Dreaming is beautiful

18+

Plné rty mu klouzaly po napjaté šíji a obdarovávaly ji vášnivými polibky, až po svém řádění zanechávaly narudlou kůži. Pevné, mužně tvarované tělo ho zatláčelo do matrace, ačkoli se proti němu vzpínal a nehty mu zarýval do zad. Vychutnával si opojení slasti, která rostla s každým přírazem. Jeho milenec byl velmi náruživý, bezostyšně si jej bral, měl jej odevzdaného ve své moci… Kai cítil, jak se mu svírá hrdlo, nahlas by sténal, ale z úst nevyšlo jediné hlásky. 

„Kai~“ slyšel roztoužený hlas těsně vedle svého ouška, „Kai…“ 

Jak rád by mu odpověděl. Snažil se, ale rozkoš si jeho pozornost vynucovala více. Naprosto ho ovládla a vynesla až za hranice možností. 

„Aoi…“ Teprve s tím byl schopen jeho jméno vyslovit a zároveň i napětí v jeho krku povolilo. Náhle si uvědomil, že se dívá do tmy, je celý zpocený a v rukou muchlá přikrývku. Chviličku mu trvalo, než se vzpamatoval, příjemné pocity přetrvávaly i po probuzení. Pohlédl na hodiny, ukazovaly půl sedmé ráno. Nemělo cenu znova se pokusit usnout. Po chvíli ležení se přiměl vstát a poslepu dojít do koupelny. V hlavě se mu neustále přehrával výjev ze snu, ačkoli se ho snažil vyhnat. Marně. Střípky vzpomínek se uložily k dalším. O kytaristovi se mu zdávalo poměrně často a mohlo by to být docela neškodné, kdyby se nemusel vyrovnávat s realitou.  

 

„Dobré ráno,“ otevřel dveře od zkušebny už s širokým úsměvem na rtech a myšlenkami na práci. 

„Dobré. Četl jsi to už?“ ptal se prcek a cpal mu do rukou časopis. Kai ho otočil na titulní stránku a vzpomínky na sen se jako na povel vrátily zpátky. Černovlasý na něj koukal z obálky a poté i z několika fotek uvnitř. 

„To se povedlo, sekne mu to,“ pokýval hlavou a usmíval se. Fotky se mu líbily, ale nechtěl se opět dostat do rozpolceného stavu. „Kde vůbec je? Nebo to nedonesl on?“ 

Nemusel se ani rozhlížet, kytarista tam neměl ani věci. Bubeník využil situace, kdy si chtěl Reita dočíst pár rozečtených řádků, usadil se za bicí a v zamyšlení se začal rozehrávat. 

Opět se mu o Aoiovi zdálo. Trvalo to už několik měsíců, co se z „líbí se mi“ stalo „zbláznil jsem se do něj a chci ho mít pro sebe“, a pořád se to zhoršovalo. I když se s tím ve dne solidně vypořádal, v noci si ho to našlo naprosto bezbranného. 

Vybíjel si své emoce s každým úderem, v hlavě mu víc jak po sto padesáté zářil vykřičník, že jejich vztah by stejně nebyl možný. Nemohl si začít s někým, s kým tak úzce spolupracuje a tráví s ním čas jako s rodinou. Jedno škobrtnutí, hádka a mohlo by to mít dopad na všechny i na práci. Na druhé straně manažer, který by je rozcupoval, kdyby se o nich dozvěděl. A pokud by tohle dokázal hodit za hlavu, kde měl nějakou jistotu, že jejich vztah vydrží a všichni ustojí případné šarvátky? Nechtěl nic říkat a házet tyto starosti i na Aoie, jistě by ho tím vyvedl z míry a pokazil jejich přátelství. Navíc Aoi by na něj nikdy v takovém smyslu nepomýšlel. 

Dveře od zkušebny se otevřely a vešli do nich rovnou oba kytaristé. Vysmátí, v horlivé debatě, jen všechny pozdravili a hned zase pokračovali. Kai přestal hrát jen na tu chvíli, kdy je viděl přicházet, a pozdrav jim oplácel. Poté se však neudržel a začal znovu, ještě hlasitěji. 

„Kai… Kai, prosím…“ začal před ním Uruha mávat rukama, aby ho zarazil. „Chvilku si dej pauzu, neslyšíme vlastního slova.“ 

„Promiň. Dá si někdo čaj, kafe?“ 

„Kafe by bodlo, díky,“ ozval se černovlasý. Jako jediný se toho dotazu chytil, jako by neslyšel ostrý podtón v jeho hlase. 

Prcek se podezřívavě ohlédl směrem ke kuchyňce. „Kai je poslední dobou nějaký divný,“ prohodil zvědavě, s nádechem starosti. „Podrážděný, že bouchá víc než Aoi, na dvojsmysly ho neužije, kolikrát vůbec nevnímá…“ 

„Všiml jsem si, že je protivnej jak nadržená-“ 

„Uru…“ 

„A jak jinak to nazvat? Když jsme probírali scénář k rádiu, nedalo se to s ním vydržet. Nahlas sice nic neřekl, ale… Všichni jsme chlapi a máme takový problémy, měl by se trochu ovládat.“ 

Reita si také přisadil své rýpnutí, jak se tuhle bubeník zbytečně rozčiloval a choval se vůči nim nepříjemně, Ruki souhlasně kýval, Uru si přisadil, že se to stává čím dál častěji. 

Černovlasý ničemu nerozuměl. Všichni tři se tvářili, jako by se bubeník zbláznil, málem se předháněli, ke komu a kdy se zachoval hůř. Dokonce to mělo trvat už nějakou dobu… že by byl takový ignorant a ničeho si nevšiml? 

„Je poslední dobou trochu přešlý,“ uznal, „ale tohle se mi nezdá. Vždyť když jsme spolu včera mluvili, měl svou obvyklou sluníčkovou náladu…“ 

Kai se mezitím vrátil i se dvěma hrnky kávy a ostatní tak mohli jen přemýšlet, co znamená „sluníčková nálada“ v Aoiově podání. Ne však dlouho, bylo načase se pustit do práce. 

 

„Nah, sice to tu miluju, ale jsem rád, když končíme dřív,“ protahoval se basista, až mu bříško lezlo zpod trika. Toho musel Ruki okamžitě využít, polechtat ho a zastudit ledovou dlaní. 

„Lépe bych to neřekl,“ zanotoval a poznámky typu „jak puberťáci“ mu prolétly hlavou, aniž by je zaznamenal. Raději nenápadně přešel k černovlasému a blízko, jak jen mohl, se natáhl k jeho oušku.

„Zkus si s ním promluvit,“ zašeptal. 

„Cože? Aha, s Kaiem?“ 

Kytarista se musel ujistit, zdali je v obraze, prcek toho někdy nakecal, že si jeden nemohl být jistý. 

„Jo. Očividně jsi jediný, kdo s ním vychází v pohodě. Za chvíli vyjíždíme na tour… Rád bych řekl, že mu změna prostředí prospěje, ale víš, jak to chodí, když jsme unavení a skoro každý den jinde.“ 

Aoi se široce usmál, jako by mu chtěl naznačit „ne, vůbec to nevím, protože jsem s váma za ta léta nikdy na tour nebyl“, ale nechal to bez poznámky. Ujistil ho, že se pokusí s bubeníkem něco udělat, ale výsledek nezaručoval. 

Vydal se za Kaiem do kuchyňky, na jediné místo, kde ho mohl nenápadně odchytnout. Když viděl, že umyl i jeho hrnek, zůstal stát v cestě, opřený o futra a na oko nabrblaný. 

„Zase mi šetříš práci?“ 

„Tady nějaká byla?“ zakřenil se Kai a skříňku s nádobím zavřel. Začalo v něm hicovat při vzpomínce na dnešní sen. Sjel Aoie očima, jak tam stál, jako by ho nechtěl pustit ven, jako by s ním měl nějaké úmysly… a navíc ve tváři ten šibalský úsměv… Na moment měl před očima vidinu, jak ho černovlasý popadne, vysadí na linku a zmocní se ho… 

„Jsi v pohodě?“ 

Po debatě o Kaiových náladách a nepozornosti se na něj kytarista soustředil pečlivěji. A už své kolegy chápal. On byl chvílemi opravdu mimo. 

„Jo, jen jsem unavený. A zamyslel jsem se. No, budeš tu stát, nebo mě necháš projít?“ pousmál se Kai. 

„Vlastně jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys někam nezašel. Potřeboval bych něco probrat, v klidu, s jídlem…“ 

Bubeník se trochu zarazil. V hlavě mu zněl okamžitý souhlas, ale ústa jej zdržela. Co by s ním mohl chtít probrat? O co mohlo jít, když to neprobral dnes i s ostatními, nestačila na to chvilka v kuchyňce, ani to nepočkalo do zítřka? 

Zvědavost ale převážila. „Dobře. Hned dneska?“ 

„Klidně. Co ta italská restaurace na rohu u parku? Třeba v šest?“ 

To se mu líbilo. Kývnul a prošel kolem něj dobalit si své věci, snažil se přitom tvářit normálně. Už zase na něj šly kdejaké myšlenky a představy… 

 

Před šestou už seděl v restauraci a pomalu popíjel víno. Byl tak okouzlený kytaristovou laskavostí, jak myslel na jeho oblíbené italské jídlo, ani mu nevadilo čekat. Aoi došel jen chviličku po šesté. Nenápadně zavrzal zuby, chtěl přijít dřív, když mladíka zval, ale hodil to za hlavu, sotva se s ním usadil ke stolu. 

Číšník donesl další dvě sklenky červeného na kytaristovu objednávku a sotva měli opět soukromější prostor, začal Kai vyzvídat. 

„Jaké je tedy téma téhle schůzky?“ zeptal se hravě. 

„Musím se ti přiznat, že tohle je na tebe tak trochu bouda…“ 

Zvedl obočí, nerozuměl. Jen doufal, že Aoiův úsměv může brát jako dobré znamení. 

„Aha. Měl jsi to tu zarezervované a druhá polovička odmítla? Anebo ses nechtěl doma nudit?“ upřel na něj svá kukadla. Snažil se tvářit dotčeně, ale působil spíš rozverně. 

„To ne. Ale chtěl jsem, a mám popravdě i za úkol, si promluvit, jestli tě něco poslední dobou netrápí. Jak býváš tak trochu podrážděný a bez nálady…“ 

Kai netušil, co na to říct. Veškerý jeho úsměv opadl a uhnul očima. Tiše si povzdechl, hledal vhodných slov, copak mu mohl vyhrknout, jak je to doopravdy? Nemohl lhát, že se nic neděje, ale s nějakým důvodem přijít musel.

„Uru ti něco říkal?“ snažil se získat čas. Místo vhodné odpovědi si ale znovu připomněl hádku mezi ním a kytaristou. Velmi ho to mrzelo.

„Nejen Uru, všichni to vidíme. Pokud je to něco hodně soukromého, intimního… nic nám do toho není. Ale snad bychom si mohli po tolika letech věřit, abys mohl říct, že máš prostě s něčím starosti.“ 

Mlčel, neměl sebemenší ponětí, co teď dělat, kromě toho, že by mohl utéct. Tomuto rozhovoru by se však ani útěkem nevyhnul, další den by to mohl zkusit někdo jiný, nebo by ho s tím konfrontovali všichni spolu rovnou ve zkušebně. A každý den před nimi prchat nemohl. 

„Víš… ono to je docela intimní,“ odkašlal si. „A-asi bych se o tom nechtěl bavit… tím spíš ne zrovna s tebou.“ 

Kytarista upil vína, tu tichoučkou poznámku, kterou snad Kai zamýšlel nechat si jen pro sebe, musel spláchnout. Zabolela, přestože netušil, co tím myslí.

„Provedl jsem ti něco?“ zeptal se zmateně.

Kai mlčel, hleděl nepřítomně do nově rozpité sklenice a mezi prsty si pohrával se stopkou. Jestli takhle bude pokračovat, nejspíš Aoie naštve. Možná by to bylo lepší, byli by podráždění a bez nálady dva, neměl by drby ostatních na hřbetu jen on. 

„Ne…“ vydechl tiše a trochu se narovnal. „Je to… složité.“ 

„Nechci to z tebe páčit-“ 

„Nechceš to ze mě páčit, ale jen čekáš na každé slovo, které ze mě vypadne,“ odsekl a jeho tváře začaly nápadně růžovět. Zahleděl se na muže před sebou, jeho mlčení a provinilý výraz ho rozčílily ještě víc. Dřív než si to rozmyslel a udržel jazyk za zuby, začal ze sebe chrlit slovo za slovem. „Jak bys to chtěl slyšet, hm? Že jsem se do tebe zamiloval? Že tě nemůžu dostat z hlavy ani v noci? Nic neříkej!“ zarazil ho rovnou, když viděl, jak pootevřel ústa. „Já vím, že je to hovadina. Něco nereálného, ale… je to prostě tak. Sny jsou tak krásný, ale realita je jiná. Mezi náma nic není, za to tu je plno pravidel a věci, na které je potřeba dávat si pozor. Uvědomuju si to, a proto to ani nechci nijak řešit, musí to časem vyprchat.“ 

Aoi sice pootevřel ústa, ale nezmohl se na slovo. Sice si oddechl, že Kaie netrápí jiné vážné věci, ale mezi všemi teoriemi, které si utvářel, tato chyběla. Přesto ho zamilovanost tolik nepřekvapila, spíše že šlo o jeho osobu. 

„Přiznám se, že teď vážně nevím, jak na tohle zareagovat,“ trochu se ošil s lehkým pousmáním a sáhl po sklence vína, snad aby si trochu rozšířil obzory slovní zásoby. „Když zamilovanost, očekával bych, že půjde o Uruhu.“ 

Kaie jeho vlastní slova šokovala. Ale pozdě brát je zpět. Stydlivě se zklidnil a tiše se uchechtl. „Proč zrovna Uru?“ 

„Um, jak to říct... s ním ses víc navtipkoval, často se bavíte, a prostě je... atraktivnější. Ale já… Jak dlouho už se snažíš, aby to vyprchalo?“ 

„Pár měsíců… možná… možná už půl roku,“ vysoukal ze sebe mladík, tentokrát s dočista horoucími tvářemi. „Nevím, kdy přesně, nebo co se stalo. A nevím ani, jak z toho ven. Když už si myslím, že je to na dobré cestě, přijde nějaký sen a…“ 

„Sen…?“ 

„Nechtěj po mně, prosím, abych ti o nich říkal…“ 

Bubeník si povzdechl, rozpitvávat jeho podvědomé porno, to by mu ještě tak scházelo. Akorát přinesli jídlo, částečné vysvobození. Znamenalo méně mluvení a více času na přemýšlení.

„Třeba to teď půjde líp. Když to víš a vyjasnili jsme si to,“ zadoufal.

„Co jsme si vyjasnili?“ 

Černovlasý na něj pohlédl, jako by zapomněl, o čem se celou dobu bavili. Dobře si to však pamatoval, jen měl zvláštní pocit, že se to celé takto utne. Miluju tě, ale jinak o nic nejde, vše je při starém. Stejně ke mně nic takového necítíš, a i kdyby, stejně bychom spolu být nemohli. Takže není co řešit. A hotovo. On ale v hlavě neměl jasný závěr, nýbrž otazníky. Vyrojily se s Kaiovým přiznáním, ani netušil odkud. S jeho jasným závěrem, bez vyslechnutí jakéhokoli názoru, si připadal skoro odkopnutý. Dosud Kaie vnímal jako velmi přitažlivého a velmi příjemného muže, až tedy na jeho občasné zlomyslnosti, které mu však v kombinaci s jeho kouzelným úsměvem připadaly docela sympatické. Byl to pouze dojem, odosobněný. Takhle by odpovídal, pokud by se ho Kai zeptal, jak je možné, že se Uruha zahleděl zrovna do něj. A že mu tak mladší kytarista občas připadal, až ho tím štval. Jistě, uvědomoval si totéž, co bubeník, na jeho místě by celou věc nejspíš uzavřel také tak, dokonce by se ani nepřiznal. Ovšem v pozici, v jaké se ocitl, se mu to tolik nelíbilo. Rozhodování i za něj, a co kdyby přeci jen měl podobné myšlenky? Copak nad tím mladík vůbec neuvažoval? 

„No… celou tu věc…“ protočil Kai očima a nevšímal si Aoiova zmateného rozčilení. „Já můžu snít o čemkoli, ale je mi to houby platný. Na tohle musí být dva. Navíc je tu jistá zodpovědnost vůči naší práci.“ 

„Snít… já myslel, že se toho chceš zbavit.“ 

 Dlouze nadechl, Aoiovy poznámky mu braly chuť k jídlu. „Nedělej to ještě horší.“ 

„Já ne. To ty nevíš, co chceš-“ 

„A mám snad na vybranou? Prostě to musím zkusit zastavit, možná z toho zblázním, co já vím. Ale nijak neovlivním, co se mi zdá. A jestli ty si umíš přikázat, o čem se ti chce snít, fajn, dej mi na to recept!“ 

Vztek v něm vzplál tak rychle, že jej ani nevnímal. Loknul si vína, aby přerazil trpkou chuť na patře. Nedokázal dál sedět před Aoiem a vnímat jeho pohled, nechat do sebe rýpat, natož aby vydržel rozpitvávání své rozpolcenosti a snášel bolavé srdce snad s úsměvem. Něco takového od něj nečekal. 

„Promiň, ale… musím jít.“ 

„Kai-“ 

„Ne, mám toho dost.“ 

Sáhl do peněženky a položil na stůl svoji útratu. Nechtěl být zvaný. Přehodil si přes sebe kabát a Aoi ještě stačil zahlédnout, jak před restaurací zabořil tvář do límce. 

 

Se zaklapnutím domovních dveří se bubeníkovi rozutekly slzy po tvářích. S těžkou hlavou a výčitkami, že mu to tak jednoduše vyklopil, se vyzul a odložil si. Usadil se na pohovku, chvíli nervózně podupával nohama, ale neuklidňovalo ho to. Nestačil stírat další a další slané hrášky, snažil se dýchat, aby rozehnal bolest v krku ze zadržovaného pláče. Ne, vzlykat jako zhrzená milenka rozhodně nechtěl. Neměl důvod. Neměl ani toho milence. Nechtěl si ani připouštět, že by jeho zamilovanost dosáhla tak daleko. 

Sáhl pro cigarety jako pro spásu, zapálil si a opřel se vedle otevřeného okna. Po prvním dychtivém potáhnutí se trošku uklidnil a snažil si přehrát celý rozhovor. Lehké ovínění rozehnal chlad a rozčilení, a to už také pomalu mizelo. 

Nejdřív mu vyhovovalo pěkně narovinu vyložit karty a žádné zdlouhavé chození kolem horké kaše, ale jen než se to zvrhlo v rýpání. Tohle mu připadalo od Aoie nefér. Svěřil se mu, a on jako by mu to snad chtěl vyčítat!

Jedna cigareta tak úplně nepomohla, ale nechtěl kvůli pitomému rozhovoru prohlubovat zlozvyky. Šel se uklidnit pod sprchu a pak se usadil k počítači. Pořád měl dost nakupené práce, aby se náhodou nenudil. E-mailová schránka přímo žadonila o probrání, tak se jí chopil dřív, než něco zamešká, nebo začne znova přemýšlet o Aoiovi. 

Pročítal se dlouhou nudnou zprávou od manažera, která přišla před necelou hodinou. Něco, co by dokázal shrnout do pár vět, ze všech nic neříkajících frází kolem ho bolely oči. Vysvobození přišlo se zvonkem, až sebou přitom náhlém hlasitém zvuku, které rozřízlo klid tichého bytu, trhnul. Promnul si šíji cestou ke dveřím, kukátkem nahlédl na chodbu a s povzdechnutím otevřel. 

„Co tady děláš…? Mám za to, že jsme si všechno vyjasnili.“ 

Aoi si povzdechl nad jeho slovy i žalostným výrazem. „Přišel jsem tě vyvést z omylu.“

„Z omylu?“ 

Kai nerozuměl jeho dohadování a nelíbilo se mu. Nejradši by dveře zabouchnul, i kdyby mu jimi měl přerazit nos. Ale sakra stál v nich Aoi, přijel až sem, a on pro něj měl i v takové situaci slabost.

„Měl jsi pravdu, že na takové záležitosti musí být dva, ale ne ty a manažer.“ 

Pootevřel rty v zadrženém nádechu, jako by chtěl něco říct, jen ještě netušil, co. Zahleděl se Aoiovi do tváře, ale odpověď v ní nenašel. 

„Kam tím, sakra, míříš?“

 Jemný tichý smích ho však jen podráždil. Jak krásně Aoi vypadal, když se na něj takto díval a usmíval se. S jedním koutkem vytaženým o kousek výš. Chtělo se mu z toho pohledu znova brečet, nezmohl se ani na zlost. Založil ruce na hrudi a rozmrkal zvlhlé oči. „Baví tě tahle hra?“ vydechl rezignovaně.

„Ještě pořád nerozumíš?“ zamručel kytarista, i když Kaiův vzhled mu odpovídal ještě před zeptáním. Hádal ale, že mladík spíš nechce rozumět, nebo se obává domýšlení. „Pusť mě dovnitř. Nebudeme to řešit venku.“ 

Bubeník udělal sotva dva kroky vzad, nepřestával v rukou držet dveře, připravený návštěvu vyhnat a zabouchnout za ní. „Tak mluv,“ vyzval ho a čekal na nějaké kloudnější objasnění. Měl za to, že se vyjádřil dost jasně, ale pokud chtěl Aoi ještě o něčem mluvit, měl příležitost to ze sebe vysypat hned, jasně a srozumitelně rovnou na místě, jinak mohl zase jít. 

Náhlé vzplanutí zloby povolilo, jak téměř okouzleně hleděl do jeho krásné tváře. V létě lehce nazlátlé, teď bledší, ale stále lemované havraními vlasy. I na pohled tak hebkými, že by do nich chtěl zabořit ruce. A tím by jen začal... 

Nedokázal se na něj ani pořádně naštvat, přestože ho trýznil svou přítomností i řečmi. Čekal, jaké vysvětlení jeho omylu přijde, zatím viděl jen váhání, jakoby to šlo o výmluvu, aby se mohl vevnitř ohřát. Ale Aoi neváhal příliš dlouho. Když nemohl nalézt správných slov, pohlédl do sladkých, čokoládových očí, plných otazníků, na růžové pootevřené rtíky nachystané oponovat na každé jeho slovo. Uchechtl se, zvědavý, jak hodlají reagovat na to, co se chystá učinit. 

Jeden krok, aby se k mladíkovi přiblížil. Jedním netečným pohybem za nimi zabouchnul a hned na to bubeníka za ramena přitiskl ke stěně a vpil se mu do úst. Dlouze a oproti pevnému stisku dlaní něžně. Jemně sál měkké rtíky, oba pomalu ochutnával, a zároveň zkoušel, jestli se mu to s Kaiem opravdu líbí. Zlehka je pošimral jazykem a odvážil se jím mezi ně vklouznout. Pousmál se do polibku nad sotva slyšitelným zamručením a ještě ho prohloubil. Očekával, že si schytá facku, nebo ho Kai hned odstrčí, zpočátku se k tomu snad i chystal, ale brzy se rozmyslel a začal mu polibky oplácet. Někde na okraji vnímal, jak se mu prsty zaklenul za klopy kabátu a přitáhl si jej k sobě blíž. 

Kai si při svém pozorování ani neuvědomoval, jak dlouho Aoiovi trvá přemýšlení o vhodném vysvětlení. Naposledy zaznamenal, jak ho svou blízkostí vyvedl z rovnováhy, bouchnutí dveří a prudký náraz do zdi. Nestačil ani pípnout, plné rty ho okamžitě umlčely. Pevně se k němu přitiskly, ale další jejich pohyb byl mnohem něžnější. Ruce mu vystřelily proti jeho tělu, ale nedokázal se soustředit na to, co s nimi chce vlastně udělat. Chtěl ho od sebe odstrčit? Chtěl ho praštit? Neměl ponětí. Vnímal silnější smyslné polibky i dráždivé lechtání při každém odtažení či letmém pohybu, ze kterého měl skoro husí kůži. Tiše si vzdychnul a více pootevřel ústa, když ucítil smělé dobývání jazyka. A vzápětí byl rád za zeď, o kterou se mohl opřít a nespadnout.

„Pověz mi něco o svých snech,“ zaslechl vábivý šepot, sotva se plné rty vzdálily. Otevřel oči a znovu pohlédl na muže před sebou. Uvědomil si, že v rukou stále svírá látku kabátu, i celou situaci. Měl chuť začít do zdi tlouct hlavou, co se to s ním sakra stalo? To on byl tím, kdo rozhodoval, kdo přirážel muže i ženy ke stěně či čemukoli, co se zrovna namanulo, on jim zabraňoval v pohybu, připravoval je o slova i myšlenky, to on svým chováním podlamoval kolena! A teď? Teď se zmohl jen omámeně vnímat, jak mu už po pár vteřinách Aoiova ústa chybí.

„Cože…?“ 

„Narovinu, Kai, nemůžu říct, že jsem do tebe blázen a jediné, po čem jsem toužil, byl tenhle moment. Ale lhal bych, kdybych řekl, že mě nepřitahuješ a že se mi tohle nelíbilo. Nevím, jak to uděláme, jak to dopadne, ani jestli bude důvod končit, jen se, prosím, rozhodni podle svého uvážení a mysli na to, že ten o kom sníš, jsem já. Kašli na manažera, společnost, na vše, co nemá právo hledět ti do soukromí.“ 

Mladík na něj zůstal zaraženě hledět, neschopen jediného slova. Nechtělo se mu věřit, že by Aoi ignoroval vše související s povinnostmi, které jejich práce vyžadovala. Nehledě na to, pořád tu byla jeho náchylnost k narážkám ohledně sexuální orientace, i když několik románků s muži už údajně měl.

„Plánuješ mě vyhodit nebo půjdeme dál?“ uchechtl se černovlasý. Až po tomhle dotazu se bubeník trochu vzpamatoval, nechal ho zout, odložil mu kabát a pozval ho do bytu. 

„Pořád nerozumím- Ne, spíš nedokážu uvěřit…“ Prohrábl si vlasy, lapl na gauč a snažil se znovu zapojit mozek. „Ty bys taky chtěl, aby mezi námi něco…?“ 

„Kdyby ne, proč bych ti tvá slova rozmlouval?“ Aoi se k němu posadil blíž a nepřestával se usmívat nad jeho rozhozeným výrazem. Musel jej pohladit. Bylo krásné mít klid jen pro sebe, smět se ho takto dotýkat a sledovat zmatení, touhu a  rozpolcení. A zároveň s tím sám objevovat, jak se jemu samotnému Kaiova blízkost zamlouvá. 

„Pověz, Kai… Jaký jsem ve tvých představách? Máš nade mnou moc, nebo se mi poddáváš?“ 

„Zvláštní,“ lehce se Kai začervenal, „většinou jsem raději nahoře, ale s tebou pokaždé dole. Možná protože se v nich chováš víc jako teď, než v práci.“ 

„Víc, co?“ 

„Já nevím… sebevědomě, majetnicky… možná…“ 

Černovlasý se musel stále usmívat a nemohl od něj odpoutat pohled. Nadějné jiskřičky i nevěřícnost z jeho očí stále nevyprchala. „Ty jsi taky sladký a nevinný, dokud nepadne řeč na sex…“ 

Ve vzduchu viselo zvláštní napětí, jakoby si oba nebyli jistí, co přijde dál a kam až to zajde. Aoi ale věděl, že povídání stačilo. Mladík mu jistě nepovykládá své fantazie. Chtěl by s ním ale nějakou prožít? 

„Nezní to zrovna romanticky, ale nechceš se přesunout do ložnice?“ Sám sebe překvapil přímou otázkou, ale hladit jej po tváři a líbat jeho rty, mu nestačilo. Obzvlášť když viděl jejich sebevědomého bubeníka takto vyvedeného  míry. A představit si jeho sny vše jen podtrhlo.

„Vážně chceš-“ 

„Je to jen sen…“ přitáhl si ho blíž a znovu se mu hluboce vpil do úst. Rukama mu bloudil po těle, než našel okraj trika a mohl si rázem vychutnat dotek holé kůže. Přetáhl mu tu zbytečnou látku přes hlavu a zahodil na zem. Bubeník se nechal strhnout, zapomněl, co se událo předtím, nemyslel na nic kolem, až na Aoie, který před ním seděl, tiskl se k němu, dotýkal se ho… hladově na něj hleděl svýma vášnivýma očima… 

„Kai…“ 

„Jo, postel bude pohodlnější,“ vydechl a jeho dominantní stránka se připomněla, když si ho za límec košile přitáhl k sobě. Laskal plné rty horlivými polibky a ruce už mu šmátraly po knoflíčcích, jeden po druhém rozepínaly a dobývaly se pevného, mužně tvarovaného těla. Jako by i zapomněl na ložnici, jakmile se mohl těšit obnaženou kůží, zkoumat její rysy, ochutnat ji… Probral se, až když se větší iniciativy pokoušel opět chopit kytarista. Prudce vstal, div se mu hlava nezamotala, a táhl ho do nejbližších dveří. Rozepnul si kalhoty a usadil se na kraj postele. Než se pohodlně položil na polštář, měl je dole. Aoi neváhal, jen co zahodil ty jeho, sundal i své, obkročmo se usadil na mladíkovi a vychutnával si ho celým svým tělem. Všetečné otázky se vytratily, tohle se mu líbilo. A moc. Líbal štíhlou šíji, dlaněmi mu sjížděl po vypracované hrudi i úzkých bocích, taktak odolával vzdychání. Kai se už teď prohýbal, aby se třísly třel o jeho. Hořel vzrušením, málem prosil, ať mu splní jeho sny… 

Nemohl to vydržet, vydobyl si místo nahoře. Sotva se nabažil měkkých rtů, které se tak dokonale líbaly, a div mu při tom nevyrval vlasy, jak se jimi pevně vískal, hladově se přesunul níž. Kousavými polibky obdarovával jeho hruď a pomalu sjížděl k bříšku i dál. Hladil jej po stehnech, věnoval mu letmé polibky na třísla, těšil se z jeho chvění a hlasu. Tu a tam po něm šlehl ohnivý pohled, ale jakmile se dostal k boxerkám, věnoval mu široký chtivý úsměv. Látku okamžitě stáhnul a během momentu si z Aoie udělal loutku závislou na pohybu jeho úst.  

Aoie mladíkova iniciativa přímo rozohnila, dráždila ho skoro k nepříčetnosti. Málem by se nechal unést a prostě se posunul dál, ale touha vědět, co ještě bude následovat, ho pokaždé zarazila. A nelitoval ani trošku. Chtěl víc a víc a odsouhlasil by mu cokoli, jen aby nepřestával. Prohýbal se a těšil jeho ouška sténáním, poddával se jeho hře, v duchu ho proklínal za pozdržování sladkého vyvrcholení a vzápětí ho zase obdivoval. A možná mu nějaká zmatená slova unikla i nahlas, jakmile ho smetla nejsilnější vlna slasti a uspokojení. Dál se však trhaně prohýbal pod provokativními tahy úst, byl příliš přecitlivělý, ale Kai mu dopřál potěšení do posledního záchvěvu. 

Když se bubeník odtáhl, zaujatě si prohlédl své dílo. Naprosto uvolněné tělo lesklé potem, se vzrušením zčervenalou mapkou na hrudi. Husté černé řasy se zachvěly a znovu se střetl s nekonečně hlubokým pohledem. Aoi se rozesmál a prohrábl si vlasy, nevěděl, jestli vypadá spokojeněji on, nebo Kai, který se na něj díval s širokým úsměvem a skoro jako na umění. Nejdřív si myslel, že se nedokáže ani pohnout, ale když mladíka takto viděl... Zvedl se k němu a povalil ho vedle sebe na matraci. Zbavil ho boxerek, přitáhl si jeho tělo na své, co to šlo, laskal jej doteky a věnoval mu dlouhé vřelé polibky. Pořád si připadal jako omámený, ale Kaiova horkost a touha, jiskřičky v očích slibující další silný zážitek, ho rychle probíraly a přiměly znovu toužit. 

Bubeník se zcela oddával plným rtům, vzdychal do jejich polibků, nechal si plenit ústa zvídavým jazykem. Spolu s představou, co by dokázal jinde, se mu točila hlava. Vybízel jim krk a zachvíval se pod jejich měkkostí a horkým dechem, a když už se nedokázal udržet v této poddané pozici, sám se po nich lačně vrhal. Vlnil se v bocích a tiskl se k němu, spokojeně zamručel, když ho velké dlaně přestaly jen hladit, ale konečně mu i pevně stiskaly zadeček. Sám nedokázal odolat, aby si pořádně nesáhl na ten Aoiův. Spíše kytaristu mačkal, než se ho dotýkal, ať už doputoval k pažím či stehnům, a skoro se kroutil neukojeným vzrušením. 

S dlaní, která mu doputovala do klína, málem vybuchl. Byl by schopný kývnout snad i na ruční práci, ale konečky prstů dráždící ho na otvoru mu připomínaly, jak moc ho chce cítit v sobě. Sám mu zamířil rukou k mužství, opět připravenému k akci. S nedočkavým úsměvem a divokým pohledem od sebe černovláska doslova odstrčil.

Jen na moment svou pozornost přesunul jinam, aby vytáhl gel, a hned byl zase Aoiův. Kytarista si od něj lahvičku převzal a stáhl jej pod sebe. Po předchozím vyvrcholení by dokázal déle odolávat. Líbilo se mu přivádět mladíka k nepříčetnosti, chtěl si s ním pohrát, zkoumat každičkou linii jeho těla, ale po tomto gestu převládla touha prozkoumat i jiná zákoutí a s tím i další neobjevené stránky jeho dravé osobnosti. 

Usadil se mu mezi stehny a pohodlněji si ho k sobě přizvedl. Bez rozpaků obrátil lahvičku a nalil tenký pramínek gelu mladíkovi přímo na chloubu a nechal ho stékat i k zadečku. Jeho okamžitá reakce mu vykouzlila lišácký pohled na tváři. Gel byl pro rozpálenou kůži příliš studený, Kai sotva zalapal po dechu a rozčileně syknul, ani na nadávky se nezmohl, ale zanechal mu na stehnech otisknuté půlměsíčky nehtů. Naštěstí mu tento šok Aoi rychle vynahradil. Zlehka stiskl jeho mužství a pomalu po něm sjížděl, jako by chtěl, aby se bubeník skutečně zbláznil. A pokračoval dál, při té cestě si lépe navlhčil prsty a opatrně do něj jedním pronikl. Kai si skousl ret, ale i přesto mu utekl tichý sten. Vybízel se dráždivým dotekům a bezostyšně si říkal o víc. 

Aoi měl ve zvyku raději opatrnost, ale Kaiovo tělo se zdálo dostatečně zkušené a snadno jej přijímalo. Zbytečně to tedy neprotahoval. Znovu sáhl po lahvičce s gelem, tentokrát si ho ale nejdřív kápnul do dlaně, aby se trochu zahřál, a navlhčil si i mužství. Nevybíravě mu pokrčil nožky a vklouznul do jeho horkého nitra. Neubránil se přitom zasténání, jak ho zaplavila vlna intenzivní rozkoše. Musel se rukama zapřít, ale nechal je, aby se mu podlomily, a spojil se s mladíkem i v dyšném polibku. 

Bubeník si užíval jeho dominantnější stránku, když s ním nezacházel s neustálou něžností, byl pro něj ještě přitažlivější. Nemohl se dočkat, až si jej zcela podmaní. Sice nepatřil mezi typy, kteří by se nechali, vždy musel mít alespoň částečně kontrolu, ale jemu by dovolil asi všechno. Nechal sebou posouvat na matraci a ještě si užíval, jak zlehka s ním manipuluje a jak se mu při tom napínají svaly na pažích. Nechal ho, aby mu roztáhl nohy, jak potřebuje, jen už ať si ho vezme. A když se tak stalo, prohnul se pod ním a odvděčil se mu sladkým sténáním. Přivřel oči, ale nespouštěl je z něj, když se nad ním pomalu posouval, pohlcený rozkoší. Když se jeho boky přisunuly zcela nejblíž, dokázal jen zvrátit hlavu a sevřít ho v sobě. 

Dlouho však s pohyby neotáleli. Kytarista chvíli sledoval slastí napjatou tvář, ale se smělejšími přírazy se také nechal unášet vlastními pocity. Popouštěl uzdu své náruživosti, stále větší vahou se o něj zapíral, když se k němu sklonil, aby mu polaskal šíji, nebo mu věnoval dychtivý polibek, div ho neudusil. Mačkal mu boky i stehna a stále rychleji se řítil k dalšímu vyvrcholení. 

Postel pod nimi tiše povrzávala, ovšem přes Kaie se ji nedalo zaslechnout. Bubeník se nijak neostýchal, nekrotil, užíval si plnými doušky a své rozpoložení dával na odiv. Zarýval prsty do Aoiových zad a vytvářel mu na nich rudé křižovatky. Ovšem jen dokud mu černovlasý ruce neuvěznil pevným stiskem za zápěstí vedle hlavy. Pak už se mohl jen zaklánět a vzpínat vstříc tvrdým přírazům, jen kam mu to blízkost a váha jeho těla dovolila. Slasti v něm tak rychle přibývalo a doháněla ho málem k šílenství. Když už měl pocit, že to musí přijít, Aoi vždy zpomalil, nebo na kratičký moment přestal úplně. 

Skoro jako v horečce se pod ním zmítal po další vyprchané příležitosti. Kytarista jen nepatrně zrychloval, vyžíval se ve své nadvládě a mladíkově mučivé rozkoši. Každý příraz si vychutnával, ale sám chvílemi přestával vnímat úplně vše. Cítil, že to na mladíka opět přichází, ale nedopřál mu to tak snadno. Se svíráním jeho horkého nitra by se nejraději nechal unést a několika rychlými přírazy se sám dočkal slastného uvolnění, ale napětí v rukou, které se snažily vymanit jejich uvěznění, a silné pocity, které Kaiovým tělem viditelně procházely, ho přiměly vydržet. 

Kai ho svíral nožkama zaklesnutýma za jeho boky a marně se ho pokoušel přimět k rychlejším pohybům. Jako v horečce střídavě vzdychal jeho jméno a výhružky smrtí. Svaly na břiše ho začínaly bolet, jak moc se dobýval slasti. Už poněkolikáté se ocitl na hraně a k vytouženému orgasmu jako by to pokaždé bylo o kus dál.  

Ale tentokrát už ho o něj Aoi nepřipravil. Nepřestával pomalu zrychlovat, dokud jej neudolal. Bubeníkovi se za víčky rozlétla myriáda hvězd a uvolnění jej zasáhlo natolik, až měl pocit, že se propadá skrz matraci i postel. S posledními záchvěvy rozkoše zůstal bezvládně ležet, vlásky přilepené na obličeji a sotva popadal dechu. Aoi mu je odhrnul, vychutnal si jeho zničený a naprosto spokojený výraz, ale ještě ho nenechal odpočinout. S chtivým úsměvem mu věnoval lehký polibek na nateklé rudé rty. 

„Otoč se…“ zašeptal mu do ouška, ale prakticky ho sám otočil na břicho. Stavět ho na roztřesená kolena nemělo cenu. Nalehl na něj zezadu a znovu do něj vstoupil. Držel ho za štíhlé boky a přitahoval si je proti svým, nekrotil se, dychtivě se dožadoval svého orgasmu. Sjížděl dlaněmi po orosené kůži, slyšel bubeníkův tlumený hlas skrz polštář. Věděl a cítil, jak je přecitlivělý, a že s tím ale nedokáže nic udělat, než jednoduše přijímat další a další záchvěvy téměř nesnesitelné rozkoše.

Kai by raději nepokračoval tak brzy, ani se nemohl po takové akci snadno znova vzrušit, ale cítit ho v sobě mu bylo přese všechno stále docela příjemné a nedokázal odporovat. Možná až příliš brzy v sobě ucítil horké vlhko Aoiova vyvrcholení. 

S kytaristou se vše zatočilo a s pár posledními přírazy se znova dočkal. Chvilku v něm ještě setrval, než ho nechal klesnout, a s vybitou energií mu opět věnoval spíše něžné doteky a hlazení. Zulíbal ho snad po celé linii jeho zad, jemně ho kousnul, když se dostal k jeho oušku, ale ke rtům se mu špatně dobývalo. 

Mladík se otočil k němu a pohodlněji se uvelebil. Sám inicioval poslední polibek, téměř v polospánku. Ještě by se probral, možná by si později dal i znovu říct. Ale chtěl si uchovat tento pocit, beze slov, bez dalšího rozebírání. 

S myšlenkou, že je to možná celé jen další sen, se Aoiovi stulil do náruče a skutečně usnul. 

Vzbudil se však uprostřed noci. S dlouhým zívnutím se natáhl na stolek a zamžoural na budík. Spíše než číslice na něm ale vnímal namožené svaly a přetrvávající příjemný pocit. Ohlédl se a spatřil za sebou tiše oddechujícího Aoie. Tentokrát to bylo doopravdy. 

 

 

 
Původní datum vydání: 24. 1. 2018