím sevřel krk a nervozitou se mu rozechvěl dech.
     „Promiň, Uru,“ začervenal se víc, než kdyby před ním stál zcela nahý a dělal kdoví, co. Rozpaky v něm budily větší stud. Z jeho rádoby milence touha přímo sršela, a když se na něj víc natiskl, mohl dokonce cítit, jak tvrdne. Bylo to představou, co by s ním mohl udělat vibrátor? Nebo s ním chtěl už dlouho něco mít a teď se naskytla příležitost? Vzrušovala ho představa, jak ho zasvětí do tajů čistě mužského potěšení? Možná od každého kousek, ale zdálo se mu, že s každým odmítnutím je zarputilejší a ještě nadrženější.
     „Čeho se bojíš?“ zahleděl se mu do očí. „Já se obávám jen toho, že to bude nepříjemný a nepůjde to. Mám z těch řečí od kluků představu, že musí jít o něco nepopsatelnýho. Něco jako když jsem se na sex chystal úplně poprvý a odevšad slyšel, jak je to úžasný, jenže na vlastní kůži jsem ten zážitek ještě neměl. A nakonec se to všem slovům vymykalo, a já doufám, že teď to bude taky tak. Nechci se v tom zklamat... a pak navrch poslouchat Rukiho posměšky o amatérství. Co dělá starosti tobě?“
     „Upřímně?“
     „Jak jinak, než upřímně? Chci to vědět.“
     Aoi si skousnul ret, ani netušil, jak sexy to Uruhovi připadalo a jak se musel přemáhat, aby ho v tu chvíli nepolíbil a nezhatil tak jeho pokus cokoli říct. „Um... a-asi se nejvíc bojím toho, že by to bylo... jak to říct... No, prostě nečisté...“
     V Uruhově tváři se po chvilce přemýšlení mihlo pochopení a něco jako uvědomění. Jako by to jeho samého dosud nenapadlo. Ale nezabýval se tím, znovu se na smyslně vykrojených rtech objevilo pousmání. „Pojď se mnou nahoru. Nepřemýšlej, jen mi věř. Nech všechno na mně.“ Takhle chtivě se už dlouho necítil. Jaká doba to taky byla, kdy s někým byl naposledy? A navíc tohle byl Aoi. Jejich Aoi, s nádhernými rameny, vypracovanými pažemi, krásným bříškem a perfektním zadečkem. S pohledem hlubokým, vášnivým a uhrančivým, pod kterým musely praskat švy oblečení a podlamovat se kolena. Se rty plnými a svůdnými, stvořenými k nekonečnému líbání a jiným věcem. „Nebál ses ani trojky, tak neměj strach ze mě. Co se stane v ložnici, zůstane v ložnici... A když ani pak nebudeš chtít, nevadí, alespoň to zkusím já, můžeš mi s tím pomoct.“ Vzal ho za ruku, do druhé chňapl vibrátory, a ať chce, či ne, táhnul ho s sebou do schodů.

     V nejvyšším patře se nacházela jen koupelna a ložnice a Uru hodlal Aoie provést oběma místnostmi. Nejdřív ho zatáhnul do koupelny a doufal, že ho tam trochu oprostí od jeho obav, a že jim horká voda pomůže uvolnit se. Pořád z něj cítil váhání, ale to bylo dobré. Lepší váhavost, než kdyby ho úplně odmítal. Takhle měl prostor pro své snahy.
     „Vidím, že jsi připravený na vše...“ okomentoval černovlasý pohled na poličku vedle umyvadla. Stál tam nejen lubrikační gel, ale i sprej na údržbu erotických pomůcek. Mladší kytarista se nejprve postaral o obě hračky, aby se tím později nezdržovali. Než skončil, byl plně vzrušený, a to byl Aoi ještě stále oblečený. To se ale chopil rychle změnit. Sundal tričko nejdřív sobě, aby ho trošku rozptýlil, a pak se vrhl na něj. Košili rozepnul jen vrchní tři knoflíčky a přetáhl mu ji přes hlavu, nechtěl se zdržovat. Přitiskl se svým tělem na jeho, objal ho a vpil se do plných rtů.
    „Zatím líbí?“ pousmál se. Nemusel se ptát, jeho mělký dech, dlaně na zádech i oplácení polibků mluvilo za vše.
     „Zatím.“
     Pro Aoie bylo neobvyklé, aby něco neměl pod kontrolou. Tedy, v té trojce taky nemohl mít neustále navrch, ale přeci jen měl pocit, že jsou obě jeho a ne on jejich. Věděl, co dělá, pocity mu byly známé, nečekalo ho nic až tak nepoznaného. Nebál se, jen si užíval sen mnoha mužů. Z tohoto nervózní byl, ale na druhou stranu, nestál před ním nikdo cizí. A Uruhovo svádění bylo velmi, velmi sexy a podmanivé. A bylo příjemné vnímat, jak po něm někdo takhle touží, že mu stojí za to se namáhat a takto ho přemlouvat a udolávat.
     Knoflík u kalhot snadno povolil, zip sjel dolů prakticky sám a dlouhé štíhlé prsty se mu vkradly pod poklopec. Tiše vzdychl skrz skousnutý ret, znovu mu začalo docházet, že to Uru nejspíš myslí vážně. Užuž by se ozval, ale ruka sklouzla níž do už tak těsného prostoru, místo námitek jen slastně přivřel oči, a po chvilce se málem nahlas zeptal, jestli by nebylo lepší ty kalhoty sundat.
     „Dáme je dolů, hm?“ ovál mu ouško tichý hlas. Sotva znatelně kývnul a začal se z nich sám soukat, na to si sundal i zbytek oblečení. Jeho hostitel byl ve svlékání trochu pomalejší, snad jako by ho chtěl napínat, anebo byl možná příliš zaneprázdněný pohledem na krásu před sebou.
     „Jsi nádherný...“ vydechl.
    „Já?“ starší kytarista se málem znovu začervenal. „Tomu se těžko věří, když je před tebou něco takovýho,“ udělal gesto, aby vyjádřil celou jeho postavu. Pravda, Uruha nebyl tolik vypracovaný, ale právě ta jemnost v jeho mužných rysech ho činila tak přitažlivým. Doteď by nevěřil, že to vysloví nahlas... připadal si, jako by měl veškerou krev jen na jednom místě. I když říct tohle by bylo ještě jasnější přiznání.
     Raději zmlkl a bez dalších slov se nechal zatáhnout do sprchy. Prostoru v ní bylo akorát na to, aby se k sobě hezky tiskli, ale zároveň aby se při každém pohybu neotloukli o stěny. Vodu si nastavili příjemně horkou a nechali si smáčet kůži, po které rukama klouzali ve smyslném hlazení. Aoi se nenechal přemlouvat, sám vycházel Uruhovi vstříc s polibky a tiskl ho k sobě, vjížděl mu prsty do vlasů, hladil jeho záda a boky a mačkal i ten hezký zadeček. Nechal za sebou veškeré předsudky i odmítání myšlenek na milování s muži, jeho vzrušené mužství by stejně bylo důkazem, že je vše jinak. Pokožka pod jeho rukama přímo vybízela k mazlení, brzy opustil ty kouzelné rty a přesunul se na štíhlý krk. Na chvilku, dokud nebyl natlačený na kachličky a přemožený s prudkostí, jakou u Uruhy málokdy viděl. Skoro se sápal po každém kousku jeho těla, jako by měl sotva deset vteřin na to ho celého osahat. Celý se o něj třel a především tam dole, zulíbal mu hrudník a jako osobní vítězství bral hlasitý dech a dokonce zamručení, když mu políbil napjaté bříško.
     Opravdu to trvalo jen malou chvíli, než se od něj opět odtáhl, ale jen aby se s mírným, zapeklitým úsměvem natáhl pro lahev mýdla a mohli se oba hýčkat pěnou s nevtíravou kořenitou vůní. Aoiovi byla velmi povědomá, byl si jistý, že Uru vlastní i stejný parfém. S každým nádechem jakoby víc vnímal jeho přítomnost, i kdyby sebevíc chtěl, nemohl prostě zavřít oči a představit si kohokoli jiného. Popravdě se mu ale líbilo, že je to právě on a pokoušel se užít si pohled na něj při každé příležitosti, která se mu naskytla. Voda pěnu zase postupně smývala, ale rád jí pomohl.
     Znovu se ztratil v hlubokém, vášnivém polibku, už opravdu nezvládal jen tak stát a objímat se, zatoužil po pohodlí postele a jistotě, že se mu nezamotá hlava, ať už z jeho milence či alkoholu. Velké ruce mu sklouzly po zádech, promnuly pevný zadeček a přiměly ho opět vzrušeně vzdychnout. Ale pak téměř vyjeknul, když dlouhé prsty pocítil mezi půlkami. I přes horkou vodu mu naskočila husí kůže a neubránil se zachvění, když se Uru pohyboval přímo na tom dosud zakázaném místě. Nejprve chtěl namítat a zastavit ho, a byl si jistý, že on tu pohnutku pocítil. Ale v jeho náruči bylo příliš hezky a šlo jen o nevinné dráždění a vlastně docela příjemné. Ani nevěděl, co ho to popadlo, najednou pocítil chuť přesunout všechny obavy do jednoho trezoru, pevně ho uzamknout a zakopat na dno své mysli. Touha udělat něco, co je pro něj nové, jistým způsobem zakázané, ho šimrala snad v celém břiše a napětí v rozkroku jen umocňovala.
     Měl tušení, že se Uru chce ujistit, jestli může, ale nakonec se na nic nezeptal. Natáhl se do poličky pro jinou, menší lahvičku, a mezi prsty si rozetřel trochu jejího obsahu. Líbal a jemně okusoval jeho šíji, zatímco prsty znovu zabloudil mezi půlky a tentokrát se odvážil do něj jedním prstem proniknout. Jen pomalu, opatrně. Když pocítil, jak se Aoi semknul, nepokračoval dál, ale začal v něm jen nepatrně kroužit, jako by se ho snažil nabudit k představám, co s ním pak provede vibrátor.
     „Pořád líbí?“ zavrněl.
    „Má to vzestupnou tendenci,“ vydechl černovlasý a tiše se zasmál. Celkově se víc uvolnil, opustila ho představa, že nedokáže přijmout ani tohle. Zatím si tedy nedokázal představit, že by se toho do něj mohlo vejít víc, ale teď to neřešil. „Podej mi taky,“ pokývnul na lahvičku, chtěl, aby to Uru také pocítil. Zlehka ho hladil po otvoru a sledoval v jeho tváři každou reakci. Chvilku mu trvalo, než se odhodlal do něj pomalu vstoupit, ale sotva tak udělal, jeho vzrušení dosáhlo maxima. Zapomněl na všechny hračky, představoval si jen, jak je v tom měkkém, horkém a tak úzkém prostoru zcela něco jiného. Sám sebe překvapil, jak moc po tom zatoužil, a probraly ho až vlastní niterné pocity, když se v něm jeho milenec začal více pohybovat.
     „Pojď už odsud,“ zamručel, už opravdu toužil po měkkých pohodlných peřinách a především po tom, až se v nich společně uvelebí.
     „Ty jsi najednou nedočkavý...“
    „A kdo za to asi může?“ rýpnul si s tichým uchechtnutím a v prudkém polibku ho kousnul do rtu. „Navíc nejsem příznivcem sexu vestoje.“ Prohodil to ve zvědavém natěšení, ale náhlé ticho ho trochu znepokojilo. „Řekl jsem něco?“
     „Nic... jen že se o tom najednou bavíme jako o sexu...“
     Aoi nerozuměl, jak jinak o tom mluvit? To to budou opravdu brát jen jako „testování výrobku“? Neočekával žádnou romantiku, ale vzhledem k tomu, jak před sebou odhalili nejen tělo, ale i duši, a pro oba byly tyto praktiky nepoznané, předpokládal, že se k tomu nebudou stavět čistě prakticky. Zřejmě se jejich rozdílné povahy opět střetly, ale přešel to pousmáním a zatřesením hlavou. „Taky tomu můžeme říkat SNN - strkání něčeho někam.“
     „Máš pravdu, sex zní líp,“ uznal Uru a pobral do rukou vše, co potřebovali.
     Ložnice byla naštěstí hned naproti a nestačili po cestě vychladnout. Černovlasý okamžitě skočil do postele a s nervózním chvěním pozoroval svého milence, jak si k němu přilehnul. Připadal si o mnoho uvolněnější a veselejší, než když odcházeli z obýváku. Těžko říct, jestli za to mohl spíš Uruha, nebo kombinace alkoholu a horké vody.
     „Kde že jsme to přestali?“ Mladší kytarista se mu obkročmo usadil na klíně a pořádně si prohlédl tělo pod sebou. Samozřejmě to pro něj nebyla žádná novinka, polonahého jej viděl docela často, při tour to vlastně bylo skoro na denním pořádku, a úplně nahého měl také už příležitost, ve společných sprchách či lázních. Ale prohlédnout si ho takto zblízka a neskrývaně, dívat se i rukama, dotknout se ho rty a vnímat jemné pralinky, které Aoiovi při tom doteku naběhly... to bylo něco zcela jiného.
     Nevydržel se s ním příliš dlouho mazlit, už se nemohl dočkat, až dojde k tak očekávanému testování. Sklonil se na pár centimetrů od jeho tváře, rozverně se mu zahleděl do očí. „První ty, nebo já?“ zamrkal na něj a skousnul si ret. Ale v jeho tváři se mu spíše odrážela otázka, kdy se té sexy hračky chopí a konečně mu to udělá.
     „Spíš jenom ty.“
     „Počkej, a ty jakože nic? Sprcha se ti přece líbila,“ zarazil se.
     „No, to sice jo-“
    „Strach se nepřipouští, buď oba, nebo nic. A já to chci, takže do toho jdeš se mnou.“ Celý byl tak rozohněný, že svá slova potvrdil i ostrých píchnutím ukazováčku do hrudi. Jeho umanutý výraz okamžitě vystřídala rozvernost a popichování prstem něžné polibky.
     Černovlasý se málem lekl, tuhle jeho stránku nepoznával. A i kdyby doteď obavy neměl, tohle by je v něm zaručeně vzbudilo. Kde bylo to jeho, že nic nemusí, pokud nebude chtít? Nicméně něžné hrátky ve sprše se mu doopravdy líbily, zvědavost také trochu zapracovala... popravdě to zkusit chtěl, byl na to dokonale navnaděný a věděl, že lepší příležitost se mu už nenaskytne. „No, fajn... tak co si třeba střihnout?“ Ani nečekal, že se toho Uru chytí a skutečně začne odpočítávat kámen, nůžky a papír.
     „Vyhrál jsem...“ zakřenil se s prsty ve tvaru nůžek. Hned poté si ale uvědomil, že se nedomluvili, co výhra či prohra znamená. Když se ale na své prsty podíval, laškovně s nimi zastříhal a s tichým smíchem se přesunul níž a vměstnal se Aoiovi mezi stehna.
     „Uru...“
    „Pšššt,“ olíznul si rty. Vzal do dlaně jeho mužství a promnul ho, tiché vzdychnutí bral jako výzvu. Neváhal a pojal ho do úst, sotva pár tahů rty a poškádlení jazykem a Aoi vzdychal a prohýbal se, jako by byl těsně před vyvrcholením.
     Černovlasý pod víčky obrátil oči v sloup a celý se vzepjal. Dokonalost byla slabé slovo, ty smyslné rty mu vygumovaly z hlavy vše, dokonce si ani neuvědomoval, jak sténá, vše se ozývalo jako zpovzdálí. A k tomu štíhlé prsty, které si s ním pohrávaly v tříslech i níž, jazyk, který ho šimral na špičce a kroužil kolem ní, lapal po dechu pokaždé, co ho vsál celého. Navrch zachytil jeho ďábelský pohled, když víčka pootevřel a sklouzl dolů pohledem. Nezvládal sám sebe, ani jeho, vískal se mu ve vlasech, možná ho i tahal. Možná byl v tomto směru i hrubší, když ta ústa najednou zmizela.
     „Naláká tě tohle?“ pohodil Uru obočím a něžně ze sebe sundal jeho ruce. Trochu ho bolela hlava z jejich tahání a tlačení proti jeho klínu mu také nedělalo dobře. Alespoň to ale nedotáhl do konce a měl ho pod sebou krásně nadrženého, svolného snad ke všemu. „Podle řečí kluků by to mělo být ještě lepší...“
    „Ještě lepší? Tak to mi předveď,“ souhlasil Aoi ještě rozechvěle, „ale na ten Reitův ďábelský nástroj si vážně netroufám. Radši si zkusím, co jsem si navrhnul.“
     To nebylo nejmenší překážkou. Mladší kytarista si tedy podal modrý vibrátor a lahvičku gelu. Více mu pokrčil nohy a vlhkými prsty mu znovu zamířil k otvoru, tentokrát trochu odvážněji, rty se opět přesunul k tříslům a dočkal se výrazných reakcí. Velmi se bavil, když ho mohl takto ovládat, jako by snad měl loutku na provázcích, sebemenší pohyb vyvolal zachvění či prohnutí, všimnul si i marného klouzání nehtů po prostěradle, které ne a ne zachytit, aby ho mohl sevřít. Rád by poznamenal, že je hlasitý jako jisté dámy z jistých domů, ale nechtěl ho uvádět do rozpaků, navíc měl plná ústa práce.
     Když do něj pronikl i třetím prstem a mohl se v něm volněji pohybovat, konečně se chopil hračky a navlhčil její povrch lubrikantem. „Možná by ses měl trochu otočit.“
     Aoi neprotestoval, v hlavě měl naprosto vymeteno. Až když byl na kolenou, uvědomil si jistou trapnost své polohy, okamžitě přehlušenou intenzivním tlakem. Přišlo mu to poněkud nečekané, ocenil by alespoň malé upozornění. Pomalu se cítil víc a víc plný, zatínal zuby, ale nezmohl se protestovat.
     Dokud držel svůj výrobek jen v ruce, připadalo mu, že povrch vibrátoru je téměř rovný, a říkal si, že zvlnění mohlo být patrnější. Teď ale vnímal každičký milimetr zakřivení, až se mu pod těmi pocity podlomily lokty. Bylo to nezvyklé, zpočátku mu to připadalo spíš nepříjemné, jenže s každou další chvílí a poznáním, jak se prohnout vstříc pohybům, ho zaplavovala větší a větší slast. Sténal do polštářů, ale ani ty ho zcela neutlumily, nevydržel přemíru napětí a jednou rukou si sklouznul k mužství. A pak se ke všemu přidaly vibrace...
     Zalapal po dechu, i když trochu marně s hlavou v polštáři, celý se semknul. Trvalo to snad půl minuty, ale myslel si, že zešílí. Skoro se zvířecím zavrčením se nakonec celý roztřásl přemírou napětí a náhle se uvolnil. „Vypni... vypni to, vytáhni to...“ zamumlal, připadal si náhle přecitlivělý. Sotva z něj byla ta věc pryč, padl na matraci a celý orosený se nepřítomně zahleděl do stropu. „Nedivím se, že jsou kluci v jednom kuse nadržení. A jestli si ty vibrátory budeme pojmenovávat, nazval bych tenhle 'Instantním orgasmem'.“
     „No, vzhledem spíš připomíná vlasy Marge Simpsonové... ale to není tak sexy.“
    „Hmm, hned ti ukážu, co je sexy,“ přešel jeho poznámku, skoro jako by ji neslyšel. Jeho „hned“ mu trvalo trochu déle a tentokrát povalil on jeho. Vášnivě se vrhnul na ty dokonalé rty, jako by jim chtěl dodatečně vyjádřit obdiv, probojoval se mezi ně jazykem a v náruživém polibku se splétal s tím jeho. Velmi neochotně se odtrhnul, jen aby ho znovu poškádlil na šíji a kousnul ho do ouška. „Řekni, ať už ti to konečně udělám...“
     „Udělej mi to,“ zaprosil Uru bez sebemenšího zaváhání, přemíra vzrušení začínala být nepříjemná a už chtěl také vědět, co s těmi zadky všichni mají. Aniž by se nadál, skončil povalený na břiše, horká dlaň se pomalu vezla od zadečku ke kolenům, hladila jeho pevná stehna a trochu mu je přitom posunula od sebe. Aoi se toho doteku nemohl nabažit, napadlo ho, že při některých koncertech bude mít problém. Postačí mu je zachytit koutkem pohledu a nebude vědět, co za píseň hrají, natož že je na stage. Bude jako zombie, co lační čistě jen po jejich kytaristovi.
     Neodolal a vtiskl mu na ně pár polibků, dokonce ho laškovně stisknul zoubky. Hrál by si mnohem déle, kdyby se znovu neozval smyslný hlas.
     „Aoi... neprotahuj to, prosím...“
     Vyslyšel jeho prosby, popadl lubrikant a navlhčil si prsty. Prvním do něj vklouznul docela hladce, ale s dalšími si musel dát načas. Nebo možná nemusel, ale raději byl opatrnější.
     Uruha si málem ukousal ret, když v sobě vnímal opatrné pohyby prstů, ale napětím zapomněl dýchat, když konečně došlo na vibrátor. Snažil se uvolnit, jak o tom vždycky kluci mluvili, ale nebylo to tak jednoduché, jak očekával. Nedokázal to v ten moment ovládnout, sice to celou věc znepříjemňovalo, ale na druhou stranu zintenzivňovalo i tím zvláštně hezkým způsobem. Tušil, k čemu větší a vroubkovaná špička, obzvlášť v jednom místě bylo vše silnější. Zlehka se prohýbal pod pomalými pohyby, jeho dech byl hlasitější. Černovlasý si byl jistý, že je mu to příjemné, dokonce se odvážil i zrychlit, ale pořád se nedočkal hlasitější reakce, která by mu jeho domněnky jasně potvrdila. Zapnul tedy vibrace a dočkal se alespoň vzdychání. Uru pod sebe tisknul paže, trochu se na nich vzpínal v návalech slasti. Jeho výraz jednoznačně vyjadřoval všechny pocity, i když zpočátku nebylo příliš rozeznat, jestli jsou kladné či nikoli.
     „Můžu pokračovat?“
     Přikývnul, vzápětí rád, že se Aoi zeptal a on se tak stihl trochu připravit na nový příval rozkoše. Tentokrát se neubránil překvapenému a spokojenému mručení, svíjel se pod pohyby, které uvnitř sebe cítil, muchlal v rukách peřinu a proklínal i chválil Aoie za jeho instinktivní zdržování se na tom nejcitlivějším místě, i za zlobivé pomalé pohyby v celé délce. Nejradši by si sjel rukou do klína, ale nezmohl se natolik zvednout, aby se tam dostal. I bez toho to ale netrvalo dlouho. V další chvíli byl na pokraji a naposledy se napjal, jeho tělo se roztřáslo ve vlnách rozkoše, dokud všechno kroužení i vibrace neustaly. Vyčerpaně pak klesnul zpět a chvíli se nechtěl ani hnout.

     V následující čtvrthodině se rozhostilo ticho, přerušované jen občasným hlasitějším povzdechem, zašustěním nebo protažením. Co v tu chvíli také říct? Černovlasý doufal ve vroucnější polibek, obejmutí, nějaké zakončení toho všeho. Usmál se a zatetelil, pohled na Uruhu v nejlepším byl tak krásný, že by byl ochotný v mazlení i něčem intenzivnějším pokračovat. Ale jeho milenec mu úsměv neoplatil. Tedy usmíval se, to ano, ale jen tak pro sebe, z blaženosti, která ho zaplavila. A tak jen leželi vedle sebe, vstřebávali nové vjemy a neměli daleko k tomu, aby usnuli. Uru dokonce na chviličku zpola zabral, a spal by až do rána, kdyby ho neprobralo trhnutí. Stále ještě v opojení se přiměl vstát, opláchnout se a alespoň si natáhnout budík na mobilu. Konečně Aoiovi věnoval alespoň pousmání, když se s ním míjel v koupelně. Starší kytarista se v momentu vrátil, k jeho nemilému překvapení byl Uruha už v tričku a boxerkách.
     „Bojíš se, že by tě v noci něco přepadlo?“ uchechtl se a zavrtal se k němu pod peřinu.
     „Bývá mi pak v noci zima.“
     Skousnul si ret, rád by mu oponoval, že ho klidně zahřeje, ale necítil, že by tato poznámka byla přijata v dobrém. Něco se změnilo, možná únava, možná prozření po uspokojení a náhlým návratem krve do hlavy, nedokázal odhadnout. Mrzelo ho to, sotva se odváží uvolnit a mít v něj stoprocentní důvěru, on se k němu otočí zády. A to doslova. Div že dostal alespoň letmou pusu. Rád by se přitulil, nicméně jeho milenec se zababušil do peřiny jako sushi rolka a jemu tak nezbývalo, než se natáhnout pro svoji přikrývku a mohl ho přes vrstvu látek chytit jen kolem pasu. Nebo přibližně někde tam.
     „Dobrou noc. Bylo... bylo to moc hezký.“
     Peřina zašustila při jemném zatetelení a na okamžik mohl znovu spatřit unavené, ale spokojené oči. „Jo, to bylo. Dobrou noc, Aoi-chan.“