Shower

18+

Příjemně teplá voda dopadala na drobné tělo a smývala z něj pot i únavu. Ruki se pomalu uvolňoval, v hlavě si rekapituloval uplynulé dvě hodiny, a nechával odtékat starosti minulé i teprve nastávající. Zůstával jen skvělý pocit ze svého výkonu, z práce, kterou miloval. Jakási vnitřní euforie, kterou na něj přenesli fanoušci – jásající a doslova urvaní ze řetězu – a celková atmosféra koncertu. Pro myšlenky nad drobnými nedostatky tu nebylo místo. Ty musely počkat až na hromadnou poradu. 

V umývárně byl sám. Šel do sprch první, aby během pokoncertní debaty stihl vychladnout, než vyjde do studené lednové noci. K dodávce sice vedlo pár kroků, ale něco mu říkalo, že by si měl dávat pozor na prochladnutí. O chrapot rozhodně nestál. 

Se zavřenýma očima zvedl obličej ke sprše. Možná že někdo z kluků šel do vedlejší sprchy, ale tekoucí voda vše přehlušovala. Dokud si s ním nechtěl nikdo povídat přes oddělující stěnu, byl spokojený. Prohrábl si mokré vlasy a natáhl se do poličky pro šampon. Nepovšimnul si závanu chladnějšího vzduchu, zaregistroval až lehký dotek velké dlaně na boku. 

Leknutím sebou trhnul a prudce se otočil, nachystaný svému narušiteli snad i vrazit. Jen malý okamžik na to se však uklidnil, při pohledu do známé tváře, a zároveň trochu znervózněl. Před ním stál Reita, zcela nahý, odlíčený, jen blond vlasy mu zůstaly trochu načepýřené se zbytky laku. Jen tak se k němu vetřel, v ruce osušku a malou taštičku, tedy jen do té doby, než si své věci drze přidal na háček a poličku vedle vokalistových. 

„Co tady děláš? Někdo přijde a-“ 

„A zase odejde. Nebo snad znáš ještě někoho, kdo by se rád přidal k tobě pod sprchu?“ zavrněl Reita a nenásilně ho odtlačil, aby také dosáhl na proud horkých kapek vody. Zpočátku se jen nevinně opláchl, nedával najevo své záměry. Navíc věděl, že s mokrými vlasy a husí kůži posetou kapkami vody mu vokalista nemá šanci odolat. 

Drze obtočil paže kolem Rukiho, sotva upustil od ostražitosti. Jeho dlaně zlehka klouzaly po mokré kůži a mapovaly každičký záhyb jeho těla. Uchopil ho kolem pasu a přitiskl jeho horké a pevné bříško na sebe. Držel ho skoro majetnicky a užíval si jeho rozpačitost. Počkal si, než přestane se vzpouzením a nechá se unést pohledem na jeho vypracované paže a hrudník. 

„Rei…“ vydechl vokalista. Co mu to ten Reita dělá? Svádět ho v takové nevhodné chvíli. Ta zatracená potvora věděla, že mu prostě nemůže odolat. Nadechl se, aby mu za to vynadal, ale veškeré protesty byly umlčeny. Reita se k němu sklonil pro polibek, nejdříve se na jeho hebké růžové rty jen přitiskl, ale pak spodní něžně skousnul zoubky. Na kousek se od nich odtáhl, aby si je mohl vzápětí opět uzmout, ale tentokrát mu utekly. 

„Načapou nás. To, že o tom vědí, neznamená, že nás musí i přistihnout,“ řekl Ruki tiše, ale nesnažil se z jeho náruče vymanit. Už ne. 

„A při čem?“ Jeho hlas byl hravý. A provokativní, stejně jako jeho rádoby nevinný pohled. 

„Vůbec takhle… tady…“ 

Basista se pousmál a tentokrát si jeho sladká ústa nenechal uniknout. Lehce vsál měkký spodní ret, špičkou jazyka olíznul horní, než se do nich vpil vášnivěji. Tělo v jeho náruči se mu poddalo, cítil ruce, které mu putovaly po zádech a ramenou. 

Nebylo potřeba zbytečně na sebe upozorňovat dlouhým blokováním sprchy. Reita si podal sprchový gel a začal ho roztírat po štíhlém, ale mužně tvarovaném těle. Hladil jeho ramena i šíji, pomalu klouzal po linii jeho zad a promnul malý pevný zadeček. Ruki se usmál a zavrněl do polibků a začal svého milého pomalu také omývat a přitom laskat doteky. 

Pomohl mu vymýt šampon z vlasů, nechal ze sebe opláchnout zbytek pěny. Vtiskl basistovi lehký polibek na pootevřené rty a chystal se vodu vypnout. Ale Reita ho ještě nenechal. Nechtěl, aby jim hned bylo zima, natiskl se na drobné tělo a znovu po něm začal putovat dlaněmi. Neslyšel nikoho přicházet, než se stihli umýt, a odhadoval, že jim to trvalo ani ne pět minut. Se vším laskáním maximálně deset, i tak ale zbývalo dost nepodezřelého času, kdy se mohli věnovat sobě. 

Opustil hebká ústa a drobnými polibky se přesunul na jemnou pokožku na vokalistově krku. Provokativně po ní přejel zoubky a dýchl na ni, vzal mezi rty ouško a cítil, jak se Ruki zachvěl a naskákaly mu pralinky. 

„Rei…“ vydechl vokalista jméno svého milého. Chtěl ho od sebe odstrčit a vrátit se k ostatním, dřív než někdo z nich přijde za nimi, ale jeho ruce ho nekompromisně tiskly k sobě. S dalšími polibky, které směřovaly stále níž a na citlivější místečka, s doteky, kterými Reita věděl, kam zamířit, aby Rukiho přiměl k výraznější reakci, než jen zachvění, se ho začala zmocňovat touha a zastiňovala rozum.

„Uslyší nás,“ vypravil ze sebe, když se neubránil vzdychnutí. Za tmavým závěsem jistě nebylo slyšet nic, ale v jeho vlastních uších mu přišel i dech hlasitý. 

„Tak to se budeme muset tišit,“ odvětil basista a potěšil lehkými polibky ploché bříško. Pod jeho rty se stahovalo a do vlasů se mu vpletly Rukiho prsty. Vzal jeho kůži více mezi zoubky a lehce ji skousnul, sál ji mezi rty, dokud mu neutvořil narudlý flíček. Snad aby Ruki v příštích dnech nezapomněl na dnešní sprchování. 

Pojal do úst jeho vzrušené mužství, ucítil zatahání ve vlasech. Rychle povolilo, snad s tím, když Ruki zaslechl své tiché, přesto už skutečně slyšitelné zasténání. 

„Přestaňme, než opravdu někdo přijde,“ zaprosil vokalista, jako poslední snahu se ovládnout. Jestli s tím sám Reita nepřestane, on se nechá strhnout i přes to riziko. Na Reitovi nebylo nic, čemu by se dalo odolat, a on toho uměl využít. Jeho chtivý pohled, sexy tělo, velké ruce, které ho hladily na zadečku, na stehnech… o ústech a jazyku nemluvě. 

Basista se zvedl a líbnul jeho měkké rtíky. „O to víc bychom si měli pospíšit.“ Prohodil to s provokativním pousmáním a nechtěl slyšet žádné výmluvy. Natiskl drobné tělo na kachlíky, uvěznil ho pod svým, jednou rukou mu přidržel zápěstí u zdi, druhou laskal jeho štíhlý bok, pomalu šel výš a kopíroval linii jeho hrudi. Vášnivěji se vrhl na jeho sladká ústa, dlouze sál jeho rty, jazykem se otíral o jeho. Cítil, jak ho vokalista rozverně kouše, místo aby si dělal starosti a protestoval proti takovým akcím. Sám nad sebou se pousmál, jak rychle ho nalomil. Jindy uměl být Ruki tvrdohlavější. 

Podal si svou taštičku a vytáhl z ní podlouhlou tubičku, připomínající cestovní balení zubní pasty. Její obsah však sloužil jiným účelům. 

„Rei…“ Ruki se tetelil vzrušením, přeci jen blonďák svou práci nedokončil a nechal ho roztouženého. A oba byli příjemně uvolnění, nikde nikdo, alespoň zatím, a od ostatních je dělila jen jedna malá místnost. Zaplavovala je nervozita, co kdyby někdo přišel, silná potřeba utišit svou touhu a další vzrušení. 

Reita zabloudil svými dlouhými štíhlými prsty k drobnému kulatému pozadí. Navlhčil si je gelem a pomalu jedním pronikl dovnitř rozpáleného tělíčka. Ruki rozechvěle vydechl, stiskl svého milého v ramenou, ale více se rozkročil, aby do něj mohl pohodlněji proniknout. Spojil s ním své rty, ale ani tak se neubránil zamručení slastí. Vytáhl se na špičky a o basistu se zapřel, jeho doteky ho rozpalovaly a rozdmýchávaly v něm rozkoš i další chtíč. 

Přestal řešit čas i veškeré dění kolem. Vnímal jen vzrušivé pohyby uvnitř sebe a měkké vlhké polibky jeho plných rtů. 

„Ruki…“ Reita nemusel nic říkat, jen co vyklouznul z jeho tělíčka a znovu se natáhl po lubrikantu, vokalista se k němu otočil zády a trochu na něj vyšpulil svůj krásný zadeček. Když se za sebe chtivě a nedočkavě ohlédl, působil trochu roztomile a hodně vyzývavě. Kombinace, ze které Reita umíral.

Basista ho uchopil kolem boků a opájel se horkým sevřením, když do něj pronikl. Vtiskal Rukimu drobné polibky na šíji a pomalu se nořil hlouběji do jeho nitra. Celý se na něj natiskl, cítil, jak vokalista rychle a mělce dýchá vzrušením a on byl zrovna tak rozechvělý. 

Vzdálil se svými boky od jeho a znovu se jim přiblížil. Pomalu, něžně, aby si vychutnal každičký kousek jejich spojení. Tekoucí voda přehlušovala hlasitý dech i tiché polibky. Ruki se trochu přestal ovládat, nemohl myslet na dění kolem, když ho obklopovala horkost basistova těla, jeho velké dlaně mu putovaly po hrudi i bříšku, cítil ho uvnitř a jeho přírazy mu téměř podlamovaly kolena. 

Celý se mu poddal. Odevzdal se slasti, zavřel oči a opustil umývárnu, zapomněl na koncert, na čas i na ostatní členy kapely. Naskakovaly mu pralinky z Reitova dechu, který cítil na šíji a oušku, z tichého hlubokého hlasu, který prozrazoval jeho rozpoložení. Mohl se zbláznit z jeho majetnického objetí, kterým si přitahoval jeho tělíčko vstříc svým přírazům. Sotva pomyslel na to, že touží dostat ještě víc, Reita přidal na tempu a rozvášnil se s ním. 

Téměř na pokraji, když bylo složité udržet sténání a občas se rozlehlo celou kabinkou, je z opojení probralo bouchnutí dveří a rozverný smích. 

„Ruki? Ty se ještě čabráš?“ Kaiův hlas proříznul tekoucí vodu i veškerou slast, která oba zahrnovala. Vokalista se užuž nadechoval, ale Reita ho předběhl. Na moment zadržel dech, aby zněl trochu normálně a neprozradil, co tam vyvádí. 

„To jsem já, Ruki už šel.“ Vyklopil to rychle a poté se utišil v Rukiho rameni. I přes Kaiovu přítomnost ale nepřestával přirážet. Oba se téměř dusili smíchy a zadržovaným vzdycháním, Ruki se musel kousat do paže, aby mu z hrdla neuniklo ani maličké zasténání. Pokud by teprve začali, sebral by se a v příhodnou dobu utekl. Ale v takovou chvíli se nedalo ustoupit. Potřeboval uvolnění, chtěl si tu vášeň vychutnat do konce, ať už za přítomnosti jednoho či všech ostatních členů kapely. Smích ho brzy přešel a opět ho ovládlo slastné napětí. 

Z vedlejší kabinky se ozval sykot vody, tříštící se o kachlíky na zemi a bubeníkovo tělo. Trochu přehlušil zvuky, které jejich láskyplné dovádění způsobovalo, ovšem Kai je nepřestával rušit svým mluvením. Zřejmě byl plný dojmů z koncertu, ale Reita ani Ruki ho vůbec nevnímali. Věnovali se sobě a jen doufali, že nebude toužit po odpovědích. Basista i přesto tu a tam vydechl hlasitější „hm“ a zdálo se, že v něm bubeník nevyslyšel roztoužený podtón. 

Zrychlil a pevněji v pažích vokalistu sevřel, když si všiml, jak mu klouzají dlaně po orosených kachlících. Snažil se nevnímat, že mezi nimi a Kaiem je jen pár centimetrů zdi, a že se o ni bubeník možná také opírá. Nepřestával udolávat tělíčko, které třímal v náruči, a svou touhu dosáhnout vrcholu. Měli ho na dosah, ale snad právě přítomnost Kaie oddalovala sladkou tečku. 

Náhle Ruki zalapal po dechu a byl vděčný za basistovu pohotovost, když mu ústa rychle překryl dlaní. Tiše do ní zasténal a snažil se udržet i dech co nejtišší. Víc se zapřel o zeď, když jej ovládlo napětí hned poté i náhlé uvolnění a vlny slasti, které ho ještě naposledy rozechvěly. 

Reita stále ještě přirážel a naprosto ignoroval Kaiovy otázky. Chyběl mu tak malý kousek k tomu, aby ho zaplavila sladkost, stejně jako před chvilkou Rukiho, soustředil se jen na ten jediný sílící pocit. 

A nakonec ho přeci jen udolal. 

Dlouhý polibek, který Rukimu vytvořil červený flíček na lopatce, utišil jeho projev slasti, a div se s Rukim nezhroutili, když se o sebe uvolněním zapřeli. 

„Rei, jsi v pohodě?“ 

„Promiň, zamyslel jsem se,“ rychle bubeníkovi odpověděl. To by jim tak scházelo, aby šel Reitu kontrolovat. „Trochu se nahřívám, zase mě bolí to rameno.“ 

Teď už se oba úplně rozesmáli, ale museli svůj smích opět dusit v dlaních. Vlivem rozkoše i této situace si nemohli pomoct. Znovu se vzájemně poumývali a vtiskli si poslední polibek. 

„Běž, než Kai vyleze,“ tiše mu Reita špitl do ouška. Ruki se rychle osušil a oblékl, zatímco basista zaměstnával Kaiovu pozornost svým povídáním a vyptáváním se. Teprve když vokalista tichoučce zaklapnul dveře, vypnul vodu a chystal se na odchod i on. 

„Zbytek probereme za chvíli i s ostatníma,“ uzavřel tuto debatu, rychle na sebe nahodil čisté oblečení a umývárnu opustil také. Aoi byl naštěstí před halou a kouřil, Uruhův hlas vzdáleně slyšel z podia, kde staff balil věci. 

„To nám vyšlo taktak,“ zakřenil se Ruki a malým ručníkem si ještě vymačkával vodu z vlasů, než se pustí do jejich fénování. „Přijít ještě Uruha, byl by schopný se k tobě přifařit a…“ 

„A zřejmě by to bylo naposled, co by to udělal,“ rozesmál se Reita. „Zkus si představit jeho výraz, jak by se tvářil těch pár sekund, než by mu to těmi jeho závity došlo.“ 

„Nestraš. I když pořád lepší, než dalšího půl roku slyšet Kaiovo rýpání nebo vidět Aoiovo potutelné křenění. Co takhle si to příště nechat na hotel?“ 

„Hm, to je nabídka, abych se ráno stavil?“ Reita se zatvářil opět chtivě a Ruki by mu odpověděl, nač čekat až na ráno, jen kdyby se před nimi nevynořila bubeníkova usměvavá tvář. 

„Řešíte něco zajímavého?“ 

„Ale nic. Jenom už se těšíme do postele,“ odvětil basista s naprostou upřímností a ještě koutkem oka zahlédl, jak se Ruki rychle odvrátil a raději zapnul fén, přes který jen matně slyšel jejich konverzaci. Doufal, že Kai na jejich nápadně spokojených tvářích neshledá nic podezřelého, ačkoli věděl, co si domyslí s tou postelí.

 

Původní datum vydání: 18. 3. 2019